Lotka píše:
Dobrý den, bude mi 50, doteď jsem nebyla nemocná, chodila pouze k zubaři a gynekologovi, jedla celkem zdravě (velmi mi pomohlo čtení těchto stránek), cvičila pilates a jógu, jezdila na kole, pracovala jako účetní a na vedlejšák jako masérka - a najednou jsem si našla v prsu bulku. Šla jsem na mamograf, v krvi žádné onkomarkery, ale po biopsii - invazivní karcinom. Dále jsem byla na vyšetření v Masarykově onkologickém ústavu, kde mi řekli: operace, ozařování, chemoterapie. Okamžitě jsem přešla na dietu Budwigové (kromě šťávy ze zelí), plivací test na kvasinky mi vyšel 3x O.K.Hledám odpověď u Rudigera Dahlka a Brandon Bays. Rozhodla jsem se na operaci jít, ale chemoterapii odmítnout. Doktoři mně samozřejmě nutí, abych šla co nejdříve, ale chci podepsat revers a jít až v říjnu. Prosím o radu, co přidat k Budwigové - jak jsem se dočetla v "návodu" od pv33, nedoporučují se k této dietě žádné doplňky. Když nesvítí slunce, neměla bych užívat vitamín D? Nevadí, když jednotlivé chody přehodím (ráno šťávy a patlanice až v poledne)? Paradoxní je, že se cítím výborně, až na tu bulku v prsu...
Doktori vas nuti, abyste sla co nejdriv na operaci, ale ja bych se tam nijak nehrnula. Mam s tim totiz uz jiste zkusenosti.
V roce 2008 me potkalo uplne to same co vas, akorat s tim rozdilem, ze na me nikdo z doktoru netlacil, zatimco ja hlupacka jsem to chtela mit tehdy co nejdriv za sebou a snazila jsem se na operacni stul dostat co nejdriv, abych nahodou neumrela. No nastesti bylo obsazeno a ja jsem musela cekat cele 2 mesice. A behem tech 2 mesicu se toho dost zmenilo. Ja jsem byla totiz strachy cela bez sebe, stahl se me zaludek a ja jsem do sebe nemohla skoro nic dostat, jedla jsem toho tak malo, ze jsem ztratila za ty 2 mesice 8kg. Bylo leto a ja jsem jedla jen salat a ruznou zeleninu, pila jsem vodu. Tehdy jsem jeste nic netusila ale dneska uz vim, ze jsem se zacinala lecit i bez slavnych doktoru.
Uz jsem to tady kdysi psala, ze vecer pred planovanou operaci si me zavolal lekar na pokec do vysetrovny a tam me sdelil, ze me musi odebrat bohuzel obe dve prsa. Ja jsem v ten moment ztuhla a krve by se ve me nikdo nedorezal. Zacaly se me delat mzitky pred ocima, videla jsem skutecne vsechny svate. Muj tlak vyletel nahoru, nebyla jsem schopna v prvni moment ani promluvit. Toho doktora jsem najednou slysela mluvit jakoby z velke dalky. Ale pak se ve me cosi zlomilo a ja mu rikam:
to je nesmysl, to nemuze byt prece pravda. Ale on trvdil, ze to je napsane cerne na bilem a ze pres to nejede vlak. Chtela jsem aby me poslal na nove vysetreni, ale on porad mlel jedno a to same ...ze je uz pozde a ze jdu druhy den pod kudlu. Ale ja jsem se nedala, rekla jsem mu, ze tedy zadna operace nebude a ze jedu domu. Nakonec jsem si prece jenom prosadila svoje, objednal me na rano, hned na 7 hodin na sonograficke vysetreni obou prsou. Samozrejme, ze jsem v noci nespala ani hodinu, celou dobu se me to honilo v hlave. Kdyz jsem si jen predstavila, ze me ufiknou obe dve prsa, tak se me nechtelo uz ani zit. To byly hrozne predstavy a nervy, to bych vubec nikomu neprala. Ale co se stalo na druhy den? Nakracela jsem tam cela smutna hned pred 7 hodinou a az v 7:15 prisla starsi lekarka a zacala me vysetrovat. Ale co to? Leve prso - zadny nalez, no jak by taky mohla neco najit, kdyz tam nikdy nic nebylo, ze? Takze presla na to druhe a ono zase nic. Uz se nade mnou pachtila dobrych 40 minut, byla cela zpocena a nervozni, nemohla furt nic najit, tak si nechala zavolat nejakou mladou odbornici (bylo to na zlutaku v Brne)...ale zase nic. Az po dlouhe dobe to konecne ta mlada objevila a byla stastna jako blecha, bylo to miniaturni mistecko, 3 mm velike. Ono se to lecilo asi uplne samo, kdyz jsem ty dva mesice skoro nic nejedla a zacalo se to ztracet. Jenze to jsem tehdy nevedela, to me vsechno doslo az jsem zacala chodit sem na tyto stranky. Na operaci jsem tehdy sla, vyrizli kousicek tkane, neni to nastesti ani poznat, dostala jsem sice davky ozarovani, ale na chemo vubec nedoslo. Ale i to samotne ozarovani me pekne zlikvidovalo imunitni system. Nasadili me Tamoxifen, ale ja jsem ho nebrala, prestoze me vyhrozovali, ze pokud ho jist nebudu, rakovina bude do 5 let zpatky. Prdlacky, dneska je to uz 7 let.
Takze ja bych vam radila nespechat s operaci, nasadit candida dietu, nestrachovat se, delat ocisty, udrzovat spravne pH.
Ten revers jim klidne podepiste a bojujte, ja verim, ze se toho muze dost zmenit za ty dva mesice a pokud se zmeni, pokud bude bulka mensi, tak si pak dejte jeste dalsi dva mesice odklad. Drzim vam palce!