sakul píše:
Martino, netrvrdím, že to co píšete je absolutně nemožné, mám však obavy, že reálně se tahle schopnost bude týkat malého promile emocionálních supermanů s vyspělý náhledem na sebe i svět a nebude se týkat běžného člověka.
Pokud Vy dobře víte co jste zač, co se děje ve Vás, ve Vašich vztazích, reakcích, myšlenkových pochodech a přesvědčeních, tak máte můj naprostý obdiv a chtěl bych vědět více o tom, jak jste toho dosáhl/a (bez jakéhokoli náznaku ironie).
V mé zkušenosti je to přesně naopak - většina z nás naprosto neví, co se v nás opravdu děje, reagujeme automaticky bez toho aniž bychom vědeli proč a měli nad tím kontrolu a už vůbec netušíme, kde se vzaly naše názory a postoje, přestože je tak pevně zaujímáme.
I přestože přes deset let pracuji na tom, abych si sám v sobě udělal jasno a mám to jako absolutní prioritu, stále se mi dostává mnohých překvapení a stále nemám ale nejmenší ponětí, z jakého důvodu dělám některé věci.
Asi největší pokrok byl, když jsem si to dokázal přiznat a přijmout se s tím.
Odvážím se reagovat, neberte to , prosím, jako opozici či polemiku, nepřeme se, jen se doplňujeme.
Dle mé zkušenosti vůbec nejde o záležitost elit, vyjímečných osobností, moudrých, prozřelých, s léty vypěstovaným vzhledem do souvislostí. Tvrdím jen to, že každý velmi dobře ví, jaké jsou pohnutky jeho konání, proč nějak reaguje, proč dělá to či ono, proč tak či onak o něčem smýšlí. V podstatě to znamená, že nikdo nemá sebemenší alibi či omluvu pro své chování. Vše se děje jen a jen záměrně, s jasným cílem. Víte, klasická psychoanalýza je naprostý blábol. Vznikla v době, kdy ještě nebylo úplně běžné otevřeně ventilovat své postoje, radosti i starosti, věci se tajily, žilo se dvoukolejně, to víte, že to mnohé doběhlo. A Freud (i jiní) si na tom udělali jméno (i vydělali peníze). V podstatě lidé platili za možnost se vykecat. Dnes se každý může svobodně vykecat sám sobě, nemáme již vůbec žádné limity a bariery, doufám, že je nemáte, byla by to špatná vizitka pro vaše rodiče či učitele, pokud vám nějaké ploty nastavěli. Obyčejnou upřímností a otevřeností rychle zjistíte, co s vámi je, jaké to má souvislosti s vaším temperamentem, s vaší minulostí, s vašimi plány do budoucna.
To, co označujete za automatické, nevědomé, chování, je právě naopak vaším (a jen a jen vaším) záměrným jednáním. Musíte rozkódovat, o co vám vlastně jde. On účel vždy světí prostředky, nejprve najděte důvody svého chování, resp. cíl, pak vám ty vaše způsoby a projevy přijdou srozumitelné. Samozřejmě, nejde o dosažení cíle, mnohé cíle jsou prostě nedosažitelné, ale nevzdáváte se jich a volíte (dle vás automaticky, dle mne záměrně) různé cesty, které by , dle vás, mohly kýženým směrem vést. Skoro vždy jde v oblasti, o které mluvíme, o projevy dosebezahleděnosti a o touhu se zviditelnit, být důležitý (v dobrém slova smyslu, jakjinak), prostě být více mezi lidmi a s nimi, nejlépe s těmi, po ktereých toužíme, ovšem i uznání cizích lidí hřeje, ty si pak rychle oblíbíme též
. Dle mého názoru jde skoro vždy o lidi, málokdo se trápí, až se utrápí, že mu třeba praská kus prkna, které vrtá nebo se mu spálí omáčka, kterou vaří, či pomrznou květy na třešni, kterou má na zahradě. Pokud se občas opijete, vzpomeňte si, co jste plkal, tam je stopa. Nebo pokud píšete básně, rozkodujte si třeba ty půl roku či rok staré (té nové básni většinou člověk nerozumí). Pokud malujete, skoukněte starší věci. Nic se neděje náhodou, všude najdete své pohnutky, a pokud budete poctivý, najdete i záměr, cíl, co jste chtěl svým jednáním dosáhnout. Dejte průchod pocitu chamtivosti, ziskuchtivosti, touze manipulovat, brát si, vlastnit, objevte míru své nenasytnosti. Tou se měří vaše jednání, postoje, myšlenky.
A ještě, analýza sebe sama není složitá, ono se to rozjede a budete mít spousty myšlenek o tom či onom, bude jich taková spousta, že se třeba utopíte v těch možnostech a zas se budete ptát, co je tedy pravda, co jsou cizí, mi vnuknuté věci, co mám odposlechnuto a načteno, co je přímo ze mne, co z toho jsem já? Odpověď zní, jste jen vy. Takže abstrahujte, hledejte ty nejsilnější věci, to, co se opakuje, co tvoří podstatné rysy vašeho temperamentu. S tím budete žít nadosmrti, v tom se nezměníte. A je to tak dobře.