...vzdát to nebo zkoušet vstát.
Promiňte mi, ty verše mě jen tak mimoděk napadly
Zdravím všechny členy. Moc ráda sem chodím a už cca. dva roky se odhodlávám napsat, protože už vážně nevím, co dělat. Připadám si totiž jako hypochondr trpící neskutečnou sebelítostí, bez známky jakékoliv sebekázně. Vím, že kdybych se více snažila, můžu svou situaci změnit, ale chybí mi disciplína, elán, víra, chybí mi vedení, potřebuji rady ostatních lidí. Jsem nesamostatný a líný jedináček...tak, teď jsem ve zkratce popsala svou povahu a nyní dovolte, abych se podělila o své problémy:
- je mi 28 let, 170 cm, 56/7 kg
- cca. před 4 lety jsem státnicovala (Bc.), moje první státnice, předtím jsem cvičila, velice intenzivně - alpinning téměř každý den k tomu body styling 2 x týdně, nejedla jsem záměrně, na protest, že mě rodiče donutili dělat výšku (blbec, no,teď jsem jim vděčná), jen pila kafe, učila se, stres.
Dva dny po státnicích jsem zkolabovala - prázdno v hlavě, ale přitom jsem okolí vnímala, pocit, že ztratím vědomí, ale neztratila. Lehla jsem si na zem, zvedla nohy, po chvíli nastalo vzpamatování a silný třes po celém těle - sanitka, nemocnice, kapák, krevní test - nízká hladina hořčíku, jinak nic.
Nikdy předtím jsem to nezažila, nebývala jsem nemocná (klasika jako virózy se nepočítají), proto jsem se poté rychle oklepala. Ovšem za pár dní totéž, už bez nemocnice, snažila jsem se to rozdýchat. Nepomohl panák alkoholu, procházka na vzduchu, dýchání do sáčku, vysoké dávky hořčíku...stavy jako rozmazané vidění, dva měsíce trvající průjem po každém jídle, hubnutí, nedostatek dechu, šílená bolest zad, hučení v uších, ataky napětí zakončené třesem, zimomřivost, bodavá bolest břicha v mezogastriu, pocit, že se zblázním, že ztratím nad svým myšlením kontrolu (ten byl z toho všeho nejhorší) rozjel se dvouletý kolotoč neskutečné psychické trýzně. Kolečko po doktorech, krevní obrazy, gastroskopie, CT, už ani nevím. Nic se nenašlo, takže mě poslali - jak jinak- na psychiatrii. Prý to je panická porucha. Nasazena antidepresiva Elicea. Pomohla mi, ale nechci na tom ujíždět donekonečna. Teď jsem už cca. dva roky bez nich.
Změnila jsem i práci, byla stresující, teď mám práci klidnou jak jen to jde. Přesto se mi pomalu vrací některé příznaky - zamlžené vidění, nenápadně se blíží panické ataky, pocit, že mi odchází zdravý rozum, strach.
Je fakt a to se rovnou přiznám, že jsem si nasadila něco jako protikvasinkovou dietu, ALE! je děsná a vůbec se nedivím, že se tělo ozývá. Ona je to spíš hladovka, žádné živiny. Hlavně suchary a k tomu buď tuňák nebo něco mléčného - tvaroh, lučina, kefír, zelenina a ovoce skoro vůbec, nechutná mi, oběd co dům dá, nejím pečivo a snažím se nejíst sladké (někdy to nevydržím). Jím opravdu málo, divím se, že ještě stojím na nohách. Pocit, že okolí vidím jako ve snu, věčná únava, ale taková, že až bolí! Ta jediná mi zůstala o první ataky až dosud. Nepomáhá káva, maté, schizandra, MCT olej, nic.
Protože mě nebaví vymýšlet a chystat si pestrou stravu, nakoupila jsem si hromadu podpůrných prostředků - vitamín E, Celaskon, hořčík, beta-karoten, pangamin, lactobacily, lecitin, železo a navrch ještě Candiol po 5 ti kapkách 2x denně. Vím, že je to asi naprostá chyba, jen do mě.
Jo a ještě mě už x let trápí čiré hleny z krku. Nevykašlávám je, ale když si čistím zuby a vyplivnu pastu, jsou tam a jsou tak husté, že mám problém je oddělit od úst. Pořád je cítím i při polykání. Nechutné, já vím.
Dva měsíce zpátky se mi v krku u ohryzku na pravé straně objevilo něco jako knedlík, který nešel spolknout a dráždil. Jako shluk něčeho nebo něco zabodnutého. Potáhl se mi bíle jazyk a všechno to reagovalo a zhoršovalo se po sladkém, usoudila jsem, že to jsou kvasinky. Na ORL mi to doktorka tak nějak potvrdila (sice bez stěru) a doporučila vysadit pečivo a sladké. Proto jsem si sama našla ten Candiol. Zlepšilo se to, přesto mi ten knedlík v krku ještě občas vyskočí, když zhřeším. Co to je?????
Napadlo mě, že mám v sobě nějaké jiné parazity, pořád se muchluji s našima kočkama a občas s hospodářskými zvířaty, ale nemůžu si pomoct, jsem zvířecí máma!
Už mě to nebaví, vypadám nezdravě, jsem bledá, mám odporné akné, boláky, jsem vyzáblá (podle názorů okolí, já se samozřejmě cítím mírně oplácaná jako správná anorektička - dělám si srandu! Vyzáblá se rozhodně necítím, ale budiž), cítím se nezdravě, unavená, bez živin, energie, chuti se s tím poprat a začít na sobě makat, necvičím, jen se válím doma a lituji se. Byla jsem tak aktivní, jezdila na kole v závějích, chodila cvičit v jakémkoliv počasí, četla, je to všechno pryč. Různě v břiše mě píchá, za doktorkou už se bojím jít, bere mě jako přecitlivělého hypochondra. Chtěla bych (v hloubi duše) zase normální život jako před státnicemi, ale už to trvá tak dlouho, že nevěřím ve změnu.
Prosím, je tady někdo, kdo by mi mohl říct, co si myslí, že mi je a jestli vůbec a jak se z toho dá dostat ven?
Nechci akorát žádné čakrální a mystické rady, jsem křesťanka, děkuji
Budu vděčná za jakékoliv rady, nešetřete mě a můj otřesný životní styl, jsem ochotná ještě něco zkusit, než to zabalím...