martina72 píše:
Snad abyste se upamatovala na to, s jakými pocity, jak dlouhé období, s jakou životosprávou, jste se na státnice připravovala a co tomu předcházelo. Snad se nic neděje, možná jste jen přetažená a unavená. Možná to berete moc vážně, možná je pro vás obor moc těžký. Každopádně státnice nepředstavují žádný přelom v životě, většinu toho, co jste se na vysoké škole naučila, nikdy nepoužijete. Na státnice by si měl člověk jen tak odskočit, mezi ranní a odpolední smysluplnou prací. Budete se muset naučit deseti až stonásobky toho, co umíte nyní. Takže, ruku na srdce, jde jen o únavu, v čase a místě? Nemůžete si dát 14 dní volna? Hodně spát, téměř nejíst (nebo naopak hodně jíst, ale fajnově), hodně se hýbat, fysicky dřít, jen a jen na čerstvém vzduchu, nebýt vůbec v budovách, ani v noci?
Připravovala jsem se s naprosto šílenou životosprávou, to vím
Navíc jsem do toho řešila prodej bytu a bylo to pro mě velice stresující. Nyní už běží řízení na katastru a vše je na dobré cestě, je mi psychicky mnohem lépe, ale ta hořkost mě otravuje. To, že toho ze školy moc nevyužiju, vím, studovala jsem dálkově, už pracuji. A pracuji hodně, vím, že bych to taky měla omezit. 14 dní volna si nyní dát nemůžu, ale velká část psychické zátěže mi touto dobou odpadne, cítím se mnohem lépe. Jím teď dobře, objevila jsem nedaleko práce jednu prima zdravou kavárnu a tak si dopřávám. Ale nepřecpávám se, nemám teď tak často hlad. Na tu hořkost ale nic nezabírá, je to fakt hnusné. Nevím co vyzkoušet.