Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Zdravím A rovnou na začátku přiznávám, že mi nejde o to, aby se mi dostalo nějakých návrhů co a jak řešit. Jdu sem popsat své zkušenosti, jak se uvedeno v popisu tohoto fóra.

Od malička jsem byla nějak jiná, ovšem holčičky z autistického spektra to mají snazší, než chlapečci (ve smyslu přijetí okolím apod.), takže jsem tím většinou nijak zvlášť netrpěla. Prostě jsem čekala, že to okolí bude akceptovat - nějak mě nikdy nenapadlo, že by nemuselo Ve škole jsem neměla problémy s předměty jako takovými, spíš jsem se hodně stresovala kvůli blbinám (problém u autismu je, že dokud člověk nepochopí, jak fungují normální lidé, jsou do velké míry velmi nepředvídatelní a tudíž je velmi těžké poznat, co je blbina a co je nutné řešit). Kolem osmnácti let se k tomu přidružila deprese - u žen na autistickém spektru je nástup deprese v podstatě taková životní jistota. Tehdy mi také byl při běžné prohlídce diagnostikován chronický zánět slepého střeva. Lékařka chtěla operovat v případě, že to potvrdí rentgen - ten to ovšem nepotvrdil, kontrastní kapalina totiž neprošla až ke slepému střevu, o něco se zasekla. V každém případě jsem k této lékařce už nikdy nešla, takže se to dál neřešilo.

Od cca 10-ti let jsem měla rozsáhlé akné, ale ne ekzémy - ty jsem začala trochu mít až od cca 27 let (dle dermatoložky "se to prostě některým lidem dělá, je to geneticky dané" - dostala jsem mast s kortikoidy, kterou jsem ignorovala). Dále jsem měla také kolem věku 27 let cystu na prsu a zvětšené některé lymfatické uzliny. Cysta se ukázala být pouze naplněná tekutinou, takže nikdo nic dalšího neřešil - k těm uzlinám mi bylo řečeno, že to je asi nějaká slabá chronická infekce v organismu. Dál se nic neřešilo.

Před rokem a půl jsem začala mít zanícené oči, ale neřešila jsem to. Nezávisle na tom jsem na základě dost podrobných informací o tom, jak je cukr škodlivý, vysadila na 14 dní cukr - myslela jsem, že dočasně Předtím jsem jedla asi 2-4 sladké věci denně (pečivo, zmrzlina apod. + cukr v kávě).

Nejsem disciplinovaná, a došla jsem k tomu, že než se tím stresovat, nebudu se přemáhat. Takže jsem vynechání cukru řešila tak, že jsem zvýšila konzumaci tuků (zelenina dušená na másle, arašídové máslo apod.) a když jsem měla nutkání koupit si ze zvyku něco sladkého, tak jsem si před to stoupla a zkoumala své pocity, zda na to opravu mám chuť. Většinou byla odpověď "ne", což vedlo k tomu, že jsem 1 porci něčeho sladkého dala 1x - 2x týdně. Když jsem začala být hodně ve stresu z toho, že nemůžu něco konkrétního sníst, opakovala jsem si, že pokud něco sladkého budu skutečně chtít, tak si to prostě dám - jen si musím být jistá, že na to mám opravdu chuť a není to ze zvyku, z nudy apod. To na uklidnění fungovalo velmi dobře.

Po asi 3 týdnech s minimem cukru jsem 3 dny za sebou jedla sladké - no a ukázalo se, že mi vlastně nekonzumací cukru pomalu zmizel zánět očí, ale po jeho delší konzumaci byl zpátky v nebývalé síle. Také se mi zhoršil vaginální výtok a spousta dalších malých blbin, včetně akné (i když to hodně záleží na hormonálním cyklu, takže u něj si nejsem 100% jistá příčinou). Takže se ukázalo, že vynechání cukru nebude chvilková záležitost. Ale vždy jsem něco sladkého měla 1x - 2x týdně. Během 6 měsíců na tomto stravování jsem zhubla o cca 10 kg (z asi 85 kg na asi 75 kg při výšce 164 cm, takže to rozhodně bylo vítané). Ale efekt toho, že jsem na chvíli cukr vrátila do stravy, se prohluboval a zhoršoval. Např. se mi výrazně zhoršila na 3-5 dní motorika nohou, nebo rukou. Nikdy mě nebolívala hlava, a najednou jsem den po konzumaci cukru začala cítit nepříjemný tlak za okem. Napřed jsem si to nespojovala s cukrem, takže mě děsilo, že nevím, čím to je. Pak se to zhoršilo ještě víc, takže bylo jasné, že je nutné to řešit a ne jen se vyhýbat cukru.

Na nátlak rodiny jsem zašla k lékařce - z jejího pohledu mám normální tlak, tep a dýchám také normálně, takže je vše v pořádku. Nicméně jsem žena a ve věku, kdy se lidem často poprvé objeví roztroušená skleróza, takže doktorka pojala podezření, že pokud už to něco je, tak to jsou možná její první příznaky, a poslala mě na neurologii. Tam jsem nešla, protože myslím, že to je blbost a navíc nechat si to diagnostikovat je obzvlášť k ničemu, a odmítám se tím dál zabývat, pokud se pro to neobjeví důvod.

Obecně dost nerada komunikuji s lékaři, takže jsem se rozhodla celou věc řešit sama. Progooglila jsem si příznaky a vyšlo mi několik možných diagnóz - mimo jiné lymská borelióza, RS, chlamydie. Tak jsem dál hledala, jak se to řeší. Z mého pohledu musí být v nepořádku imunita, aby se něco takového vůbec projevilo, bez ohledu na např. kontakt s boreliózou - něčí imunitní systém ji prostě zabije rovnou a člověk neonemocní. No, a dospěla jsem k tomu, že vzhledem k tomu, že roztroušená skleróza je neléčitelná (což je mimochodem fascinující způsob, kterým lékaři sdělují 'netuším, co s tím mám dělat') - takže nemá smysl si ji nechávat diagnostikovat a léčit přes lékaře, a dále protože s chlamydiemi a boreliózou v chronickém stadiu to také co se klasické léčby vypadá dost bledě (úspěšnost je určitě pod 50% - to bych rovnou mohla vsadit život na to, že teď hodím mincí a padne mi orel), mi přišlo nejvhodnější srovnat imunitní systém tak, aby si sám vyřešil, co tělo trápí. Dále jsem dohledala, že různé breberky včetně plísní (které jsem měla dle rozboru kapky živé krve v krvi již ve 20 letech, takže mi přišlo celkem logické, že bych je třeba mohla mít dál) se dost obtížně vyhání, pokud je člověk zahlcen těžkými kovy. A že těžké kovy se nejlépe vylučují v pořadí rtuť a až následně vše ostatní. Takže jsem najela na jeden z protokolů na detoxikaci rtuti a nastaly první problémy

Nikdy jsem totiž moc nejedla maso - občas jsem si ho dala, hlavně v restauraci, ale sama jsem si jej vařila jen málokdy. No a najednou jsem se měla stravovat hlavně masem, vejci, rybami a zeleninou obsahující síru. Myslela jsem, že mám zažívání v pořádku, ale ukázalo se, že maso mi klidně zůstane ležet v žaludku i 2 - 3 dny. Taky se ukázalo, že jsem přecitlivělá na hovězí a vyloženě se mi z něj začalo dělat špatně. Následovalo totéž s vepřovým - takže jsem nakonec většinu času nejedla, protože mi prostě bylo špatně. Objednala jsem se na vyjmutí amalgámových plomb relativně rizikovým způsobem (tj. u běžného českého zubaře, dle něhož není rtuť vůbec nebezpečná a není čeho se obávat), takže mě dost stresovalo, že třeba nestihnu vyživit minimálně svou nervovou soustavu natolik, aby se tím nějak dramaticky nepoškodila. Navíc jsem brala spoustu doplňků stravy, které se např. měly brát před nebo po jídle a s dostatečným odstupem jeden od druhého, což je problém když člověk den dva nejí. Celá záležitost mě vystresovala a myslím, že tím jsem si zažívací potíže zhoršila ještě víc.

V mezičase jsem si zjišťovala hodně informací týkajících se imunity. Také mě napadlo, že vlastně ani nevím, co to znamená být zdravý. Mně totiž často nejsou jasné pojmy, které zbytek populace zpracuje tak nějak ve svém obecném myšlenkovém režimu, kdy je prostě berou za dané a nijak se nad nimi nezamýšlí, ale přesto s těmi pojmy normálně pracují. Já tento režim myšlení z velké části postrádám. Nikdy jsem se moc nezabývala zdravou výživou - ostatně je možné dohledat výzkum, který potvrzuje skoro cokoliv. Ale ukázalo se, že jeden zubař ve 30. letech 20. století procestoval svět a studoval zdravé jedince z komunit nedotčených civilizovanými stravovacími návyky. Byl to Dr. Weston Price a napsal o tom knihu, která je již volně stažitelná z internetu, vzhledem k prošlému copyrightu - jmenuje se v překladu Výživa a fyzická degenerace. Velmi detailně zkoumal potravu jednotlivých komunit, které byly složeny téměř ze 100% z jedinců, kteří byli perfektně zdraví, svalnatí, neúnavní, s minimem zubních kazů. Měl jedinečnou šanci je porovnávat např. s vedlejší vesnicí, kde už díky železnici mělo obyvatelstvo přístup ke konzervovaným potravinám, cukru, bílé mouce atd. Výsledky byly vždy extrémně jednoznačné. Konzumace moderních potravin způsobila kazivost zubů, tuberkulózu a fyzickou degeneraci následujících generací dětí v dané komunitě, jejichž rodiče se stravovali moderně. Kniha obsahuje mnoho fotografického materiálu a vřele ji doporučuji

To dost rozšířilo mé obzory týkající se toho, čeho je možné dosáhnout. Např. je možné si bez větších problémů zahojit správnou výživou zubní kaz. Také to dost změnilo můj pohled na to, co je zdravé jídlo - totiž každá ta komunita musela přežít z toho, co měla ve svém okolí. Takže je logické, že se stravovali zcela odlišně od ostatních studovaných komunit, a přesto její členové dosahovali perfektního zdraví pro sebe i své děti. Náhodou jsem narazila na dietu GAPS (respektive spíš celkový protokol - součástí jsou i detoxikace apod.), která je velmi v souladu s tím, co vypozoroval Dr. Price jako společné znaky těchto komunit (fermentace potravin, konzumace potravin s vysokou koncentrací vitaminů - zvlášť těch rozpustných v tucích - tyto potraviny byly často považovány za posvátné, apod.). Teorie Dr. Campbell-McBride, od níž GAPS pochází, spojuje to, co se děje ve střevě, s tím, co se děje v mozku - což je přesně má zkušenost. Jídlo mi velmi výrazně ovlivňuje psychiku, navíc mají bakterie v mém zažívacím traktu sklon mi občas produkovat nějaké hnusy, po kterých se cítím jako nadrogovaná. GAPS řeší celý soubor problémů, které mají co společného se zažívacím traktem a/nebo psychikou, takže mi vzhledem k mým potížím přišla optimální Nevím o tom, že by v ČR byli lékaři, kteří jsou s touto dietou seznámeni, takže jsem se rozhodla si nic nenechávat testovat a spíš postupovat opatrně a pomalu. Pokud se můj stav nějakou dobu nebude zlepšovat, budu teprve řešit, čím by to mohlo být. Zatím se zlepšuje dost podstatně, za což jsem moc ráda

Jsem totiž docela spokojená se způsobem, jakým myslím, ale vedlejší projevy i lehkého autismu jsou dost otravné - pokud jsem ve stresu, dost se zhoršuje má schopnost komunikovat způsobem, který je pro normální lidi srozumitelný. Dále jsem hodně špatně spala, budila se unavená, měla jsem dlouhodobě lehkou depresi. Také jsem mívala úzkostné stavy, které mi bránily dělat normální činnosti a jediným způsobem, jak dojít úlevy, bylo hrát počítačové hry, což mě dočasně uklidňovalo. Hodně to omezuje možnosti např. v zaměstnání v tom smyslu, že jsou pro mě například zcela nepřijatelné špatné vztahy na pracovišti, protože ten stres by mě prostě vyřadil z funkčního hlediska.

V současné době se mi ale dějí hodně stresující věci a jsem hodně překvapená z toho, že normálně funguju dál. To je pro mě obrovské plus ve všech směrech. Je pravda, že to určitě nesouvisí jen s dietou - snažím se řešit i duchovní příčiny věcí, protože bez narovnání vztahů k sobě i k okolí a ujasnění některých záležitostí to celé moc nemá smysl. Nicméně se v duchovním směru o nějaké řešení snažím už posledních 10 let, a teprve teď zažívám největší změny k lepšímu, jaké u mě kdy nastaly. Doufám, že to tak bude pokračovat.

Kdybych měla předat svou zkušenost ostatním, asi bych to shrnula takto:
1. Než jít špatným směrem, je lepší chvíli postát na místě
2. Když už člověk někam míří, tak je úplně jedno, pokud uděláte na každé dva kroky dopředu jeden krok vzad. Je úplně jedno, že není vše dokonalé.
3. Opravdu není potřeba mít extra silnou vůli - tělo už se o dostatečnou motivaci v případě potřeby postará


No a na závěr - narazila na tady fóru na příspěvek člověka, který se pro zdraví nechtěl vzdát svých oblíbených jídel. Pokud by tento můj příspěvek četl někdo s podobným postojem, tak bych chtěla říct, že podle mě stačí malá změna - přijatelná změna - a pak uvidíte. Např. já jsem taky nechtěla trvale vynechat cukr, ale tak moc se mi po návratu k němu zhoršovaly zdravotní problémy (které se po jeho vysazení nejprve zlepšily), že jsem náhle měla motivaci se dřívější úrovni konzumace nevracet. Navíc z výzkumu Dr. Price vyplývá, že pokud člověk zrovna neřeší nějakou dramatickou chorobu typu rakovina a chce prostě jen zdravě jíst, je opravu velký rozsah různých druhů jídelníčků - včetně velmi masitých - ze kterých si lze vybrat. Je klidně možné, že hlavní změny v jídelníčku budou spočívat v kvalitě potravin a ve způsobu jejich přípravy, a že jídlo potom bude sice trochu jiné, ale třeba i mnohem chutnější, než původně konzumované věci. To je ostatně i jedna z hlavních zásad diety GAPS - jídlo musí člověku chutnat. Pravdou ale je, že nyní s velkým překvapením zjišťuji, že mi chutnají i věci, které jsem dřív odmítala pozřít

Dik za tve prakticke zkusenosti. Pises, ze se ti zlepsila reakce na stresove situace, to je super. Muzes jeste popsat nejaka dalsi zlepseni?

_________________
Oliver Wendel Holmes, Harvard University: pevne verim, ze kdyby cela medicina, tak jak je nyni aplikovana, mohla byt potopena na dno more, bylo by to lepsi pro lidstvo a to nejhorsi pro ryby.

Určitě. Co se psychiky týče, jsem emocionálně vyrovnanější - poté, co jsem přišla na to, jak nebýt na GAPS dietě v ketóze Dál si myslím, že se mi tak o 20% snížila přecitlivělost na některé zvuky, ale to se teď těžko vyhodnocuje. Budu to sledovat - čekám další zlepšování. Dělají mi trochu míň špatně některé vizuální věci, např. stroboskop na diskotéce, nebo něco s velmi blikavými vizuálními efekty - už mi to není extrémně nepříjemné hned, ale až tak za 3 vteřiny (takže to včas stíhám vypnout a nemusím snášet následky ). Taky pokrok Teorie, kterou jsem vyčetla k těmto typům zlepšení, je to, že pokud je tělo zaplavováno toxiny ze zažívacího traktu, tak mozek je samozřejmě ovlivněn také a špatně zpracovává smyslové vjemy. Pokud se hladina toxinů začne snižovat, tak se zpracování těchto dat začne normalizovat.

V konverzaci zvládám vnímat druhou osobu a lépe průběžně reagovat na neverbální signály (které jsem ještě tak před 10 lety nevnímala vůbec.) Tohle se ovšem taky špatně vyhodnocuje, zlepšení je mírné.

Ještě tak před dvěma měsíci jsem často měla jakoby mlhu v hlavě, špatně jsem se soustředila - trvalo to třeba půl dne. Poslední dobou jsem mnohem pozornější (kromě případů, kdy testuju nové jídlo a nevyjde to - v tom případě mám většinou příznaky typu neschopnost se soustředit). Taky jsem se budívala v noci (kolem 4. ráno) a už jsem neusnula - to také přestalo. Míň se upínám na některé věci, bez kterých jsem ještě nedávno měla problém fungovat.

Vždy jsem měla hodně bolestivou a nepříjemnou menstruaci, ale ta poslední byla zcela bezbolestná. Uvidíme, jestli to tak bude pokračovat. Zmizel mi ekzém z nohy - ten se ale objevuje a mizí cyklicky, takže je možné, že to s dietou/detoxikací nesouvisí. Tak o 20 - 30% se mi zlepšilo akné. Dál hubnu. Teď mám asi 70kg - tukem jsem asi uprostřed průměru pro ženy mého věku, ale tělo mi zadržuje vodu. Velmi se mi zmírnil zápach z úst, ačkoliv jsem přestala používat zubní pastu a zatím jsem nepřešla na nějakou její náhradu. Zmírnil se mi vaginální výtok natolik, že občas jej vůbec nemám.

Není to samozřejmě zcela bez problémů - mám reakce na toxiny, když podráždím svou vnitřní mikroflóru, a taky když testuju jídlo a výsledek je, že bych ho neměla jíst. Postupuju o dost rychleji, než by měli lidé, kteří jsou extrémně přecitlivělí a mají vážné zažívací problémy. Např. jsem četla doporučení, že po zařazení jakéhokoliv jídla, výživového doplňku nebo způsobu přípravy jídla má člověk 4 dny počkat (a nezařazovat nic dalšího nového), aby zjistil, zda to vyvolalo problém. Na tohle kašlu, takovou trpělivost fakt nemám - navíc je v podstatě nemožné to rozlišit od problémů, které způsobují vymírající breberky. Místo toho sleduju psychické symptomy - ty dramatické se mi většinou projeví do 2 hodin a v případě pochybností lze konzumaci jídla zopakovat a potvrdí se skoro s jistotou, o co šlo. Tento můj relativně rychlý postup pro mě znamená, že až budu mít dost rozsáhlý jídelníček, tak začnu vyřazovat na 14 dní potenciálně problematické skupiny potravin (mléčné výrobky / lilkovité rostliny / vejce / ořechy) a pak uvidíme, jestli nezpůsobují nějaké problémy. Zatím nejím všechno, co GAPS dieta povoluje - vynechávám luštěniny, sýr a nějaké další věci, co jsou hůře stravitelné.

Autismus je naladění člověka (program), který ti naprogramovalo tvoje vyšší já (duše) za účelem získávání prožitků spojeným s tímto stavem.

V roce 2011 mě byla diagnostikována Mastocitóza, lékaři mě řekli, že je to neléčitelné a že se můžu pouze modlit, aby se to nezhoršilo, jinak, že bych musel jít na transplantaci kostní dřeně, pokud by mě to ohrožovalo na životě.
Byl sem z toho nešťastný a nevěděl sem co mám dělat, postupem času jsem si prožil zajímavé situace s tímto stavem, ale tenkrát jsem byl na nízké úrovni rozvoje člověka a nevěděl jsem co vím dnes..

Dnes je mě to úplně šumák, nechám tomu volný průběh a uvidím co bude

Když se člověk posune na vyšší úroveň rázem se vyjasní to co dřív nechápal.

Moje doporučení:
Kontaktuj svoje vyšší já a zeptej se na to co tě trápí, tvoje vyšší já totiž zná budoucnost, čte přítomnost, možná že pak budeš posunuta
na vyšší úroveň a to co tě trápí se vyřeší samo

_________________
Každá duše je šťastná, když o ní víš

Tak prožitky mám rozhodně zajímavé S GAPS mám taky zajímavé prožitky, a jsem si celkem jistá, že jich v životě budu mít dost i v budoucnu, bez ohledu na to, co budu nebo nebudu dělat.

Asi jsi měla v plánu získat tento druh prožitků, tak ti byl implantován tento program a ty nyní zažíváš zkušenost člověka kterému běží tento program.

Pokud chceš přesné odpovědi, tak ty ti nikdo jiný než tvoje vyšší já nedá.

_________________
Každá duše je šťastná, když o ní víš

Dik za ty detaily. Co se tyka vyhodnoceni autismu, pouziva se ATEC, kde ti vyjde jedno cislo a cim je nizsi, tim lip. Takze lidi treba pisou, ze kdyz zacinali s lecbou, meli ATEC rekneme 89, po pul roce 46, a po roce 8 a to uz se nebere jako autismus. Ale nevim, jak moc to je slozite tu hodnotu ATEC dostat.
Psala jsi "A rovnou na začátku přiznávám, že mi nejde o to, aby se mi dostalo nějakých návrhů co a jak řešit.", neni to taky projev autismu? Predpokladam, ze jsi progooglila co se dalo a urcite jsi nasla i protol Kerri Rivera, kterym uz se vylecilo k dnesku 207 deti a navic i dospeli. Proc jsi nezvolila tento protokol, neco se ti na nem nelibi? Aspon ja vetsinou volim postupy, u kterych najdu nejvic prikladu uspesneho vyleceni. Nebo jsi nekde nasla, ze se tvym postupem vylecilo vic lidi?

_________________
Oliver Wendel Holmes, Harvard University: pevne verim, ze kdyby cela medicina, tak jak je nyni aplikovana, mohla byt potopena na dno more, bylo by to lepsi pro lidstvo a to nejhorsi pro ryby.

Muzes trochu popsat jak to delas, kdyz potrebujes odpoved od sveho vyssiho ja?

_________________
Oliver Wendel Holmes, Harvard University: pevne verim, ze kdyby cela medicina, tak jak je nyni aplikovana, mohla byt potopena na dno more, bylo by to lepsi pro lidstvo a to nejhorsi pro ryby.

Není to projev autismu, je to má preference. Z mého příspěvku snad ani nemůže vyplývat, že se snažím léčit se z autismu. Takže o léčbě autismu jsem si negooglila vůbec nic. Zlepšení v tomto směru je vedlejší efekt toho, jak se snažím se celkově uzdravit na fyzické úrovni. Diagnostické testy mě nezajímají, zajímá mě má celková funkčnost ve vztahu k mé realitě, tj. kvalitní vztahy s okolím a schopnost žít tak, jak je mi příjemné a moci se realizovat. Což se jednoznačně začalo rapidně zlepšovat. Víc mě ohledně autismu nezajímá.

Zeptám se ho.
Už dávno nepoužívám kyvadlo a podobné ezoterické hovadiny, není to potřeba, mám otevřený kanál (channeling) a normálně se ho zeptám buď nahlas nebo v mysli..
Odpověď přichází většinou už když na to jen myslím.
Abys takto mohl fungovat, je potřeba zvednout svoji úroveň člověka, tzn. zbavit přesvědčení že něco není možné a zbavit se strachu, musíš si prostě uvědomovat stále, že všechno okolo tebe je jen sen (iluze).
Mě trvalo 2 roky než jsem se dostal z úrovně "Jsem poblázněný ezoterik" do úrovně "Nic neřešit je nic neřešit a dělat si co chceš je dělat si co chceš".
Ještě tuto úroveň nemám úplně zmáknutou, protože je hodně obtížná, ale zlepšuju se

Vysvětlím podrobně tu úroveň:
Úroveň člověka: Nic neřešit je nic neřešit a dělat si co chceš je dělat si co chceš.
Tato úroveň je velmi vysoká a obtížná na zvládnutí, ale pokud ji člověk zvládne, otevřou se mu takové možnosti, že nebude chápat jak je to či ono možné.
Háček je v tom, aby jsi mohl být na této úrovni a fungovat v ní (být naladěn na tuto vibraci či stav člověka), tak potřebuješ neustálou
komunikaci se svým vyšším já, protože jinak je tato úroveň extrémně náročná !!!

Příklad:
Miluješ ženu a ta ti řekne že jsi kretén a dá ti kopačky.
Pokud jsi na této úrovni budeš reagovat nějak takto: Je to tvoje volba, ahoj.
Protože komunikuješ se svým vyšším já a to ti řekne třeba v ten okamžik kopaček:
Buď v klidu, brzo potkáš suprovější ženu a budeš ještě šťastnější.

Příklad 2:
Jsi doma a manželka ti řekne ať jí umyješ nádobí.
Ty řekneš jasně, dokoukám se na film a za 4 hodiny to udělám.
(Mezitím řekne tvoje vyšší já: V klidu my si to umyjeme)
Ona řekne já to chci hned.
Ty jí řekneš, v klidu udělám to.
Ona řekne já to chci hned.
Ty jí řekneš tak si to umyj.
Ona řekne proč to nechceš umýt?
Ty jí řekneš chtěl sem ale furt remcáš tak to dělat nebudu.
Ona řekne proč?
Ty ji řekneš nebudu to dělat.
Nakonec si to umyje sama.

_________________
Každá duše je šťastná, když o ní víš

Ještě doplním informace o úspěšnosti GAPS protokolu, pro případ, že by tady někdo - na rozdíl ode mě, já řeším neurologické problémy a celkové zdraví - chtěl řešit přímo autismus. Tento protokol vyvinula doktorka medicíny, jejíž dítě trpělo autismem - následně jej vyléčila. Protokol aplikují troufnu si říct desítky tisíc lidí na nejrůznější problémy, ať už zažívací, související s imunitou, nebo psychické. Takže sehnat statistiky o tom, kolik přesně lidí se vyléčilo, je nemožné. Obecně je úspěšnost extrémně dobrá u dětí do 5 let, které mají velkou šanci se z autismu kompletně dostat.

Protokol je ale poměrně flexibilní, musí se sledovat individuální reakce na jídla, detoxikace, a tomu přizpůsobovat jeho aplikaci. Pokud jej člověk dělá na vlastní pěst, je možnost, že to prostě udělá špatně, nebo nekompletně. Je velmi vhodné nechat se jím provést, pokud ta možnost existuje, nebo aspoň vyhledat podporu jedné z podpůrných skupin, které jsou na internetu.

Teď k volbě vhodného způsobu léčby - já osobně volím dramatické zásahy do svého života podle míry rizika, kterou představují, a toho, jaká je pravděpodobnost úspěchu (což hodně souvisí i s otázkou, zda si věřím, že se tím dokážu řídít tak dlouho, aby to vyšlo). Kolik lidí se vyléčilo je celkem jedno, když nejsou informace o tom, kolik se jich snažilo vyléčit.

Když chci získat zdraví, tak se mi jako nejvhodnější jeví zjistit, co dělali lidé, kteří zdraví byli. Čím déle byli zdraví, tím lépe. Dr. Price detailně zkoumal komunity, jejichž příslušníci byli zdraví po stovky (a možná tisíce) let a jakmile přešli na moderní stravu, o toto zdraví přišli - třeba vymřelo 90% populace (což se stalo na některých tichomořských ostrovech). To je pro mě znamením, že jejich jídelníčky měly skutečný přínos pro zdraví, a jsou prověřené časem. Tuto prověřenost časem chci velmi zdůraznit jako důležité kritérium, protože mnoho problémů se může projevit s odstupem mnoha let. Z tohoto pohledu by pro mě byl například protol Kerri Rivera (který jsem si právě vygooglila, takže jsem jen viděla jeho denní program) velmi nepřijatelný, protože míra mých problémů s autismem je relativně malá, zatímco riziko toho, že do sebe budu cpát nějaké prášky, které dlouhodobě nikdo neprověřil, může být až smrtelné. Je také velké riziko nových nečekaných událostí, vzhledem k malému počtu lidí, kteří to testovali.

GAPS protokol používá lékařka, která má postgraduály z neurologie a dietologie, na své klinice, kterou projdou stovky a tisíce lidí. Tj. na rozdíl od paní Rivery nese skutečnou odpovědnost za to, kdyby se něco dramaticky pokazilo. Protokol je založen na věcech, které jsou skutečně prověřené časem (odpovídá principům výživy dle Dr. Price, dál se používají např. klystýry) a lidem, kteří je praktikovali před stovkami a tisíci let, se nic nestalo. Aplikují se samozřejmě i poznatky moderní medicíny (nebo bych možná měla napsat vědy - medicína se snad vědou ani nedá nazvat), ale nejde o nic drastického (např. suplementace vitaminů u lidí, kteří to dle testů potřebují, suplementace HCl + enzymů, pokud je to nutné, a dále suplementace probiotik). Dají se najít blogy s informacemi, že GAPS dieta lidem způsobila různé potíže, a jak je řešili, a zda je vyřešili. Tudíž úroveň rizika považuji za nízkou, pokud člověk postupuje rozumně a pozorně sleduje svoje reakce.

Pokud by mě něco dramaticky ohrožovalo na životě a potřebovala bych to řešit teď hned, samozřejmě by to ovlivnilo moje rozhodování na téma, co je přijatelné riziko.

GAPS protokol má velmi dobré výsledky co se týče celkového ozdravení organismu a vyřešení zažívacích a psychických potíží + problémů s imunitou. Nastudovávala jsem si samozřejmě různé informace na téma řešení věcí, které by mohly způsobovat mé neurologické potíže, a celkové posílení imunity přirozeným způsobem - skrz jídlo a bakteriální mikroflóru - mi vyšlo jako optimální. GAPS protokol jsem zvolila proto, že jsem jeho cílová skupina i v jiných ohledech (autismus) - jinak existuje například i SCD, ze kterého GAPS vychází.

Neurologické a psychické problémy souvislejí se střevem, proto se také říká, že střevo je náš druhý mozek. Souvislost střeva a mozku potvrzují například i zdravotní problémy herce Miloše Kopeckého, který trpěl obojím, depresemi i střevními problémy. Zde o tom hezký článek:

http://www.atllan.estranky.cz/clanky/za ... pecky.html

Děkuju Ti Gamino za podělení se o svoji zkušenost.
Mám podobnou.
Sebekázeň nebyla mojí silnou stránkou - ačkoliv co je podstatou sebekázně?
Odpovídám si - vše je pouze o motivaci. Vůle sama o sobě je neskutečně vyčerpávající, pokud není podložena MOTIVACÍ.
Dál nebudu respektive nechci o tomto zde filosofovat.
Pro čtenáře, kteří se o to možná zajímají:

GAPS je SCD dieta, která je přizpůsobena pro pacienty (děti i dospělé) trpící autismem, dyspraxií, dyslexií, schizofrenií a depresí.
Původní SCD dieta: http://www.breakingtheviciouscycle.info/ autorka Elaine Gottshall měla/má přímé zkušenosti s uzdravením, její kniha je však dostupná pouze v AJ, nebyla přeložena do ČJ/SJ. Na netu je k dispozici i její přednáška.
SCD dietu používala a dále rozpracovala lékařka Natasha Campbell-McBride na své klinice, pro potřeby pacientů s neurologickými a psychologickými potížemi.
Všichni tito pacienti totiž měli něco společného.
Její kniha "Syndróm trávenia a psychológie" vyšla ve slovenštině, takže její zkušenosti a dieta je tak zpřístupněna i těm, kteří neumí AJ.
Doporučuji si knihu přečíst všem, kteří trpí chronickými záněty či autoimunitními onemocněními,
mohou se inspirovat a zaměřit se na něco, co pomáhá někdy uzdravit nebo alespoň zlepšit stav.
Ověřuji na své vlastní kůži a první pokus s 3měs stravováním měl za následek hodně výrazné zlepšení/defakto znormalizování/ laboratorních výsledků,
mám revmatoidní artritidu-cca 1 a půl roku a předtím se nedařilo zlepšit laboratoř - díky léčbě jsem testována laboratorně každé 3 měsíce.

Rigano, děkuju za sdílení Tvých zkušeností a za další informace

GAPS bude dobrá berlička pro lidi, kteří nechcou přijít o svůj invalidní důchod. Vyjmenovaná onemocnění, u kterých zabírá, také nejsou náhodná, pokud je způsobují velcí parazité, tak jimi rozhozený imunitní systém pak snadno nestíhá kvasinky, prvoky či bakterie nebo reaguje přehnaně. http://www.medicelo.cz/nemoci-od-a-do-z/

_________________
http://www.aeronet.news
https://protiproud.info/
https://www.parlamentnilisty.cz/
https://vk.com/irenaaneri
https://www.naturalnews.com/





Citát: "Nemoc je okem viditelná a elektroakupunkturou měřitelná, i když nemocniční laboratoř mlčí."