Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Zdravím A rovnou na začátku přiznávám, že mi nejde o to, aby se mi dostalo nějakých návrhů co a jak řešit. Jdu sem popsat své zkušenosti, jak se uvedeno v popisu tohoto fóra.

Od malička jsem byla nějak jiná, ovšem holčičky z autistického spektra to mají snazší, než chlapečci (ve smyslu přijetí okolím apod.), takže jsem tím většinou nijak zvlášť netrpěla. Prostě jsem čekala, že to okolí bude akceptovat - nějak mě nikdy nenapadlo, že by nemuselo Ve škole jsem neměla problémy s předměty jako takovými, spíš jsem se hodně stresovala kvůli blbinám (problém u autismu je, že dokud člověk nepochopí, jak fungují normální lidé, jsou do velké míry velmi nepředvídatelní a tudíž je velmi těžké poznat, co je blbina a co je nutné řešit). Kolem osmnácti let se k tomu přidružila deprese - u žen na autistickém spektru je nástup deprese v podstatě taková životní jistota. Tehdy mi také byl při běžné prohlídce diagnostikován chronický zánět slepého střeva. Lékařka chtěla operovat v případě, že to potvrdí rentgen - ten to ovšem nepotvrdil, kontrastní kapalina totiž neprošla až ke slepému střevu, o něco se zasekla. V každém případě jsem k této lékařce už nikdy nešla, takže se to dál neřešilo.

Od cca 10-ti let jsem měla rozsáhlé akné, ale ne ekzémy - ty jsem začala trochu mít až od cca 27 let (dle dermatoložky "se to prostě některým lidem dělá, je to geneticky dané" - dostala jsem mast s kortikoidy, kterou jsem ignorovala). Dále jsem měla také kolem věku 27 let cystu na prsu a zvětšené některé lymfatické uzliny. Cysta se ukázala být pouze naplněná tekutinou, takže nikdo nic dalšího neřešil - k těm uzlinám mi bylo řečeno, že to je asi nějaká slabá chronická infekce v organismu. Dál se nic neřešilo.

Před rokem a půl jsem začala mít zanícené oči, ale neřešila jsem to. Nezávisle na tom jsem na základě dost podrobných informací o tom, jak je cukr škodlivý, vysadila na 14 dní cukr - myslela jsem, že dočasně Předtím jsem jedla asi 2-4 sladké věci denně (pečivo, zmrzlina apod. + cukr v kávě).

Nejsem disciplinovaná, a došla jsem k tomu, že než se tím stresovat, nebudu se přemáhat. Takže jsem vynechání cukru řešila tak, že jsem zvýšila konzumaci tuků (zelenina dušená na másle, arašídové máslo apod.) a když jsem měla nutkání koupit si ze zvyku něco sladkého, tak jsem si před to stoupla a zkoumala své pocity, zda na to opravu mám chuť. Většinou byla odpověď "ne", což vedlo k tomu, že jsem 1 porci něčeho sladkého dala 1x - 2x týdně. Když jsem začala být hodně ve stresu z toho, že nemůžu něco konkrétního sníst, opakovala jsem si, že pokud něco sladkého budu skutečně chtít, tak si to prostě dám - jen si musím být jistá, že na to mám opravdu chuť a není to ze zvyku, z nudy apod. To na uklidnění fungovalo velmi dobře.

Po asi 3 týdnech s minimem cukru jsem 3 dny za sebou jedla sladké - no a ukázalo se, že mi vlastně nekonzumací cukru pomalu zmizel zánět očí, ale po jeho delší konzumaci byl zpátky v nebývalé síle. Také se mi zhoršil vaginální výtok a spousta dalších malých blbin, včetně akné (i když to hodně záleží na hormonálním cyklu, takže u něj si nejsem 100% jistá příčinou). Takže se ukázalo, že vynechání cukru nebude chvilková záležitost. Ale vždy jsem něco sladkého měla 1x - 2x týdně. Během 6 měsíců na tomto stravování jsem zhubla o cca 10 kg (z asi 85 kg na asi 75 kg při výšce 164 cm, takže to rozhodně bylo vítané). Ale efekt toho, že jsem na chvíli cukr vrátila do stravy, se prohluboval a zhoršoval. Např. se mi výrazně zhoršila na 3-5 dní motorika nohou, nebo rukou. Nikdy mě nebolívala hlava, a najednou jsem den po konzumaci cukru začala cítit nepříjemný tlak za okem. Napřed jsem si to nespojovala s cukrem, takže mě děsilo, že nevím, čím to je. Pak se to zhoršilo ještě víc, takže bylo jasné, že je nutné to řešit a ne jen se vyhýbat cukru.

Na nátlak rodiny jsem zašla k lékařce - z jejího pohledu mám normální tlak, tep a dýchám také normálně, takže je vše v pořádku. Nicméně jsem žena a ve věku, kdy se lidem často poprvé objeví roztroušená skleróza, takže doktorka pojala podezření, že pokud už to něco je, tak to jsou možná její první příznaky, a poslala mě na neurologii. Tam jsem nešla, protože myslím, že to je blbost a navíc nechat si to diagnostikovat je obzvlášť k ničemu, a odmítám se tím dál zabývat, pokud se pro to neobjeví důvod.

Obecně dost nerada komunikuji s lékaři, takže jsem se rozhodla celou věc řešit sama. Progooglila jsem si příznaky a vyšlo mi několik možných diagnóz - mimo jiné lymská borelióza, RS, chlamydie. Tak jsem dál hledala, jak se to řeší. Z mého pohledu musí být v nepořádku imunita, aby se něco takového vůbec projevilo, bez ohledu na např. kontakt s boreliózou - něčí imunitní systém ji prostě zabije rovnou a člověk neonemocní. No, a dospěla jsem k tomu, že vzhledem k tomu, že roztroušená skleróza je neléčitelná (což je mimochodem fascinující způsob, kterým lékaři sdělují 'netuším, co s tím mám dělat') - takže nemá smysl si ji nechávat diagnostikovat a léčit přes lékaře, a dále protože s chlamydiemi a boreliózou v chronickém stadiu to také co se klasické léčby vypadá dost bledě (úspěšnost je určitě pod 50% - to bych rovnou mohla vsadit život na to, že teď hodím mincí a padne mi orel), mi přišlo nejvhodnější srovnat imunitní systém tak, aby si sám vyřešil, co tělo trápí. Dále jsem dohledala, že různé breberky včetně plísní (které jsem měla dle rozboru kapky živé krve v krvi již ve 20 letech, takže mi přišlo celkem logické, že bych je třeba mohla mít dál) se dost obtížně vyhání, pokud je člověk zahlcen těžkými kovy. A že těžké kovy se nejlépe vylučují v pořadí rtuť a až následně vše ostatní. Takže jsem najela na jeden z protokolů na detoxikaci rtuti a nastaly první problémy

Nikdy jsem totiž moc nejedla maso - občas jsem si ho dala, hlavně v restauraci, ale sama jsem si jej vařila jen málokdy. No a najednou jsem se měla stravovat hlavně masem, vejci, rybami a zeleninou obsahující síru. Myslela jsem, že mám zažívání v pořádku, ale ukázalo se, že maso mi klidně zůstane ležet v žaludku i 2 - 3 dny. Taky se ukázalo, že jsem přecitlivělá na hovězí a vyloženě se mi z něj začalo dělat špatně. Následovalo totéž s vepřovým - takže jsem nakonec většinu času nejedla, protože mi prostě bylo špatně. Objednala jsem se na vyjmutí amalgámových plomb relativně rizikovým způsobem (tj. u běžného českého zubaře, dle něhož není rtuť vůbec nebezpečná a není čeho se obávat), takže mě dost stresovalo, že třeba nestihnu vyživit minimálně svou nervovou soustavu natolik, aby se tím nějak dramaticky nepoškodila. Navíc jsem brala spoustu doplňků stravy, které se např. měly brát před nebo po jídle a s dostatečným odstupem jeden od druhého, což je problém když člověk den dva nejí. Celá záležitost mě vystresovala a myslím, že tím jsem si zažívací potíže zhoršila ještě víc.

V mezičase jsem si zjišťovala hodně informací týkajících se imunity. Také mě napadlo, že vlastně ani nevím, co to znamená být zdravý. Mně totiž často nejsou jasné pojmy, které zbytek populace zpracuje tak nějak ve svém obecném myšlenkovém režimu, kdy je prostě berou za dané a nijak se nad nimi nezamýšlí, ale přesto s těmi pojmy normálně pracují. Já tento režim myšlení z velké části postrádám. Nikdy jsem se moc nezabývala zdravou výživou - ostatně je možné dohledat výzkum, který potvrzuje skoro cokoliv. Ale ukázalo se, že jeden zubař ve 30. letech 20. století procestoval svět a studoval zdravé jedince z komunit nedotčených civilizovanými stravovacími návyky. Byl to Dr. Weston Price a napsal o tom knihu, která je již volně stažitelná z internetu, vzhledem k prošlému copyrightu - jmenuje se v překladu Výživa a fyzická degenerace. Velmi detailně zkoumal potravu jednotlivých komunit, které byly složeny téměř ze 100% z jedinců, kteří byli perfektně zdraví, svalnatí, neúnavní, s minimem zubních kazů. Měl jedinečnou šanci je porovnávat např. s vedlejší vesnicí, kde už díky železnici mělo obyvatelstvo přístup ke konzervovaným potravinám, cukru, bílé mouce atd. Výsledky byly vždy extrémně jednoznačné. Konzumace moderních potravin způsobila kazivost zubů, tuberkulózu a fyzickou degeneraci následujících generací dětí v dané komunitě, jejichž rodiče se stravovali moderně. Kniha obsahuje mnoho fotografického materiálu a vřele ji doporučuji

To dost rozšířilo mé obzory týkající se toho, čeho je možné dosáhnout. Např. je možné si bez větších problémů zahojit správnou výživou zubní kaz. Také to dost změnilo můj pohled na to, co je zdravé jídlo - totiž každá ta komunita musela přežít z toho, co měla ve svém okolí. Takže je logické, že se stravovali zcela odlišně od ostatních studovaných komunit, a přesto její členové dosahovali perfektního zdraví pro sebe i své děti. Náhodou jsem narazila na dietu GAPS (respektive spíš celkový protokol - součástí jsou i detoxikace apod.), která je velmi v souladu s tím, co vypozoroval Dr. Price jako společné znaky těchto komunit (fermentace potravin, konzumace potravin s vysokou koncentrací vitaminů - zvlášť těch rozpustných v tucích - tyto potraviny byly často považovány za posvátné, apod.). Teorie Dr. Campbell-McBride, od níž GAPS pochází, spojuje to, co se děje ve střevě, s tím, co se děje v mozku - což je přesně má zkušenost. Jídlo mi velmi výrazně ovlivňuje psychiku, navíc mají bakterie v mém zažívacím traktu sklon mi občas produkovat nějaké hnusy, po kterých se cítím jako nadrogovaná. GAPS řeší celý soubor problémů, které mají co společného se zažívacím traktem a/nebo psychikou, takže mi vzhledem k mým potížím přišla optimální Nevím o tom, že by v ČR byli lékaři, kteří jsou s touto dietou seznámeni, takže jsem se rozhodla si nic nenechávat testovat a spíš postupovat opatrně a pomalu. Pokud se můj stav nějakou dobu nebude zlepšovat, budu teprve řešit, čím by to mohlo být. Zatím se zlepšuje dost podstatně, za což jsem moc ráda

Jsem totiž docela spokojená se způsobem, jakým myslím, ale vedlejší projevy i lehkého autismu jsou dost otravné - pokud jsem ve stresu, dost se zhoršuje má schopnost komunikovat způsobem, který je pro normální lidi srozumitelný. Dále jsem hodně špatně spala, budila se unavená, měla jsem dlouhodobě lehkou depresi. Také jsem mívala úzkostné stavy, které mi bránily dělat normální činnosti a jediným způsobem, jak dojít úlevy, bylo hrát počítačové hry, což mě dočasně uklidňovalo. Hodně to omezuje možnosti např. v zaměstnání v tom smyslu, že jsou pro mě například zcela nepřijatelné špatné vztahy na pracovišti, protože ten stres by mě prostě vyřadil z funkčního hlediska.

V současné době se mi ale dějí hodně stresující věci a jsem hodně překvapená z toho, že normálně funguju dál. To je pro mě obrovské plus ve všech směrech. Je pravda, že to určitě nesouvisí jen s dietou - snažím se řešit i duchovní příčiny věcí, protože bez narovnání vztahů k sobě i k okolí a ujasnění některých záležitostí to celé moc nemá smysl. Nicméně se v duchovním směru o nějaké řešení snažím už posledních 10 let, a teprve teď zažívám největší změny k lepšímu, jaké u mě kdy nastaly. Doufám, že to tak bude pokračovat.

Kdybych měla předat svou zkušenost ostatním, asi bych to shrnula takto:
1. Než jít špatným směrem, je lepší chvíli postát na místě
2. Když už člověk někam míří, tak je úplně jedno, pokud uděláte na každé dva kroky dopředu jeden krok vzad. Je úplně jedno, že není vše dokonalé.
3. Opravdu není potřeba mít extra silnou vůli - tělo už se o dostatečnou motivaci v případě potřeby postará


No a na závěr - narazila na tady fóru na příspěvek člověka, který se pro zdraví nechtěl vzdát svých oblíbených jídel. Pokud by tento můj příspěvek četl někdo s podobným postojem, tak bych chtěla říct, že podle mě stačí malá změna - přijatelná změna - a pak uvidíte. Např. já jsem taky nechtěla trvale vynechat cukr, ale tak moc se mi po návratu k němu zhoršovaly zdravotní problémy (které se po jeho vysazení nejprve zlepšily), že jsem náhle měla motivaci se dřívější úrovni konzumace nevracet. Navíc z výzkumu Dr. Price vyplývá, že pokud člověk zrovna neřeší nějakou dramatickou chorobu typu rakovina a chce prostě jen zdravě jíst, je opravu velký rozsah různých druhů jídelníčků - včetně velmi masitých - ze kterých si lze vybrat. Je klidně možné, že hlavní změny v jídelníčku budou spočívat v kvalitě potravin a ve způsobu jejich přípravy, a že jídlo potom bude sice trochu jiné, ale třeba i mnohem chutnější, než původně konzumované věci. To je ostatně i jedna z hlavních zásad diety GAPS - jídlo musí člověku chutnat. Pravdou ale je, že nyní s velkým překvapením zjišťuji, že mi chutnají i věci, které jsem dřív odmítala pozřít

Alopate, máš své konkrétní zkušenosti?

A co se týká odkazu, dám sem také jeden, který mě před časem překvapil.
Jsme více mikrobiální než lidští - v lidském těle je zhruba 10 x více mikrobů než lidských buněk.
Mapa výskytu autoimunitních onemocnění versus mapa promoření obyvatelstva helminty mě také dostala:
Kde je obyvatelstvo promořeno helminty, tam netrpí na autoimunitní onemocnění,
Kde je vysoká hygiena a obyvatelstvo není promoření helminty, tam je mnoho autoimunitních onemocnění.
https://www.youtube.com/watch?v=ZGw-B2P1H-s

Píšete "A rovnou na začátku přiznávám, že mi nejde o to, aby se mi dostalo nějakých návrhů co a jak řešit. Jdu sem popsat své zkušenosti, jak se uvedeno v popisu tohoto fóra.", tak radit nebudu, ale upozorním na jednu podstatnou věc, která zde v příspěvcích dosud nezazněla a může někomu urovnat myšlení v to jak to vlastně celé je. Sama píšete že GAPS vychází z SCD a určitě se najdou i jiné podobné diety. Dlouho jsem přemýšlel proč diety většinou fungují pouze nějaký čas a pak ve velkém procentu případů nastávají zase jiné zdravotní problémy a došel jsem k zajímavému závěru. Špatně nastavená střevní mikroflóra například zajistí špatnou psychiku a pokud vyřadím některé potraviny na nichž ti šmejdi žijí, problém odstraním. Až do tohoto momentu super nápad, ovšem má své ale, že tak nekrmím ani šmejdy ani dobré bakterie, které právě žijí na rezistentních škrobech, tedy na nestravitelné vláknině kterou tyto diety odmítají. Z toho zase v nějakém časovém horizontu nastanou jiné problémy, protože ta správná skladba bakterií je životně důležitá a ani jedna z diet toto neřeší. Nutné je spravit tu skladbu bakterií a pak nemusím držet diety a mohu se cpát čímkoliv jako každý přírodně žijící národ, nebo méně civilizovaní jedinci zastoupení v naší společnosti. Tím netvrdím, že ty diety jsou špatná volba a sám je zde doporučuji, jenom tím chci přemýšlivé upozornit, že problém má vždy více řešení a je otázka které je to nejlepší.

Alopate, máš své konkrétní zkušenosti?

A co se týká odkazu, dám sem také jeden, který mě před časem překvapil.
Jsme více mikrobiální než lidští - v lidském těle je zhruba 10 x více mikrobů než lidských buněk.
Mapa výskytu autoimunitních onemocnění versus mapa promoření obyvatelstva helminty mě také dostala:
Kde je obyvatelstvo promořeno helminty, tam netrpí na autoimunitní onemocnění,
Kde je vysoká hygiena a obyvatelstvo není promoření helminty, tam je mnoho autoimunitních onemocnění.
https://www.youtube.com/watch?v=ZGw-B2P1H-s

Děkuji za podnět Na fóru jsem našla Vaše doporučení cronometru jako nástroje na kontrolu konzumované potravy, a každý den dle něj přijmu asi 15-30g vlákniny. Většinou je to k těm 30 gramům. To by doufám bakteriím mělo stačit? Je pravda, že jsem asi zbytečně paranoidní co se týče přidané vlákniny (psyllium, kokosová mouka apod.) Posledních pár dní jsem zvažovala množení probiotik ve sklenici vody s psylliem a asi do toho na základě Vašeho tipu půjdu alespoň na zkoušku

Zkoušela jsem k tomu něco dohledat z pohledu GAPS, a vypadá to, že se vláknina omezuje hlavně na úvodní dietě - hlavně pokud má člověk průjem. Pokud je střevo už v relativně dobrém stavu a nedochází k potížím, tak je možné zařadit i potraviny, které jí obsahují hodně.

Co se jiných řešení týče, tak je podle mě optimální transplantace stolice od zdravého dárce, protože jen probiotiky se správné bakteriální mikroflory dociluje dost obtížně. Naneštěstí nejsem tohle ochotná dělat doma na koleně a svépomocí. Ale pokud by to bylo možné někde venku (myšleno ne u mě doma) za asistence aspoň kvalifikované zdravotní sestry, určitě bych do toho šla.

V rámci GAPS se s každým jídlem má jíst něco probiotického (pickles, zakysaná smetana, kefír atd.) a konzumují se i dost velké dávky probiotik. Tak si nejsem jistá, co myslíte tím, že GAPS neřeší skladbu bakterií ve střevě - uznávám, že ani toto není nutně 100% řešení, ale je to zatím to nejpropracovanější, co jsem v rámci některé diety viděla. Navíc se s probiotiky začíná hodně pomalu, takže například já jsem v době, kdy jsem je začala brát v kapslích, jedla už celkem dost vlákniny.

Někde jsem dohledala informaci o tom, že většina bakterií v komerčních probiotikách vůbec nekolonizuje střevo - vyloučí se se stolicí - takže se snažím o co největší různorodost (piju vodní kefír, jím různé pickles pokud je to možné, a užívám střídavě Bio-Kult (14 kultur) a Kurungovity. Taky se snažím zvýšit svou tělesnou teplotu aby se bakterie uchytily, což se mi díky konzumaci kokosového tuku daří až překvapivě dobře. To poslední opatření mám z tohoto fóra, v rámci GAPS se to myslím nezmiňuje.

GAPS je zamýšlena jako dočasná dieta, na cca 2 roky podle toho jak ustupují potíže. Cílem je opravit střevo + mikrofloru v něm, aby se člověk mohl vrátit k normální stravě. Někomu se zadaří, někomu částečně a někdo má takové potíže, že musí zůstat na GAPS déle. Osobně doufám, že budu patřit do té první skupiny Nedokážu si sice představit, že bych za normálních okolností jedla běžnou komerční (průmyslově zpracovanou) produkci poté, co jsem se dozvěděla spoustu věcí o její tristní kvalitě, ale na dovolenou, rodinné oslavy apod. se velmi hodí schopnost zkonzumovat v podstatě cokoliv.