Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Čo je Emocionálne Jedenie?

Emocionálne jedenie je využívanie jedla na reguláciu emócií, inými slovami, snaha riadiť svoje nálady jedlom.

Emocionálne spojenie s jedlom je normálne; jeme, keď sa socializujeme, vyjadrujeme lásku, bavíme sa, upokojujeme bolesť a odmeňujeme samých seba za dobre odvedenú prácu. A nie je to nič zlého! Emocionálne jedenie sa stáva problémom, ak je to primárny spôsob ako sa vyrovnať s (pocitmi) alebo sa vyhnúť svojim pocitom.

Možno ste si všimli, že siahate po jedle, keď sa cítite vystresovaný/v strese, znudený, osamelý, že sa idete zblázniť alebo ste smutný. Keď je váš zvyk využívať jedlo namiesto venovania pozornosti tomu, čo sa vám tieto emócie snažia povedať o vašich základných potrebách, tieto potreby ostávajú nenaplnené. A samozrejme, tieto nenaplnené potreby budú aj naďalej riadiť emocionálne jedenie!


Máte podobný problém? Prekonali ste ho v minulosti? Alebo ho stále riešite a hľadáte odpovede? Podeľte sa o svoje skúsenosti, názory a riešenia tohto problému.





Zdroj: http://amihungry.com/emotional-eating-vs-binge-eating/

Neviem čo si tým chcel teraz ako nové povedať. Človek, ktorý je v strese, emocionálne zle si dopraje čokoládu -> podporí produkciu B-endorfínu a cíti sa lepšie. Normálna vec, ktorá sa v našom tele deje...

Nu, jsou na světě lidé, kteří nemají nikdy na nic chuť (myšleno k jídlu). Zřejmě jde o to, že mají ještě mnohé jiné zájmy, jsou prostě natolik zaměstnáni soustředěním se na jiné věci a třeba lidi, žijí prostě v trošku jiném světě, než ve světě jídla, a tak mnohdy (leckdy skoro pořád) se zapomínají najíst. Stává se to malým dětem (těm skoro furt), stává se to zamilovaným, stává se to matkám, soustředícím se na dítě, stává se to mužům soustředěným na zajímavý problém či na nějaký výkon, stává se to studentům, jež obor baví, stává se to starcům, žijícím převážně "vnitřním" životem ... Prostě jíst či dokonce mlsat přijde leckomu velmi zvláštní a těžko pochopitelné. Leckdo to činí jako povinnost, jakože mu to kdysi řekli, že by měl občas něco sníst a on to taknějak uznává.

Emocionálne jedenie sa radí k poruchám jedenia medzi ktoré patrí aj anorexia, bulímia a ďalšie. Emocionálne jedenie vedie často k ďalším poruchám ako je "binge eating" a pod. Ja osobne mám čiastočný problém s obidvomi, preto ma zaujímalo, či tu nie je niekto, kto má rovnaký problém alebo niekto, kto tieto veci prekonal a mohol by mi poradiť alebo ma aspoň povzbudiť. Ale zatiaľ sa nik neozval, tak to beriem ako pozitívny signál, že na tomto fóre s týmto ľudia nemajú problém, a teda sú zdraví.

Tak to bych si tvrdit nedovolil, osobně se domnívám, že podobný problém má dost lidí, ovšem patrně ho tak nevnímají. Navíc je otázka zda ho jde vždy takto jasně zařadit. Uvedu příklad vysokého adrenalinu v ranních hodinách, což je klasický příznak určitého stupně adrenální únavy. Pokud se takový člověk hned ráno nenacpe vysoce kalorickou stravou, klesne mu cukr a klepe se jako drahý pes. Je ovšem otázkou, zda lze tento stav vyhodnotit jako emocionální, vzniká sice ze strachu před adrenalinovým atakem, ovšem jinak ho lze brát i jako logické počínání kdy na základě racionálního uvažování předcházím nějakému stavu, což zrovna o emocích není. Jiná věc je anorexie, kdy člověk je objektivně vykostřený, že se na něj nedá dívat, ale on sám stav vnímá jako ideál krásy, tam bych asi emoce viděl jako nosné, to s racionálním uvažováním nemá co společného.

Máte pravdu. Unáhlila som sa. Nie je to úplne čierno biele či sa emocionálne jedenie dá zaradiť k poruchám jedenia. V mojom prípade to však tak vnímam, hoc je to samozrejme veľmi subjektívny pohľad. A je možné, že aj v mojom prípade sa jedná len o fyzickú príčinu.

Emociální jedění je program v mysli, který říká toto: za určitých okolností žer určité věci.
Program instaluje tvoje vyšší já dle aktuální potřeby.

_________________
Každá duše je šťastná, když o ní víš

Emociálne jedenie je vec, ktorú každý z nás pozná najlepšie a hlavne ženy pred menštruáciou. Dobre viem, ako to mám ja. Keď to už na mňa príde, snažím sa ako tak držať, čo to len ide. Niečo nezdravé sa snažím vynahradiť niečim o niečo zdravším a rovnako dobrým. Obyčajný cukor striedam s http://www.najtelo.com/ kokosovým keď napríklad pečiem a podobné veci. Napapám sa sladkého a cítim sa dobre. Dokonca má tento cukor viac energie, minimálne pre mňa, takže môžem šťastne poupratovať celý byt, lebo ak mi niečo je, upratujem ako to len ide. Sranda, čo? Aspoň mám vtedy doma čisto.

Každý z nás to "najlepšier nepozná" ....
Bydlím nyní s kamarádkou, která nejí skoro vůbec (včera dva malé krajíčky slunečnicového chleba, jedno nakrájené rajče polité olivovým olejem, kousíček čerstvé okurky (čerstvě sklizené), malinko strouhaného eidamu. Pije spíš vodu nebo slabý, mizerný, čaj ...
Nerada jí. Bylo navařeno (rád vařím, ale nejím to)
Já jsem včera nejedl vůbec, neměl jsem chuť. Dneska zatím také ne, asi si něco malinko sezobnu večer (možná zapomenu).
Takže "emocionální jezení" není všeobecně známo a nehodí se pro každého.
Prostě, někteří z nás nechápou, co na tom lidé mají (na jídle).
Na druhou stranu - my, kteří rádi vaříme, vás, emocionální jedlíky potřebujeme.
Tak šup na to!!!

Tak sladké chutě sice duši oblaží, nicméně tělo skoro vždy poškodí, bez ohledu na to zda se tvrdí že jde o zdravé, nebo nezdravé zdroje. Příroda to má celkem jasné a zdroje cukru tedy ovoce jsou zde k dispozici pouze v určitém ročním období a tak by to mělo zůstat. Například Páter Ferda tvrdil a myslím si že oprávněně, že třeba jablka by měl člověk jíst pouze ze stromu, jinak ne a myslím že to platí i pro další druhy.