Sybilla píše:
Keď chceš lepšie pochopiť vzťah tukov k diabetesu a iným neduhom, či problémom s vysokou hladinou cukru v krvi, veľmi jednoduchú odpoveď na svoje pohrávanie sa s porciami rôznych tukov nájdeš, keď si skúsiš zatiaľ pozrieť toto:
http://www.vitarian.cz/view.php?cisloclanku=2008111801Zaujala mne tato citace:
http://www.vitarian.cz/view.php?cisloclanku=2004010315http://www.vitarian.cz/view.php?cisloclanku=2008111801"....šla její kila dolů přesto, že denně konzumovala několik avokád, která přitom obsahují mnoho tuku. Toto lze pozorovat u všech začínajících vitariánů, kteří trpěli nadváhou. Enzymy rozkládající tuky (Lipáza), které se přirozeně vyskytují v mastných syrových plodech (avokádo, olivy, olejnatá semena) se podílí na odbourávání uloženého tuku v těle a jeho obsah se časem ustálí na přirozeném limitu. Ani při nadměrné konzumaci syrových tuků nedochází k jeho nepřirozenému ukládání v těle, protože je buď dokonale stráven nebo vyloučen.
Vyloučená je konzumace rafinovaných olejů, pasterizovaných mléčných výrobků ....
Problém nastává v okamžiku, kdy do těla přijmeme potravu, která je o enzymy ochuzena. Náš trávící trakt vylučuje enzymy i při trávení stravy syrové, ale v případě té vařené je tělo nuceno vylučovat nepřirozeně velké množství enzymů. Trávení složek potravy navíc může začít až když jsou tělem vyloučené enzymy dokonale smíchány s onou mrtvou hmotou. V případě stravy syrové se tak ale děje hned po rozrušení buněčné stavby, kdy jsou enzymy obsažené ve stravě rozptýleny do pozřené hmoty. Při trávení denaturované potravy pak dochází k nedokonalému trávení. Do hry také vstupuje fakt, že lidé konzumují obrovské množství rafinovaného cukru, rafinovaných tuků a jiných vysoce denaturovaných a tělu cizích látek. Lidský organismus proto tyto látky nemůže dobře zpracovat ani vyloučit a mohou se potom ukládat v podobě tuku. Tyto poznatky jsou podložené nesčetnými pokusy a pozorováními.
.....Konzumujeme-li
stravu s vysokým obsahem tuku, cukr je chycen ve fázi 2 v krevním řečišti – jeho průchod krevním řečištěm je zpomalen či zablokován.
Organismus je pak nucen usilovně pracovat, často až k bodu vyčerpání či choroby, aby dostal cukr pryč z krevního řečiště. V tuto chvíli dochází ke zvýšené hladině krevního cukru, která vede k řadě neduhů výše zmíněným. Při normální funkci metabolismu dochází při transportu cukru krevním řečištěm k sekreci inzulínu slinivkou. Inzulín se připojí k molekule cukru a poté najde inzulínové receptory v cévních stěnách. Inzulín je schopen transportovat cukr přes cévní membránu a následně i přes buněčnou membránu až do buňky samotné. Je-li ovšem v krvi nadměrné množství tuku, dochází k pokrytí cévní stěny, inzulínových receptorů, molekul cukru i inzulínu samotného tenkou vrstvou tuku. Normální metabolické funkce jsou tak zpomaleny či zablokovány a dochází ke zvýšené hladině krevního cukru. Navíc
trvá někdy i déle než jeden den vyčistit krev od nadměrného tuku a při jeho stálé konzumaci je přítomen permanentně. Tím je zpomalena fáze 3 pohybu cukru z krevního řečiště k buňkám, které na něj čekají jako na své palivo, zatímco zůstává v krvi v podobě zvýšené hladiny. Faktorem, který vede ke zvýšenému krevnímu cukru, není tedy cukr sám o sobě, ale je to tuk. V žádném případě nedochází ke zvýšené hladině krevního cukru v případě konzumace celistvého čerstvého zralého ovoce samo o sobě, a to i včetně druhů ovoce s vysokým glykemickým indexem. Pokud není systém zanesen nadměrným množstvím tuku, odchází cukr z krevního řečiště stejně rychle jak přišel. Toto je velice snadno prokazatelné jednoduchými měřeními krevního cukru, tak jak si jej měří diabetici. Ani 20 banánů najednou nezvýší hladinu krevního cukru, pokud jsou konzumovány samostatně a systém není zanesen přemírou tuku.
Problém neřeší ani dělená strava. Všeobecně známá je poučka, že cukr a tuk nemají být konzumovány společně. Nicméně časové oddělení tučného a ovocného jídla ničemu nepomůže. Ovoce totiž potřebuje velmi málo času ke zpracování v žaludku. Stačí chvíle a už putuje do tenkého střeva odkud jsou cukry absorbovány do krve. Následně putuje ihned do buněk, kde je ho zapotřebí, vše během pár minut od konzumace. Oproti tomu tuk potřebuje daleko delší dobu, cca 12-24 hodin, k tomu aby dorazil do svého cíle – buňky. Proces zpracování tuků v žaludku trvá několik hodin a když se konečně tuky dostanou do tenkého střeva, jsou absorbovány do lymfatického systému, kde zůstávají často 12 a více hodin než se dostanou do krevního řečiště. V něm pak tráví mnohem více času než cukry. V případě stravy bohaté na tuky je v podstatě tuk přítomen pořád. Proto tedy i dlouhá několikahodinová přestávka mezi jídly nedokáže zabránit smíchání cukrů s tuky v krvi – cukry se zkrátka potkají v krvi i s tuky snědenými předchozí den.
...některé druhy ovoce mají glykemický index poměrně vysoký. Ten ale nevypovídá o tom, jaké množství cukru člověk skutečně pozře. O tom vypovídá hodnota glykemické zátěže, která násobí glykemický index množstvím sacharidů (bez vlákniny) v jedné porci. Většina ovoce spadá do kategorie velmi nízké glykemické zátěže, a to i u těch se středními až vysokými hodnotami glykemického indexu. Melouny či ananasy mají nižší glykemickou zátěž na danou porci než celozrnný chléb, banány zase než rýže či těstoviny. Jak však uvidíme dále,
rychlost s jakou cukr vstupuje do krve není až tak podstatná. Cukr z ovoce, pokud je konzumováno celistvé včetně vlákniny, skutečně vstupuje do krve realtivně rychle. Ale pak zas stejně rychle odchází tam, kde je potřeba jako palivo."