Alopat píše:
Se mnou nic nedělá malý panák tvrdého, případně jeho ethanolový ekvivalent jedné deci vína či maximálně malého výčepního piva. Z toho usuzuji, že si s tím tělo rychle poradí, aniž by se alkohol stačil dostat do mozku. Po ležáckém půl litru se již mírně motám v náladičce, ideální by tedy byla jedna 0,2 dcl sklenička k jídlu. Je jisté, že konzumace alkoholu vyčerpává zásobu jaterních antioxidantů, ale do jaké míry škodí či prospívá takovýto pravidelný příjem si jako laik netroufnu odhadnou. Záludnost alkoholických nápojů totiž spočívá v tom, že při zvyšování dávky si člověk neuvědomí, že už nekonzumuje kvůli chuti, i když to tak na začátku připadá a pokud nezabrzdí, tak do toho pravděpodobně spadne jako živý inventář hospody.
Mohu tvrdit že i když jsem prakticky abstinent tak moje hladina tolerance je nastavena na mnohem vyšších hodnotách než uvádíte. Většinou nemám sebemenší problém do 4 plzeňských a teprve vyšší dávky cítím. U červeného 3 dcl až půl litru také bez známek nějakého ovínění a rychlost odbourávání velice dobrá. Každopádně jak uvádím natrénováno nemám a vyzkoušet si to mohu tak dvakrát do roka jinak nemám důvod. Podle všeho bude tento stav záležet hlavně na stavu jater a vytvoření závislosti na povaze člověka, někdo je závislý od prvního čuchnutí ke špuntu a u mě závislost nevznikla ani při konzumací celých litrů ferneta.
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
