Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Ahoj,

napadlo mě se také podělit o svůj příběh.

Do 15 let věku jsem aktivně sportoval, na sportovní škole jsem zvládal 2 X denně 1,5 H tréninky.
Poté v 15 letech v puběrtě se vše začalo měnit a z extroverta se stal introvert bez nějakého vnějšího stimulu.
Poté ještě do cca 24 let, díky mnoha stresu a mé "ambicióznosti" srovnávání se s druhými apod. se mi spoustu věcí postupně zhoršilo do současného stavu, kdy je mi 26 a:

Mám slabé trávení
Mám rozházený nervový systém (málokdy se dokážu úplně uvolnit a zrelaxovat, prkotina mě úplně rozhází apod.)
Stačí mi se nějak víc "nervově" přetáhnout a poté se z toho dávám třeba 10 dnů dohromady
Mám rozházenou termoregulaci (horka vůbec nedávám)

Na druhou stranu jsem zjistil, že se s tím dá poměrně dobře a příjemně žít, když člověk neblbne. V červnu jsem byl měsíc v řecku, kde jsem vlastně ani nevěděl, že mi něco je .

Mám velké štěstí, že díky současné práci, za kterou jsem možná zaplatil zdravím (živnostník v oboru marketingu) a díky tomu, že to mám již nějak "vybudované" můžu pracovat odkudkoliv a obstojně se uživím.

Rád bych v budoucnu žil napůl v Praze a napůl na Kanárech u moře. Problém který ale řeším je, že nemám někoho, s kým bych to mohl absolvovat.

Mám pocit a cítím, že s úplně zdravýma lidma nebo potenciální přítelkyní bych si nerozuměl. V minulosti jsem to zkoušel a nikdy to nedopadlo. S takovýma lidma je problém ten, že se s nimi cítím dobře, když je mi dobře. Ale když je mi špatně, rád bych měl vedle sebe někoho, kdo to trošku zná apod.

A dále vidím problém v tom, že když bych byl s někým úplně zdravým, kdo té energie má o mnoho víc než já, že bych měl tendenci se srovnávat a bylo by mě to líto, že nestíhám a tak. Nechtěl bych zažít ten pocit, že přítelkyně díky mě nezažívá to, co by mohla.

Takže v podstatě co nyní řeším nejvíce je to, že bych chtěl poznat nějaké lidi s podobnými problémy, abych mohl žít život, který chci.

Co si o tom myslíte?

Já si o tom myslím to, že to je celkem normální situace. Sice jsou ty podrobnosti u každého jiné, ale jen ty technické. Ty věci emocionální, vztahy, postoje, touhy, stesky, jsou u všech lidí stejné. Myslím si, že "tvůj puobuém je napuosto noumauní, uďo".
Děláš to celkem dobře a ono to nějak půjde, za pár let budeš trošku jinde .....

Dekuju za tvuj postreh a povzbuzeni. Ja si kladu otazku, JAK a CO muzu udelat proto, abych sel tomu stesti vice naproti?

Kde jsou ti podobni lidi, jako jsem ja? Jak se s nimi spojit apod.? Asi trosku problem, ze nerad nejak aktivne diskutuju na forech a tak, protoze mi to prijde frustrujici a tak nejak radeji tu energii davam nekam jinam, kdyz ji mam .

Když jsem zamlada něco naplno dělal a ptal se "kde jsou ti lidé, kteří to myslí a cítí jako já", jeden mi řekl: "děláš business nebo zakládáš sektu?"
Překlad: každý dělá business (svůj život) a potřebuje jiné lidi (nechceme a nemůžeme být sami), ale musíme těm ostatním dovolit být jiní. Já dodávám - musíme jim dovolit, aby tě vůbec nechápali.

Záměr celkem super, ale stejné lidi asi nemusíte hledat, jsou všude okolo vás, jenom je třeba jaksi aktivně komunikovat a nebát se je oslovit. Někdo se seznámit chce a nejde mu to právě protože to moc chce, já jdu třeba na procházku se psem a seznámím se skoro vždy a ani nijak nechci. Prostě vždy vznikají kvanta situací a ještě větší množství možností kdy správná reakce ve správném momentě udělá své, ale naprostá většina lidí toho neumí využít a spontánně zareagovat. Toto by měl každý trénovat při jakékoliv situaci a zrovna tak se naučit říkat ne a pak se jde životem docela snadno. Podle mě neexistují lidé bez problémů a je otázka zda je dobré mít po svém boku člověka se stejným problémem, nebo myšlením, to by mě z toho pak šlehlo, protože by to vždy představovalo dvojitý a skoro neřešitelný problém. Naopak naprosto opačné povahy a problémy se dobře kompenzují a doplňují a když jeden nemůže, druhý mu pomůže a naopak. Spokojené soužití není o tom stejně mluvit, stejně myslet a stejně se oblékat, ale o vysoké míře tolerance a pochopení toho druhého, což mnoho lidí dnes nechápe, proto je tolik lidí bez partnerů, nebo rozvedených a zklamaných.

Dekuji za radu. Asi mate pravdu, je to o toleranci, kterou ale maji casteji lidi, co taky nejaky problem maji. Ja, kdyz se citim dobre a sebevedome, tak nejak extra problem se seznamit take nemam. Ale pak je mi hur a uz se mi nechce se moc schazet a tak. Rovnou bych si ji nastehoval na chatu nebo nekam a mel klid .

Ono obecne, to asi ani jinak nejde. Mnoho lidi v 26 letech nepochopi, ze vydrzim klidne mesic na chate s babickou a zadny dalsi kontakty ani nevyhledavam. Ze cas travim jak duchodce na houpacce nebo na prochazce nebo kdyz se na to citim lehkym sportem a jen si pres den neco uvarim ).

To se kolikrat vysvetluje dost obtizne . A vylozene jsem totalne vysazeny proti standardnimu chovani typu, pres tyden do prace a pak objizdeni navstev rodicu apod.

Ja obecne navstevy/schuzky nesnasim. Nemam nic proti lidem, ale bud byt s lidma treba tyden v kuse, nebo nic. Protoze tak 3 dny si vzdy na nove okoli zvykam ).

Muj problem asi neni nekoho najit, ale vydrzet ve vztahu.

No uvidime, kazdepadne dekuju za postrehy

Dekuji za radu. Asi mate pravdu, je to o toleranci, kterou ale maji casteji lidi, co taky nejaky problem maji. Ja, kdyz se citim dobre a sebevedome, tak nejak extra problem se seznamit take nemam. Ale pak je mi hur a uz se mi nechce se moc schazet a tak. Rovnou bych si ji nastehoval na chatu nebo nekam a mel klid .

Ono obecne, to asi ani jinak nejde. Mnoho lidi v 26 letech nepochopi, ze vydrzim klidne mesic na chate s babickou a zadny dalsi kontakty ani nevyhledavam. Ze cas travim jak duchodce na houpacce nebo na prochazce nebo kdyz se na to citim lehkym sportem a jen si pres den neco uvarim ).

To se kolikrat vysvetluje dost obtizne . A vylozene jsem totalne vysazeny proti standardnimu chovani typu, pres tyden do prace a pak objizdeni navstev rodicu apod.

Ja obecne navstevy/schuzky nesnasim. Nemam nic proti lidem, ale bud byt s lidma treba tyden v kuse, nebo nic. Protoze tak 3 dny si vzdy na nove okoli zvykam ).

Muj problem asi neni nekoho najit, ale vydrzet ve vztahu.

No uvidime, kazdepadne dekuju za postrehy

To pak je otázka zda nějaký vztah vůbec nyní potřebujete, tak to vezměte jako sport, nebo koníček a neřešte to jako vztah a vyčkejte co se vyvrbí časem. Znám různé páry a s neuvěřitelným spektrem podivných odchylek od normálu. Tedy je otázkou co se vůbec dá za normál považovat, nebo zda vůbec nějaký existuje. Nakonec pokud chce na víkendy jezdit partnerka k rodičům, můžete v té době klidně chytat ryby na chalupě a vůbec to neznamená že váš vztah má nějaký problém. Ta síla vztahu je právě v tom pochopení, toleranci a respektování zájmů druhého a nenutit ho do ničeho co mu nesedí. Ne vždy je snadné najít takového člověka hned, ale kupodivu je jich dostatek a navíc když si to vyjasníte hned z kraje tak falešná očekávání pak ani nemůžete zklamat.

A ještě se zeptám, tady na Krétě jsem měl před pár dny malý románek, ale nějak se mi to nepodařilo dotáhnout do konce . Majitel apartmánu mi radil, že bych měl být více agresivní a trošku "lhát", hrát víc dominantního atd. alespoň do toho prvního sexu.

A pak pomalinku začít se sdělováním těch chyb. Jaký je správný postup? .

Jinak ono problém vztahů asi je, že ten sex nebo pokus o něj většinou ten vztah nějak rozsekne, a pak už člověk asi většinou nemůže být ani kamarád, i když by člověk chtěl.

Díky!

A ještě mne napadlo sem hodit své foto, když je to moje vlákno. Člověk nikdy neví, kdo kdy si to bude číst: https://goo.gl/photos/ehUPUFXHaxjFw4tU7

A ještě se zeptám, tady na Krétě jsem měl před pár dny malý románek, ale nějak se mi to nepodařilo dotáhnout do konce . Majitel apartmánu mi radil, že bych měl být více agresivní a trošku "lhát", hrát víc dominantního atd. alespoň do toho prvního sexu.

A pak pomalinku začít se sdělováním těch chyb. Jaký je správný postup? .

Jinak ono problém vztahů asi je, že ten sex nebo pokus o něj většinou ten vztah nějak rozsekne, a pak už člověk asi většinou nemůže být ani kamarád, i když by člověk chtěl.

Díky!

No nevím, chlap asi nemůže být dlouhodobě se ženou pouze kamarád, protože tak nějak do sebe prostě pasují. Je to podle úsloví "Kamarád tak rád" a na tom nikdo nikdy nic nevyzkoumá. Dokonce znám několik "kamarádských" vztahů muže se ženou, kteří dokonce i žijí s jinými partnery a tak nějak podivně kamarádí, občas si vrznou a zase kamarádí, vše je pouze o nastavení priorit. Na dovolené bych to vůbec neřešil a šel primárně za zážitkem, který bude jistě zajímavý i pro druhou stranu.

Jak dlouho jste chodil v tom písku aby vzniklo tolik stop? To neberte jako nepatřičný dotaz, ale je zajímavé že jste na celé té pláži sám.

To je z května nebo začátku června a je západ slunce a je to lokalita dost mimo město, takže asi proto to bylo takhle volný .

Problém je, že to stojí hrozně sil, a pak si říkám, proč to vlastně dělám, když se z toho vztah defakto ani vyvinout skoro nemůže. Ale tak nějak to člověku nedá .

Jinak "kamarádské vztahy", ale to asi daní partneři o tom neví, ne?

Problém je, že to stojí hrozně sil, a pak si říkám, proč to vlastně dělám, když se z toho vztah defakto ani vyvinout skoro nemůže. Ale tak nějak to člověku nedá .

Jinak "kamarádské vztahy", ale to asi daní partneři o tom neví, ne?

Jak stojí hodně sil, udělejte si z toho sport, zvedat činky také stojí hodně sil a někteří je zvedají. Pokud vím tak partneři o tom kamarádství vědí, pouze nevědí že si občas vrznou.

Rozumím, jenže je tohle zdravá aktivita? Podle mě to je dost stresu, napětí, člověk se prostě musí "snažit" a tak. Respektive nezdravé to asi nebude, ale pak mi často nezbývá mentální energie na nic jiného .