Monty píše:
Ani netušíte, jak moc jsem byl naštvaný, když mi doktoři řekli svůj verdikt. Pořád jsem se snažil zjistit, zda-li je to nutné a jestli by nešlo ještě počkat. Dialog vždycky skončil na tom, že bych mohl umřít, když nebudou rychle jednat. Je mi jasné, že i když mi vyšetřující mudrc sdělil, že je apendix k ničemu, přišel jsem tím o část svého "filtru". Můj pokojový soused na tom byl ale o poznání hůř. Mohlo mu být tak zhruba stejně jako mně, cca 23...chystal se na odebrání žlučníku. Prý tam měl kameny a doktoři po jejich odplavení usoudili, že ho dají radši pryč, než aby se znovu zanesl. Celé dva dny, co jsem tam byl, sem ho marně přesvedčoval, že je to hloupost, a že já měl taky kameny ( i když jsem o nich nevěděl a nijak se neprojevovaly ) a poslal jsem je svépomocí pryč. Docela ho to zajímalo, ale nepostavil se jim, stejně jako jsem to neudělal já. Když jsem se chystal domů, už ho připravovali na řezání. Jdu si přočíst teorie klystýru. Díky za názor. Mějte se.
Operace vyžraných problémů jsou nesmyslné a nebezpečné, protože člověka navždy poškozují a znemožňují návrat k normálnímu stavu. Chápu, že jde o ideální byznys s lidskou blbostí a lékařům se tímto konáním umožňuje přístup k lehce vydělaným penězům, ale je otázkou, zda to ještě vůbec je v souladu s Hippokratovou přísahou a jeho rčením „Především neškodit“. Patrně již ve své době znal množství kolegů fušerů, kteří lidem pořád chtěli něco demontovat a hrát si na boha, ale ono to má bohužel většinou opačné výsledky. Operace jsou dle mého názoru vhodné u zranění, tam opravdu mají smysl, ale ve všech ostatních případech jde o nesmysl a poškozování pacientů. Například rakovina se určitě uříznout nedá a pokud by to šlo, tak proč jsou tak žalostné výsledky po takovém zásahu. Je to asi stejné, jako, že v lese sebráním houby rozhodně neodstraníte podhoubí a při správných podmínkách opět vyroste další. Totéž se samozřejmě týká jakýchkoliv zánětů, kamenů a dalších vyžraných potíží kdekoliv v těle.