Dobrý den pane Jardo,
již jsme spolu měli tu čest mluvit přes skype, ale pořád jsem ještě nezmínila můj hlavní zdravotní problém kvůli, kterému denně navštěvuji tyto stránky. Možná to ani nebude zapadat na tento web, ale třeba se najde někdo kdo má podobný problém. Stručně o mně. Je mi 25 let. Všechny moje problémy začaly ve 14letech kdy jsem asi rok trpěla mentální anorexií, ze které jsem se tak nějak vylízala, ale díky projímadlům, které jse používala jsem si značně zničila trávicí systém, který se mi ale slušně podařilo nakopnout cca v 18 letech kdy jsem konečně pochopila, že jedině pravidelná strava zajistí pravidelnou stolici. Každopádně moje touha po hubnutí neustále pokračovala tudíž jsem se snažila vyloučit všechny pro mě rádoby tučné potraviny (neměla jsem ani tušení co do těla musím dodat) problémy se zažíváním se zhoršovaly. Vždy jsem bývala aktivní člověk, tzn. 3x týdně spinning, o víkendu běh nebo squash, nerada jsem posedávala doma, byla veselá, dokončila vysokou školu a vydala se pracovat do ciziny. Tam jsem najela na systém stravování: ráno ovesná kaše s ořechy a mlékem, oběd buď rýže, kuskus, těstoviny s dušenou zeleninou a večeře zeleninový salát. Do toho 3x týdně hodinnový běh, večerní pařby, práce...ale psychika ok. Co se ale nestalo po roce takového stravování. Ze začátku vše šlo jak má být, já byla spokojená, zase jsem začala hubnout, trávení se jakž takž zlepšilo.Poté jsem ale začala pociťovat neustálé pocity nesytosti, nezájem o cokoliv, únavu, ke sportu jsem se musela nutit. Myslela jsem, že je to prostě tím, že málo jím. Byla jsem pozvaná ke kamarádovi, kde jsem zblajzla snad půl kila masa v šíleně mastné omáčce k tomu chleba, dezert a pořád měla pocit, že se nemůžu dojíst. V zahraničí jsem nastoupila na vysokou školu a nebyla ji schopná dokončit, moje pamět se začala zhoršovat, stejně tak organizační schopnosti, měla jsem pocit, že jsem inteligenčně spadla na úroveň 10-ti letého dítěte. Sport se mi přestal líbit, jelikož mi nedával ten pocit uspokojení jako dřív, jakoby se nedostavovaly endorfiny. Po vysazení HA se moje tělo změnilo do podoby jak jsem vypadala v 15-ti letech. Menstruace vymizela. Začala jsem pátrat a narazila na leptinovou rezistenci
http://www.metabolismus.net/leptinova-rezistencenevím zda jste o této nemoci slyšel. Když jsem ji zmínila před doktorkou řekla mi, že se týká pouze obézních lidí. Ale já jsem schopná sníst svíčkovou s deseti knedlíky a nemít žádný pocit těžkosti. Navíc jsem začala mít neustále chuť na sladké což jsem dřív dokázala slušně zahnat jablkem. Čokolády a podobné hnusy mi nic neříkaly, dneska dokážu sníst 2 bonboniéry na posezení a nebude mi špatně.
Nevím zda vitastrava by dokázala napravit tuto metabolickou vadu, ale problém je v tom, že jakmile do sebe nedostanu nedostanu aspon trochu sacharidů k obědu např. mívám skoro jakoby hypoglikemické stavy a taktéž po požití jednoduchých cukrů zase hyperglikemické. Každopádně cukr v moči nemám.
Pocity hladu nebo nesytosti jsou mi jedno, ale co je nejhojší je ta mentální lenost a ta se projevuje opravdu až nechutí cokoliv dělat, nemáte chuť přemýšlet, pomalu ani nevnímáte co vám člověk říká, něco uděláte a za chvíli si nepamatujete co. Ze společenské aktivní holky se stal pecivál, který nemá absolutní chuť cokoliv dělat. Momentálně sháním práci a se svou inteligencí se netroufám ani na práci pokladní.
Podstoupila jsem všechny vyšetření..žaludku, kolonoskopie, štítná žláza vše negativní...psycholožka usoudila, že mám deprese..beru antidepresiva..potíže přetrvávají. Jenom už nejsem tak unavená. Doktorka na endokrinologii ze mě udělala anorektičku, jelikož na první pohled vypadám opravdu drobně a řekla, že musím přibrat a vše se srovná...v té době jsem byla opravdu na vitastravě...když jsem jí to řekla, řekla mi že to je jasné, že nemůžu myslet, že přece mozek potřebuje cukr...říkám, že cukr mám v ovoci: "No ale tam je ještě vláknina a to byste toho ovoce musela sníst kvanta, co takhle sladkosti?:))) na to jsem neměla slov. Dle mého laického pohledu mám prostě dokopaný metabolismus a hormonální systém a pokud se nesrovná nedostanu ani menstruaci, kterou se mi teď snaží navodit prášky, ale já to odmítám, protože vím, že bez nich ji zase ztratím.
Omlouvám se za zdlouhavé vysvětlování, jenom pokud by se našel někdo kdo má podobný problém nebo byste sám měl s touto nemocí zkušenosti uvítám jakoukoliv radu.
Děkuji
Kristýna