Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Tak to je druhá věc....a máte pravdu, to je problém.

Myslím, že to co Vás brzdí je nepochopení. Potřebujete porozumět tomu co se Vám stalo a proč Vám to vaši udělali. Potíž je také odpuštění, to znamená ve svém důsledku pustit, oprostit se vazby, což jste zatím nedokázala vzhledem ke snahám jim pomáhat. Obecně, kdo má potřebu pomáhat sám potřebuje pomoc. Čistě logicky z toho plyne, že až tu potřebu přestanete mít pomine i vzteklost. Chce to neočekávat vděk za úsilí, které vyvíjíme. Třeba o něj nikdo nestojí.
Potřebujete se osvobodit a skvěle mi fungovalo, když jsem si v nejtěžších okamžicích říkala: "ve dne v noci, vždycky je někdo na pomoci". Nikoho konkrétního jsem neměla na mysli, jenom jsem si přála na vše zapomenout, o ničem nepřemýšlet, uvolnit se. Říkala jsem si to tak dlouho až jsem opravdu na vše přestala myslet. A pak byl najednou problém světlejší, jasnější a méně komplikovaný.
Myslím, že heslem Vašich potíží bude "zklamání". Věřte sobě, a jak sama říkáte, mějte se ráda. Milovat znamená rozumět a chápat a začněte u sebe, vlastně, už jste začala
Pokud potřebujete pocit, že Vám někdo konkrétní rozumí nemusíte se bát ani psychologa, ono, vypovídat se a najít spojence je také způsob terapie. Odhaduji, že to je okamžik který Vám chybí, moct si důvěrně popovídat, tak jak to umí matky s dcerami, nebo dcera s tátou. S tímto nedostatkem, se obávám, můžete pouze smířit. Hodně trpělivosti přeji ☼

Dobrý den pane Jardo a všichni ostatní, mám velký problém s rodiči. Mají o mě strach, kvůli mému novému stylu stravování (podle těchto stránek). Pochybují o mém duševním zdraví, nevím jak je přesvědčit, že vím, co dělám, včera z nich dokonce vypadlo, že skončím v blázinci a vyhodí mě ze školy. Moje váha byla vždycky nízká, nyní jsem zhubla 2 kg, což si myslím není nijak hrozné, ale moje BMI je 17,6. Mají strach možná také proto, že jsem jedináček a po tom všem, co si můžou přečíst v různých debilních článcích o „zdraví“. Navíc teď začínají prázdniny, tak budu odkázána na domácí stravu a pod stálým dohledem. Já si nevím rady, oni jsou úplně šílení, nutí mě se před nimi vážit, pořád zkoumají, co jsem celý den jedla, najednou mi kontrolují žebra a prý, že mám kostnaté zápěstí, ale já jsem to tak měla odjakživa! Jen se jim to teď najednou zdá. Mám pocit, jako by je najednou chytil nějaký amok strachu a zatemnil jim mozek. Je mi 20, ale stále žiju u nich a jsem na nich závislá. Jen bych dodala, že jejich hlavní stravou je chleba, bez něj, polévky a vařeného oběda s masem si myslí, že musí každý zemřít. Ještě bych chtěla říct, že o víkendu jím jejich domácí obědy (nedá se jinak). http://vlasta.atlas.centrum.cz/tema-tydne/2011/5/19/clanky/chci-jist-zdrave-jsem-nemocna/ Jestli si přečtou tohle, tak myslím, že mám ústav pro duševně choré jistý. Proč je v téhle debilní společnosti tak těžké být zdravý Prosím vás ostatní na fóru, jak tohle řešíte?

sa obávam, že toto nevyriešiš, to je z ich strany na furt. najlepšie je im svoje postoje a názory nehovoriť, nedebatovať o tom, nevysvetľovať. to je zbytočné.
oni ťa chcú "na obraz svoj" a ty ich "na obraz tvoj". dva protipóly a to jaksi neide a máme konflikt a to je úplne najhoršie.

jediné, čo sa s tým dá urobiť je, nepriťahovať zbytočne pozornosť vlastnou odlišnosťou, aj keby si mala zjesť niečo, čo nemáš rada. lenže keď u vás to už "prasklo", s tým tvojím stravovaním, tak sa musíš prispôsobiť ty. ten kúsok mäsa alebo knedlíka (pre pokoj v rodine) ti neurobí tak zle, ako tie hádky a bojová nálada okolo toho. určite. postupne sa to skľudní, keď ukážeš snahu a akože "dostaneš rozum".
musíš sa naučiť pohybovať "pod radarom". akonáhle totiž vylezieš nad ten radar a ľudia si všimnú, že nie si presne ako oni, máš problém. lebo ťa začnú riešiť. a bude ich to baviť dlho, ver mi.
treba sa držať POD radarom, tam má človek totálny kľud. a na pevné nervy hodne horčíka.
to je moje taktika

[quote="ingeska":7rrq4xdu]Dobrý den pane Jardo a všichni ostatní, mám velký problém s rodiči. Mají o mě strach, kvůli mému novému stylu stravování (podle těchto stránek). Pochybují o mém duševním zdraví, nevím jak je přesvědčit, že vím, co dělám, včera z nich dokonce vypadlo, že skončím v blázinci a vyhodí mě ze školy. Moje váha byla vždycky nízká, nyní jsem zhubla 2 kg, což si myslím není nijak hrozné, ale moje BMI je 17,6. Mají strach možná také proto, že jsem jedináček a po tom všem, co si můžou přečíst v různých debilních článcích o „zdraví“. Navíc teď začínají prázdniny, tak budu odkázána na domácí stravu a pod stálým dohledem. Já si nevím rady, oni jsou úplně šílení, nutí mě se před nimi vážit, pořád zkoumají, co jsem celý den jedla, najednou mi kontrolují žebra a prý, že mám kostnaté zápěstí, ale já jsem to tak měla odjakživa! Jen se jim to teď najednou zdá. Mám pocit, jako by je najednou chytil nějaký amok strachu a zatemnil jim mozek. Je mi 20, ale stále žiju u nich a jsem na nich závislá. Jen bych dodala, že jejich hlavní stravou je chleba, bez něj, polévky a vařeného oběda s masem si myslí, že musí každý zemřít. Ještě bych chtěla říct, že o víkendu jím jejich domácí obědy (nedá se jinak). [url:7rrq4xdu]http://vlasta.atlas.centrum.cz/tema-tydne/2011/5/19/clanky/chci-jist-zdrave-jsem-nemocna/[/url:7rrq4xdu] Jestli si přečtou tohle, tak myslím, že mám ústav pro duševně choré jistý. Proč je v téhle debilní společnosti tak těžké být zdravý Prosím vás ostatní na fóru, jak tohle řešíte?[/quote:7rrq4xdu]
Takze nerad bych ti svym nazorem nejak poskodil, nejsem holka, takze nevim co bych byt holkou jedl, ale je fakt ze telo potrebuje pestry jidelnicek ale ten sam o sobe neni zarukou kvalitniho zivota, vstupuje do toho totiz nepreberno jinych faktoru, napr. stresy ze strany rodicu, skola, kamaradi, jde o individualni interakce s okolim, ktere sou u kazdeho jine. Tezko neco zaruceneho radit. mam ale takovy posledni objev, ze je dulezita psychika. nenechat se manipulovat k tomu co sam citim ze je spatne nebo nemam z toho poteseni. naopaka i v tom co me momentalne nebavi lze s trochou sikovnosti vzbudit zajem napr. nalezenim pozitivnich stranek veci a potlacenim negativnich.
Uvedu to na prikladu, treba zde na foru me deptal jeden uzivatel a nebral vubec v potaz moje argumenty defakto delal jakoze ho to strasne zajima a pritom mu slo jen o to aby prudil a povysoval se. Takze co s takovym otravou? Nastavil sem zrcadlo a okamzite dal pokoj. Lide totiz maji zafixovany vnitrni pudy a ty lze snadno odhalit a nevysilovat se bojem proti nim. Pripadne jich vyuzit. Test zde:

Obávám se, že máte situaci velice těžko vyřešitelnou a je otázka, zda je vhodné odporovat, to většinou ještě rozpoutává další komplikace. Nicméně bych asi využíval argumentaci o své svéprávnosti a schopnosti rozhodování, tu by vám tedy nikdo, ani vlastní rodiče, neměl brát. Občas bych jim pro klid duše vyhověl a nacpal se řízkem, nebo i tím chlebem a přímo před nimi to eliminoval třeba zajedením chlorovým vápnem-MMS2 s tím, že je to nutné pro eliminaci kvasinek a uvidíte jak zareagují. Na úpravu té hmotnosti a vyrýsování svalstva, včetně vyladění hormonálních záležitostí užívejte pravidelně čaj z kotvičníku, nebo si ho rozmixujte, naplňte do tobolek a dávejte si tak 1,5-3 g denně. Článek je to zajímavý a je otázkou, kolik takových magorů se dá vypěstovat zdravou stravou a kolik rakovin na stravě rádoby normální, domnívám se že to druhé číslo bude vyšší o několik řádů. I v tom tkví právě ta debilita stáda a s tím nic nenaděláte.

toto je naozaj velmi tazko riesitelne, hlavne, ked sa pravdepodobne nemas moznost odstahovat (inac by si to, myslim, uz urobila...)
zo stran rodicov je to jednoznacne psychicke tyranie....

co sa vsak tyka clanku, myslim si, ze je to v prvom rade o psychike (ako napisal aj Petr2). ak ta nie je ok, clovek moze do takehoto extremu lahko sklznut, dalej aje to o tom, ako dokaze mat clovek nad vecou nadhlad, to moc ludi vsak nema. povedala by so, ze co tu sledujem profili prispievatelov na zaklade prispevkov, je ich tu dost, ktori su "v tom" probleme namoceni, alebo minimalne na hrane.
hovorim aj za seba.
sledovat sa dokazem dokonale, dosplo to az k tomnu, ze mi zacalo byt horsie (no tu je psychika!!!!!) pomaly si uvedomujem, kolko casu premyslam ani nie tak nad jedlom, to riesim uz automaticky (chvalabohu), no nad svojim stavom, strazit si vylucovanie, pitny rezim, doplnky, aby sa nic s nicim nebilo, to je poriadne na palicu.
takze opatrne opatrne!!

hm, este vsak musim napisat, ze som nastastie samostatna a manzel ma podporuje a je ale aj mojim akoby radarom, robi to velmi citlivo a ja som mu za to vdacna...