Jarda píše:
S většinou vašeho příspěvku se lze ztotožnit, ale pobyt mezi spolužáky ve školce naučí dítě najít si své místo ve společnosti a to vidím jak dost podstatné. Pokud je dítě stále v péči dospělých, stává se z něho dost často jedinec, který není příliš samostatný a to je pro další život opravdu nevhodné.
Samozřejmě, vše chce totiž svůj čas. Na dítě které ve školce neprospívá je to evidentně brzy. Je třeba sledovat jeho vývoj a podle toho jednat. Nespěchat ale ani neprotahovat (to protahování v našich končinách stejně asi nehrozí - společnost si žádá svoje dost nekompromisně). Myslela jsem to tak,že je třeba odstranit příčinu (nadměrný stres se kterým dítě ještě není schopno se vyrovnat ptž k tomu zkrátka neuzrálo ... ale společnost to NEZAJÍMÁ !) ....
Podle mě to funguje takto: dítě nemá ještě nato aby dokázalo fungovat po takovou dobu bez jistoty domova jak je po něm požadováno. Nemůže to nikomu říct ptž tomu nerozumí, nemůže s tím nic dělat (musel by mu někdo chtít rozumět a být ochoten podle toho jednat). Dítě má tedy trvalý stres, následuje překyselení organismu potažmo snížená imunita a jedna choroba za druhou. Tam žádný vitamín C příčinu nevyřeší. Jakmile dítě dostatečně vyzraje, zmizí i choroby.
Bohužel neustálé choroby právě to zrání asi zpomalí.. Kruh se uzavírá.
Vše má svůj čas. Osamostatnění samozřejmě ano, ale načasovat to jak náleží. To dítě se přeci chová intuitivně, je smutné že my jako rodiče často nemůžeme a neumíme rozumět. Není divu že je nemocné.
Já bych řešila příčinu. Hodně lidí je totiž nesamostatných ještě i v dospělém věku. Prapůvodní příčina klidně může být i v tom, že se po nich chce příliš brzy aby byli samostatní. Když si člověk nabije čumák v takhle brzkém věku může to v něm vyvolávat i celoživotní úzkosti v určitých (obdobných) situacích a řeší se to jen obtížně. Vždyť kdopak by si pamatoval co proč a jak se s ním dělo ve třech letech ve školce ? Na tohle je třeba dávat fakt bacha.
Pravda, moje dcera šla do školky natrvalo až v 5 letech (až když se jí tam vyloženě líbilo). ALe tím právě že se jí tam vyloženě líbilo, tak za prvé nebyla nemocná snad ani jednou a za druhé se úžasně rychle rozvíjela, protože ji tamní dění už skutečně zajímalo a nebyla oslabená chorobami. Ma maminku si v té školce nejspíš ani nevzpomněla
V pěti letech na vesnici ještě nevěděla ani co je tramvaj a neznala skoro nikoho jiného než nejbližší rodinu. Zato v sedmi letech už se naprosto sama pohybovala po Praze v davu (metrem, tramvají i busy) a byla s jistotou schopná trefit domů odkudkoliv kde bych ji vysadila. V životě by ji nenapadlo brečet že "se ztratila". Její spolužáci toho většinou nejsou schopni ani v jedenácti letech (ne že by byli tak tupí či pozadu nebo že by moje dcera byla tak geniální -- nejspíše ale proto, že jim to jejich rodiče nedovolí aby sami jezdili a kroutí hlavami "cože jsem to asi za matku když to dopustím".) Jo, někdy o ni mám strach, ale dnes v době mobilů se ujistím velmi rychle, zda je vpořádku. To je zas výhoda dnešní jinak pitomé civilizace.
U dětí je klíčové správné načasování. Je to individuální a je třeba sledovat chování dítěte. Pokud je ve školce nemocné, je to jasný příznak, že to vpořádku není a jako důvod se mi v první řadě jeví toto. Samozřejmě to tak být nemusí. Já to dítě neviděla, nevím jak se projevuje.