Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

klasické dílo D.Thoreau: Walden (youtube cteni + cz titulky) :
http://www.youtube.com/playlist?list=PLF90EF9A0507ECC94
(má celkem 6 dílů )

(Chůze existuje od počátku, stejně jako příroda, do níž se Henry David Thoreau vracel při svých procházkách. Po určitou dobu trávil chůzí denně několik hodin a vyhýbal se civilizaci (do níž se pak zase vrátil, poté co si udělal jasno v některých svých dilematech ). Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se při hledání otázek na své odpovědi, stali jeho meditujícími bratry – chodci. Je s podivem, že již tehdy – knížečku esejí „Chůze“ napsal v roce 1861 – kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes: lidé se vzdalují přírodě, upřednostňují pohodlí za každou cenu.

Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření člověka krajinou. Vypráví o cestách v doslovném i přeneseném významu. Vznáší mnoho otázek, a na řadu z nich také odpovídá.)

Budeme-li se jen zaměřovat na to co lidé zpackali a packají...neuvidíme v tunelu tu jiskřičku světla ven ...

J.Dušek se např.obrací k přírodě, která ve své podstatě je plná všech "vynálezů" co "plagiátoři" lidé jen nedokonale v techn.vynálezech napodobují...

rozhovor s ním:
http://www.novinky.cz/zena/styl/243182- ... zivot.html

Vy taky žasnete nad schopnostmi hmyzu?
[i:33u8h3qb]Jistě! Třeba že čmelák lítá. Vždyť on prý je těžší, než by měl být. Křídla má menší, než by měl mít. Podle výpočtů by vlastně neměl letět. A taky se ukázalo, že když lítá na louce z květu na květ, volí zcela optimální letecké dráhy. Nejkratší. Počítač by určil stejné. No co to má znamenat? Vždyť čmelák přece podle našeho exaktního pojetí nemá kloudný mozek, ne? Nebo jiný příklad: ukázalo se, že krokodýli jezdí po oceánských proudech. Lehne si do proudu a nechá se odvézt stovky kilometrů. Vědci krokodýla vzali, označkovali a vrátili tam, odkud původně vyrazil.[/i:33u8h3qb]

[i:33u8h3qb]Tam čekal čtyři dny na ten nejpříhodnější proud, pak do něj naskočil a dojel na ten samý ostrov, kde ho odchytili a kam chtěl zřejmě původně dorazit. Někteří pavouci létají na tepelných proudech až mimo atmosféru, do vesmíru! Holubi se vracejí do holubníku, i když jim ho přemisťujete. Včely nějak chápou složité matematické funkce. Co s tím? Jak to vysvětlí naše exaktní metody? Kdo nám dal oprávnění, abychom prohlásili, že vesmír je mrtvý? Kdo kde vymyslel, že nikde není život a vesmír je nepřátelský, mrtvý, chladný?[/i:33u8h3qb]
-------------
V dnešní době není vůbec jednoduché být sám sebou, neboť život v nás zanechává nánosy všeho možného. Existuje mnoho osob, které se ve zralém věku vydaly na cestu duchovního vzestupu a uvědoměle se zbavily veškerých programů i mylných představ. Je to cesta složitá, ale zároveň radostná...

Jarda Dušek říká v tom rozhovoru ještě:
Někdy se zaměňuje autorita s osobní důležitostí, s tituly a s „dosaženými úspěchy“. V tomto smyslu je pro mě slovo autorita slovem zprofanovaným a nadužívaným. [b:33u8h3qb][u:33u8h3qb]Aby skutečně fungovala, měla by autorita být přirozená. Tou se člověk stává, když je sám sebou. Je autentický. [/u:33u8h3qb][/b:33u8h3qb]Sám sobě autorem.
...Málokdy jsem propadl obdivu k někomu. Na druhou stranu [b:33u8h3qb]všichni lidé jsou učitelé. Všechno funguje tak, že se od toho můžeme učit.
...Do centra naší pozornosti často naskakují jednotlivé události, atrakce. A pak nám unikají souvislosti. A pak nerozumíme tomu, co je láska a pravda. A [b][u:33u8h3qb]nemůžeme se změnit, protože chceme pořád měnit někoho jiného než sebe. [/u:33u8h3qb][/b:33u8h3qb]Protože si myslíme, že pravda může být to, co někdo někde řekl, nějaké slovní tvrzení.
[/b]
...Když jsme začínali hrát Čtyři dohody (divadelní hra podle stejnojmenného textu Miguela Ruize, ve které se poukazuje na některé problematické vzorce chování, jež používáme, aniž bychom si to uvědomovali -pozn. aut.), objevily se i reakce velmi podrážděné. Část publika se zlobila, říkali, že to jsou blbosti. Jedna paní nám řekla, že jsme jí zkazili celý večer. Že je to odporné. Postupně se ale vnímání lidí mění (hraje se to již několik let).
---A taky se mění vztah k jednotlivým dohodám. Tu první, která se dá nazvat Važme slova, lidé celkem brali. Ale už druhá, o osobní důležitosti a o tom, že si věci nemáme brát osobně, ta už byla horší. Část publika ji vůbec nebyla schopná pobrat. Pokud vás někdo urazí a řekne vám sprosťárnu, jak to nebrat osobně, ptali se? Dnes už se válejí smíchy u toho, čím vším si člověk dodává falešnou autoritu.
-----------------
PS:
- výběr SEBEROZVOJOVÝCH knih je dnes pestrý (Dr.Dyer, A. de Mello, E.Tolle, T.Keltner, Z.Jordánová a mnozí další), ...některé si možná protiřečí, jak už to tak v životě bývá...svého času jsem citoval postoj ke čtení mnoha knih dědka kořenáře ( viz:

Naposledy upravil Anonymous dne čtv led 01, 1970 2:00 am, celkově upraveno 65535

33u8h3qb

Stěžejní otázkou podle mne je to, jak Einstein na sklonku života řekl, že :



1. Máme tady zastánce nepřátelského vesmíru:
- "mrtvého" kosmu, před kterým si musíme bránit svou holou existenci (meteority,"nepřátelské" záření sluníčka atd), dále zastánce nepřátelských mimozemšťanů co unáší lidi a dělají s nimi pokusy..., dále tu máme třeba zástupce monoteistických náboženství (judaismus,islám, křesťanství...), kteří nesouhlasí s DUALISMEM (že se člověk má vzdát všech svých myšlenek a ega, ďábla nechápou jako nutný princip zla doplňující dobro (jak to zjednodušeně řečeno zastávají východní náboženství a princip jang-jang, nebo východní meditace kde zlo nazývají "Temná noc duše" (projevy (odcházejících??) blokád z potlačených negativních emocí ega... apod.).

2. No a pak tu máme na druhé straně zastánce přátelského vesmíru:
- nejmarkantnější asi na vesmírných lidech, co mluví pouze o přátelských andělech a to špatné že pochází jen od lidí (i satana a spol., berou jako "lidský výtvor" atd.).
Okolo různých projevů hnutí New Age je v posledních desetiletích dost velký humbuk a módní vlny v sobě zahrnují mnoho okultismu ("duchařiny"), mysticismu a kombinování tradičních myšlenek náboženství s východními směry (meditace, principy jing-jang, tao, zen, prvky buddhismu a snahy po osvícení (splynutí s vesmírnou jednotou (bohem), vědomím a s celkem, sebeuskutečnění, transformaci vědomí a jak různě to kdo nazve...) atd
Opět začíná být více populární třeba mystik K.Minařík a F.Drtikol, obecně dnes "frčí" channeling a podobné jevy na dálku, ovlivňování reality (budoucnosti), transformace vědomí (dikša Kalkiho, E.Tolle, T.Keltner atd)

Je zajímavé porovnat různé významy slov "mystika" a "esoterismus"...
např. wiki říká k esoterismu:
Esoterismus (z řeckého εσωτερικός, esoterikós, „vnitřní“, „uzavřený“) je označení pro souhrn vědomostí určených výhradně pro úzký okruh zasvěcených, intelektuálně vyspělých nebo privilegovaných lidí. Je protikladem exoterismu, který naopak představuje obecně známé vědění.
Pod pojem Esoterismus může být zahrnuta široká množina nauk nebo „tajných věd“ náboženského i nenáboženského charakteru. Esoterické vědomosti jsou utajovány před nezasvěcenými nebo obecně před veřejností, aby se zachovala výlučnost příslušnosti k nějaké skupině, případně z důvodu ochrany před postihem jehož příčinou by mohly být např. společenské předsudky. Jako příklady takových skupin jsou často uváděni Svobodní zednáři nebo různé magické řády. Tajnými vědomostmi mohou být např. magie, alchymie, astrologie atd. Esoterismus v náboženském smyslu může být také zdánlivé nebo i skutečné a před většinou věřících skryté jádro některých náboženství, které je často chápáno jako prazáklad, či esence všech současných náboženství.
V západní kultuře se někdy místo o esoterismu hovoří o okultismu (z latinského occultus, ve významu „skrytý“), nebo se používá pojem hermetismus, pocházející od Herma Trismegista, údajného vynálezce alchymie ztotožňovaného i s egyptským bohem Thovtem.
Skutečné nebo smyšlené esoterické společnosti jsou vzhledem ke své tajemnosti a nedostupnosti často využívány jako rekvizita v literárních a filmových dílech, v nichž jsou nastíněny různé teorie spiknutí nebo fiktivní historie.


Takže hodně zjednodušeně by se dala možná smrsknout otázka na:
" existuje boj dobra a zla...?? " (resp.co je realita a co je zdání...(mája)
...ohledně prokouknutí metod "sil temnot" by se ale také dalo říct, že "šéf" mafiánů je v bezpečí nejvíce tehdy, když nikdo neví kdo to je a zda vůbec existuje..., anebo je to tak, že dobro a zlo jsou jen dvě strany téže mince (života) a že krutost prostě (NEODMYSLITELNĚ??) patří k životu?
- zvířata jsou sice "krutá" ale ne tak jako lidi...zvíře zabije z hladu, NEMUČÍ svou "oběť ", jak jsou toho schopni lidé, zvířata nedělají genocidy, koncentráky, necítí nenávist po dlouhou dobu jako lidé... ap.

Já mám takový pocit, že otázka dobra a zla se nedá rozhodnout v ničí prospěch. Dobrá strana si myslí, že jedná dobře a tomu se podřizuje, špatná strana si také myslí, že jedná dobře, že vše co koná dělá dobře jí. Z toho plyne, že opačné řízení každá strana považuje za nepřátelské. Denní tvory během noci a tmy odpočívají, noční tvory během noci jsou aktivní. Jejich život a řízení ovlivňuje den a noc ale samotný den a noc je jen částí celku. Jedno bez druhého v naší existenci na Zemi nenacházím. Pojmy dobro a zlo nejdříve vyjadřují jen pojmenování téže věci z různého úhlu pohledu.

Jsou samozřejmě různé cesty jak pochopit PŘÍČINU zla (pokud existuje) a způsob jeho odstranění nebo překonávání zla dobrem, různé "pilíře" a myšlenkové koncepty (ať už filozofické, nebo náboženské či dnes tak oblíbené esoterické co lákají svým tajemnem...).
..... Podstatné ovšem je zda všechny cesty vedou opravdu ke stejnému cíli, nebo zda si prostě každý "v supermarketu" vybere jen to co mu vyhovuje (a to co semu nehodí prostě nechce vidět...).

Jednou z možností je najít si "tu svojí pravdu" uvnitř sebe, druhé pojetí je snaha pochopit pochopit vnější příčiny (pokud existují) a snažit se neopakovat dějiny opakováním stejných chyb (na osobní úrovni - duchovním seberozvojem, nenásledováním toho co je "normální" v širokém davu ap.). Třetí je nechat to být, a žít materialisticky (jíst, pít a rozmnožovat se..., zajistit se hmotně,...nic víc od života nečekat).

Hodně ovlivní názory (a snad i způsob života...), udělá-li si člověk jasnější názor na základní "pilíře" východního myšlení, jako jsou:

*mája (= iluze o relaitě)
*karma
*převtělování
*osvícení
*nesmrtelnost duše
apod.

- existuje na internetu i v knihách mnoho informací, některé samozřejmě kvalitnější, některé spíše typu "jedna paní povídala"...
V zásadě tyto "myšlenkové koncepty" východního pojetí světa vznikly jako hledání a touha uniknout (čelit?!) utrpení (a do jisté míry i smrti) člověka.
Některé se shodují i se západními "prvky" - třeba nesmrtelnost duše je shodná převážné většině náboženství a fiolosofií (dodnes citovaného Platóna a dalších), přestože třeba podle jiných pojetí, bible prý netvrdí že by byla nesmrtelná, naopak že smrtelná je.

Další stěžejní otázkou je, zda opravdu uvnitř sebe můžeme najít Boha (ve smyslu "já jsem bůh", nebo zda je jak se píše v bibli "ďáblovo(hadovo) dílo" když namluvil Evě a Adamovi že "budete jako bůh", rozhodovat si o všem sami... a zda je lidstvu vlastní "zděděný hřích" (deformace ze které bez pomoci Tvůrce genetické informace, nemůže lidstvo vybřednout z této situace).

------------------
Není lehké se tím prokousat, ale bez vnitřního vyrovnání se (odmítnutí či přijetí) některých těchto "pilířů", se člověk nejspíš může ztratit snadno v labyrintu světa a ráje srdce, když parafrázuju Komenského slavné dílo (doporučuju přečíst..., stejně jako další díla Komenského, mimochodem právě má výročí..., většinu knih Komenského lze dohledat na internetu po troše pátrání, vychází i knihy a namluvené audioknihy (známý je např.A.Strejček se Š.Rakem).
Je jasné že některé myšlenky Komenského se dnes mohou zdát utopistické, ale většina jeho myšlenek je více-méně platná a některá pořád čekají na své uskutečnění (viz stav našeho školství ap.)

Labyrint světa a ráj srdce (online četba)
http://www.labyrint.cz/cs/

Wiki záklední info (více je vhodné nastudovat jinde...)

Májá, v dévanágarí माया , je pojem z oblasti indických náboženství, který může mít mnoho různých významů.[*]
Podle tradičního podání si člověk vlivem máji myslí, že může být šťastný v pomíjivém hmotném světě. Májá je příčinou utrpení člověka a jeho neschopnosti být šťastný. Vlivem máji člověk zapomíná na svou božskou podstatu a zaplétá se čím dále tím více do zákonitostí karmy. Májá je iluze, trik, přelud, který zmate člověka tak, že si myslí, že věčnost a štěstí lze najít uspokojením tužeb hmotného světa, který je ve skutečnosti pomíjivý a plný utrpení. Účelem védské literatury je vysvobození z tohoto vlivu.

* Od indo-íránské májá (obdobný) až k avestánské májá s přibližným významem ve smyslu "zázračná síla" nebo nejistým etymologickým významem odvozeným od slovního kořenu maj (vyměnit) nebo od slovního kořenu má (měřit); Mayrhofer, EWAia (1986-2001)

Májá v hinduismu
V hinduismu se pojem májá objevuje ve všech daršanách. Podle hinduistické tradice povahou hmotného světa je, že čím více člověk touží po hmotných požitcích, tím více je připoutáván spletitostmi máji. Májá je popisována jako překážka, kterou je nutné překonat, chceme-li dosáhnout osvícení (mókša) a tím vysvobození s koloběhu zrození a smrti (samsára). Jáství (ahamkára) a karma jsou síly, kterými májá působí. Májá tedy způsobuje dualitu tím, že átma (individuální bytí) a brahma (vesmírné bytí) nejsou sjednoceny. Povaha tohoto sjednocení má různé aspekty.

Májá v buddhismu
Jelikož vše je pomíjivé, je proto strastné, a co je strastné, nemůže být považováno za pravé já. Proto bylo pro Buddhu důležité vymanit se z neustálého koloběhu existence, která je ve své podstatě strastiplná, jelikož vše, co máme rádi, budeme muset jednoho dne opustit. Nikde na světě nemůžeme nalézt místo, kde bychom se mohli v bezpečí ukrýt (čili neexistuje žádné naše pravé já, žádná duše atd.).

Májá v sikhismu
V sikhismu je májá jeden ze zakázaných způsobů chování - touha po bohatství. Peníze a majetek si stejně nemůžeme vzít s sebou, když zemřeme.

----------
PS: že by mája byla novodobý matrix ?...
(ono stačí už to, že každý si tvoříme vlastní svět a "kuklu" okolo sebe,...někdy na hony vzdálený realitě...- určitě je dobré vědět co je nějakým opěrným bodem, nebo zda je opravdu vše jen iluze a tekuté písky...)

Mnozí už znají na youtube uživatel Goscha TV4, a Gossscha1 (Igor Chaun)
- kromě ayahuasky, Amazonie apod., má tam i hodně jiných dokumentů:

např.

KOLAPS (alarmující dokument o konci věku ropy, USA 2009)


Naposledy upravil Anonymous dne čtv led 01, 1970 2:00 am, celkově upraveno 1

Podle některých je nejvyšším kosmickým zákonem , zákon polarity (zjednodušeně řečeno vyjádřený symbolem jing-jang v mandale). Nejlépe je nejspíš kromě jiných klasických děl, vyjadřuje spis od Lao´c, pojednávající o velkém tao:
- ZDE je od čínského myslitele [b:2oshdxe5]Lao Tse klasické dílo Tao te ting[/b:2oshdxe5] (někteří mu přisuzují tak velkou ne-li větší dosah jako Bibli), překlad Egon Bondy, online četba:
http://home.pages.at/onkellotus/TTK/Cze ... y_TTK.html

Překlad slavného díla od Lao Tse, u nás udělal kromě dalších, např. Václav Cílek (přeložil také
čínský zen budhistický spis Černá kočka, a nejstarší čínské básně Broskvový sad a další čínské hist.spisy)

Kniha Tao te-ťing představuje jednu ze základních knih pohledu na principy fungování světa a také hlavní zdroj čínského malířství a poezie.
V roce 1973 byly v hrobce Ma-wang-tuej odkryty na hedvábných svitcích nejstarší známé texty knihy, ale ke skutečné senzaci došlo před několika lety, kdy v jiné hrobce Kuotien byl vykopán text Taa někdy z roku 350 před Kristem. Nález má stejný význam jako měly kumránské svitky pro biblická studia. Tento překlad se vrací ke starému, syrovému Tau. Je silné, archaické a podivné. Každá kapitola knihy je doprovázena stručným komentářem literáta Wang-Piho ze 3. století po Kristu. Překlad Václava Cílka je považován za jeden z nejzdařilejších.

Tolik Čínská historie, zasahující až do dneška (populární je nyní třeba Tao Fyziky od Fritjofa Capri ap.,
....a v oblasti kvantové fyziky zase hledání "božské" Higgsovy částice, který může otřást naším dosavadním chápáním světa...:

Naposledy upravil muflon dne čtv led 01, 1970 2:00 am, celkově upraveno 569

1334825600

Hodně lidí dnes oslovuje nejen jógově budhistická "transformace vědomí" s prvky křesťanství (např.A.de Mello, T.Keltner, E.Tolle atd.),
tedy "probuzení", osvícení ap. (transformace mysli a vzestup lidstva a Země na vyšší úroveň jsou propagovány hlavně v souvislosti s r.2012...mimochodem někteří ohledně toho varují, že to může být i zneužito mocensky některými lidmi v pozadí, pro nastolení Nového světového řádu... ).

Ohledně meditací obecně, A.de Mello varuje, že: mnoho meditativních technik může zahrnovat manipulaci a omezování.
Spíše než ke koncentraci a soustřeďování, vybízí ve své knize "Bdělost" k....jak jinak než - k bdělosti.

MEDITACE KONCENTRACÍ MÁ SVÉ NEVÝHODY OPROTI "POUHÉ" BDĚLOSTI:

U soustředění (na rozdíl od bdělosti!!), reflektor mysli je zaměřen na něco konkrétního - jako bodové světlo, ale cokoli vás může od soustředění na danou věc vyrušit ("odvést pozornost").
Zatímco bdělost, na rozdíl od soustředění), je lampa osvětlující celý prostor, takže vaši bdělost nic rušit nemůže.

--------------
Existují také další "duchovní cvičení", třeba věděli jste co to jsou exercicie?

Co jsou to exercicie
„Duchovní cvičení“ neboli „Exercicie“ je název útlé knížky sv. Ignáce z Loyoly. Není to běžná duchovní literatura, ale spíše jen jakási sbírka návodů, jak meditovat a především jak k meditaci vést druhé. Najdeme zde proto nejen rady pro všechny, kteří se touží naučit vnitřní modlitbě, ale především pro ty, kdo je na jejich cestě provázejí.

Sám Ignác z Loyoly ji v úvodu svého barokního dílka definuje exercicii takto: „Pojmem duchovní cvičení se rozumí každý způsob zpytování svědomí, meditace, kontemplace, ústní nebo vnitřní modlitby a jiných duchovních úkonů, jak bude dále řečeno. Neboť jako jsou tělesná cvičení procházet se, pochodovat a běhat, tak se nazývá duchovními cvičeními každý způsob přípravy a disponování duše k tomu, aby se člověk zbavil všech neuspořádaných náklonností a po jejich odstranění aby hledal a našel Boží vůli v uspořádání vlastního života ke spáse duše.“

Zkušenost a poznání, které člověk poctivým a upřímným konáním exercicií nabude, je cenné bohatství, které může velmi pozitivně ovlivnit mnohé v našem životě. Člověk se začne učit lépe rozumět sobě a Bohu, rozpoznávat ve svém životě stopy Ducha a Boží vedení. Stejně tak může dospět k tomu, že existuje řada věcí, které nás přesahují. Jde o cestu vedoucí k pokornému přiznání, že i naše chápání má své limity. V takových okamžicích se musíme tváří v tvář tajemství ponořit do ticha.

Zkušenost exercicií ovšem není určena jen pro jezuity, nebo jen pro kněze, řeholníky a jiné duchovní osoby, ale pro každého, kdo chce prohloubit svůj život z víry. Pro křesťany je obvykle plodem exercicií hluboké a osobní setkání s Ježíšem Kristem. Z toho se může zrodit touha po ryzím přátelství s ním a ochota žít tak, jak si to on přeje.

Z exercicií však mohou s užitkem čerpat i věřící jiných světových náboženství. Duchovní cvičení již proměnila mnoho srdcí a mnoho životů, a jsou zdrojem důležitých společenských i kulturních změn ( ). Nejsou nějakým rigidním uzavřeným systémem. Naopak, jsou pružné a mohou být přizpůsobena lidem v různých stavech a jejich duchovních cestách a stejně tak v jejich nejrůznějších činnostech, které lidé dnes vykonávají.

Zvláště lze něco podobného jako exercicie doporučit každému, kdo chce vykonat nějakou zásadní volbu, důležité rozhodnutí o svém dalším životním směřovaní. Plody duchovních cvičení jsou ale pro každého jiné a zcela osobní, protože každý člověk je jiný, neopakovatelný a ojedinělý. Bůh ho proto během doby, kdy se mu člověk v meditaci otevírá, sám vede a dává mu přesně to, co pro svou životní cestu potřebuje.

(PS: jeden z mnoha na západě velmi populárních duchovních učitelů je A.de Mello, jezuita který vydal mnoho knih o seberozvoji, kde se prolíná východní jógově buddhistická tradice s křesťanskou)
---------
Pokud jste si všimli, Ignác tam mluví nejen o ústní modlitbě ale i o vnitřní..., ta je hodně používaná v některých křesť.řádech v klášterech nebo
v pravoslaví (je zajímavé porovnat jak se vnitřní modlitby podobají jógovým a budhistickým praktikám (třeba stále opakované mantry a další)...
Přestože Ježíš své učedníky varoval aby neopakovali v modlitbě neustále totéž, nedá se upřít lidem co praktikují vnitřní modlitbu jejich upřímná snaha o osobní citové PROŽÍVÁNÍ a přiblížení se něčemu Vyššímu nad námi (jen je otázka čemu vyššímu, což už je věc osobního hledání a duch.růstu).
Tím citovým "svázáním" (s něčím nad námi) se vnitřní modlitba do jisté míry liší od druhu některých meditačních praktik, kde je cílem veškeré emoce naopak odbourat jako příčinu všeho zla a bolestí..., nikoli nechat se OVLÁDAT svými pocity...

Např. Pomalé opakování krátké "modlitby Ježíšovi" (resp. správněji řečeno k Ježíšovi...), případně vyslovované ve
stejném rytmu jako dýchání, je dle praktikantů výborným koncentrujícím prostředkem, jak přivést uštvaného, na vnější věci orientovaného člověka ke klidu a soustředění (a ti kteří se tím zabývají dlouhou dobu docházejí mystických zážitků, typicky mniši v řeckém Athosu, nebo někteří pravoslavní atd.). Což se svojí formou (podle mne) nijak zvlášť neliší od buddhistického mnicha co v Tibetu mele stále dokola modlitebním mlýnkem, nebo opakuje nějaké mantry...
Rozdíl zde však patrně bude v určitém případě, neboť na: http://www.jahni.cz/wp-content/uploads/ ... dlitby.pdf) se píše že je vhodné se takto "zklidnit" a používat opakovanou krátkou modlitbu (hlavně nebo pouze) na začátku vnitřní modlitby, pakliže jsme neměli kdy připravit se na vnitřní modlitbu jiným způsobem. Dopomohla-li nám tato modlitba k soustředění, pak všeobecně vzato není radno v ní pokračovat a lze přejít dále k vnitřní nebo vnější modlitbě (co je vnitřní nebo vnější modlitba viz následující příspěvek ).

Navazuji na předchozí příspěvek:
(spousta lidí zkusila už meditovat, ale mají vnitřní zábrany a předsudky k církvím, a tudíž k pánbíčkářským modlitbám...zvláště těm na kolenou , přesto při čtení Babičky a vůbec původní vesnické zbožnosti, je inspirující, jak žili prostí lidé nejen více v souladu s přírodou, ale i s duchovními potřebami vlastními každému člověku. Dokázali se modlit prakticky při jakékoli vhodné příležitosti- práci na poli, v době odpočinku a pravidelně u jídla, ve chvílích starostí, proseb i projevů vděčnosti za vše dobré, co dnes v životě bereme jako samozřejmost.... atd.).

- modlitba ústní má spíše vnější ráz, je buď formulovaná – naučený text (třeba Otčenáš) , dříve i dnes se některé modlitby recitují nebo zpívají nebo osobněji může ústní modlitba spontánní reakcí na to, co člověk prožívá a potřebuje vyjádřit vlastními slovy (jak to doporučoval dle bible původně Ježíš svým učedníkům - místo toho aby bezmyšlenkovitě stále opakovali naučený text,... dokonce vybízel své následovníky aby se nebáli modlit se i v duchu beze slov, ve svém srdci (šeptem polohlasně nebo i zcela bezhlasně či jen s "povzdechy" jako např. "ježíši pomoz mi, nevím jak dál..." s následným myšlenkovým a pocitovým "vylíčením svého stavu" Bohu v nebesích..., a Ježíš učedníky vybízel aby důvěřovali že Bůh i takovéto tiché modlitby ze srdce vyslyší - pokud jsou v souladu s jeho vůlí a s tím co je pro nás z dlouhodobého hlediska dobré... ).

- modlitba vnitřní [kontemplativní, rojímající]
Spadá víceméně do oblasti mystické zkušenosti s božským nad námi.... Pro pořádek malá definice a vymezení co spadá pod slovo "mystika" dle wikipedie:
Slovem mystika (pův.řecké slovo) má vícero významů:
1) v užším slova smyslu náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským;
2) v širším smyslu i jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k osobním zkušenostem hloubky a transcendence;
3) v moderní době nejrůznější způsoby vytržení nebo vybočení z účelové každodennosti, k prožitkům zklidnění, hloubky, celistvosti a podobně;
4) v často pejorativním významu (mysticismus) - zastírání nevědomosti nebo zatemňování skutečnosti předstíraným tajemstvím.
(více viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mystika)

Vnitřní modlitba se projevuje navenek spíše jen postojem těla, které hraje také svou roli, ale to důležité se zde odehrává uvnitř, jde právě o umění naslouchat v tichu Bohu a jemu přenechat iniciativu. Vnitřní modlitba vychází z meditace Božího slova, jde tedy o modlitbu mentální, modlitbu mysli, což je něco jiného než modlitba rozumu. Mysl je podle Origena (a následně i západní tradice) orgánem kontemplace (rozjímání, hlubokého uvažování), místo, kde můžeme vidět Boha. Ve východní tradici je však za takové místo považováno srdce. Bůh se tedy setkává s člověkem na základě schopnosti, která je člověku zcela vlastní.
(populární je spisek autora co se nazývá "mnich východní církve", napsal Úvod do Modlitby Ježíšovy (pojednání o vnitřním typu modlitby). Ač je zakotven jako autor v západní tradici křesťanství, zřejmě cítil prázdnotu a potřebu osobnějšího prožívání přítomnosti Boha jak jej podle jeho názoru více cítí východní tradice křesťanství)

Sv. Terezie k tomu říká: „Vnitřní modlitba, podle mého názoru, není nic jiného než důvěrný vztah přátelství, v němž člověk důvěrně hovoří s tím, o němž ví, že je jím milován.“ Vnitřní modlitba hledá „lásku mého srdce“ (Pís 1,7). Je to Ježíš a v něm Otec. On je hledán, protože touha je vždy začátkem lásky, a je hledán v čisté víře, v té víře, která nám dává zrodit se z něho a žít v něm. I ve vnitřní modlitbě může člověk rozjímat, ale pohled je obrácen k Pánu."
Vnitřní modlitba vychází z meditace slova Božího, především evangelia. Při ní se člověk učí naslouchat v tichu Bohu, nechává na sebe působit Boží slovo. Rozvoj vnitřní modlitby pak záleží jak na Boží milosti, tak na lidské spolupráci s touto milostí. Bůh touží dávat se člověku až do úplného sjednocení duše s Bohem. Jenže k tomuto sjednocení je třeba většinou dlouhého procesu očišťování z nejrůznějších nedokonalostí. Zde opět záleží na Bohu, jakým způsobem a jak intenzívně duši očišťuje. Na člověku pak zůstává buď říct své „ano“ k tomuto často bolestnému procesu a tak postoupit dál nebo setrvávat na tomto stupni, případně couvat zpět.
Čím lépe člověk spolupracuje s Boží milostí na základě víry a lásky a přenechává mu jednání, tím se jeho modlitba zjednodušuje a zároveň prohlubuje. Modlitba se jakoby slévá s životem v jedno, člověk si čím dál jasněji uvědomuje Boží vedení a poddává se mu. Zjišťuje také, že Bůh je stále přítomný v jeho nitru a může se s ním tedy setkat kdekoli a kdykoli. Tím se zrychleně blížíme k mystické modlitbě.

Je to čas věnovaný Bohu výhradním způsobem, i když se snažíme o rozhovor s ním po celý den.
Modlitba je bytím v přítomnosti živého Boha, spočinutím pod jeho milujícím pohledem, časem pravdy, poznáním sebe, sdílením srdce, vyjitím ze svého omezeného já..., ale také bitevním polem, cestou pouští, zkouškou vytrvalosti, obnažením ran, rozhodnutím k víře a naději... Především je ale iniciativou Boha, který je „stravujícím ohněm“ a jehož touhou je zjevit nám důstojnost naší duše, v níž je jeho podoba otištěna. Jeho osobní láska sklánějící se ke každému člověku je vždy výzvou k osobní odpovědi lásky. Proto kolik je lidských životů, tolik je cest a výrazů modlitby.
Výchozí skutečností rozjímavé modlitby je, že Bůh je přítomen v člověku (možná v tu chvíli , nebo i dlouhodobě během života, neboť (1Ko kap.) je psáno "jste chrámem" Božím (pokud) ve vás přebývá boží duch... ). Konkrétně přítomnost Krista, jemuž není cizí nic opravdu lidského. On se rozhodl z lásky se spojit s člověkem natolik, že se jím stal a přijal lidský úděl a smrt. Kdo jej následuje ve svém životě přijetím toho, co přijal On, nachází ve spojení s ním nový život.
Jsou-li tato tajemství křesťanské víry předmětem četby a meditace, díky pravidelné osobní modlitbě jakoby sestupují stále víc z hlavy do srdce a umožňují Bohu, aby nás přetvořil zevnitř natolik, nakolik to jen naše svobodná vůle dovolí.

Bůh neodepírá dar modlitby nikomu. Záleží však na člověku, jak s tímto darem naloží. Tuto lidskou iniciativu při modlitbě bychom mohli nazvat „modlení“, je to určitý způsob, který se člověk může naučit, rozvíjet nebo i měnit. Na vnitřním postoji při „modlení“ pak záleží, do jaké míry bude modlitba opravdovým setkáním s živým Bohem, zda naše prosby budou vyslyšeny.
Nejde přitom o aktivitu při modlitbě ani o nějakou metodu modlitby, ale spíše o celkovou vnitřní dispozici člověka (víra, důvěra, pokora, čisté srdce...) a vůli modlit se a sjednotit svou vůli s vůlí Boží. Proto je důležitá příprava na modlitbu.

K vnější části přípravy patří např. místo modlitby – tiché soukromí doma (zavřené dveře pokoje), příroda nebo zvláštní místo. Důležitou roli hraje taky čas, který je člověk ochoten věnovat modlitbě, může se stát, že někdo nemůže pokročit v modlitbě, protože jí věnuje málo času. Na druhou stranu je také možnost naučit se využívat k modlitbě různé okolnosti a životní situace. Dalším prvkem přípravy je postoj, poloha těla, která by měla vyjadřovat úctu k Bohu, ale zároveň by měla být přirozená; taková, aby nepotřebně neodtahovala pozornost od modlitby kvůli nepohodlnosti.

Dalším krokem je příprava nitra na modlitbu: sem patří snaha o očištění svědomí, ovládnutí představivosti, myšlenek, vzpomínek, vůle, snaha o čistý úmysl, vnitřní ztišení, odtržení se od všeho, co by mohlo překážet v soustředění se na Boha. Nejdůležitější pak je stanout celou svou bytostí v přítomnosti Boží, vzít na vědomí, že Bůh je opravdu zde (resp. že není od nikoho kdo jej hledá vzdálen).

Ať uř by to vzal člověk z různých hledisek, vždy jde o to aby člověk věděl co a proč dělá, není to jedno...to by jinak nebylo nutné aby se tolik velikánů v historii namáhalo změnit slzavé údolí jímž lidstvo prochází....od východních tradic jako pojem karmy a převtělování (ať už je či není), od onoho "Boží mlýny melou pomalu ale jistě", přes Ježíše a biblické proroky, až po dnešní různé vize jako např.mayská proroctví (ve významu přinejmenším, že je nutné změnit své myšlení a jednání), meditační a transformační změny atd. Dokonce i taoisté s pojmem jing-jang kromě jiného "bojovali" tělesnými a duchovními cvičeními (i jinak) proti nemocem, stárnutí a usilovali dokonce zvrátit smrt a dosáhnout nesmrtelnosti, hlavně v souladu s přírodou nikoli jako lidstvo dnes nepřátelsky vůči matičce Zemi si podřezává pod sebou větev...

Opustíme-li představu že "každý má tu svou", subjektivní pravdu, stačí mít více úcty k tomu co člověka přesahuje...

...ač se nazýváme dokonce 2x moudří (homo sapiens sapiens), splasknem zadní půlky jakmile zavane větší tornádo, přižene se tsunami nebo nás zaplaví velké povodně....a hned vidíme jak jsme nepatrní ve vesmíru i na Zemi...

Stačí respektovat přírodní i duchovní ( ) zákony (ale nejdřív je dobře poznat a mít v úctě)
...jejich nerepektování se lidstvu i jednotlivcům zákonitě vrátí dříve či později jako bumerang...
(svědomí pokud se jím člověk řídí, je zákonem samo o sobě, vnitřním hlasem který vede i lidi kteří nejsou v žádném náboženství a nevěří v Boha).

PS: Pokud už si člověk připustí že by měl začít u sebe a něco začít měnit (když druhé těžko předěláme, začněme tam co můžeme- u sebe )
....tak dalším krokem je zásadní otázka:
¨Hledám pouze zklidnění a "útěk" od bojů, bolestí a strastí života i všedních dnů, nebo (pokud připustíme možnost existence Stvořitele nebo něčeho nad námi co si zasluhuje naše poznání a úctu - jsem ochoten to hledat a najít i s rizikem že budu muset odložit svá paradigmata, předsudky, zvyky, stereotypy a mnohdy i svůj způsob života, způsob myšlení...??"

V používání různých seberozvojových technik k objevení "vnitřního pramene" se nejčastěji používají techniky Dálného východu (vycházející z jógové a buddhistické meditace), dále hledače "cesty niternosti" oslovuje kromě jiných, pravoslavná nebo ignaciánská spiritualita.

No a pak jsou tu cesty spoléhající na vnější Zdroj života a síly, přesto také závislé na vnitřním plném přijetí a podřízení se (resp.plném souhlasu) Bohu, nebo kosmické životní síle (jak to kdo nazývá...). Seznam by byl značně nepřehledný ale často je poplatný tomu co komu osobně vyhovuje, spíš než aby se člověk ptal zda to vyhovuje "tomu nad námi"... a vesmírným duchovním zákonům.

- je to tak trochu jako s jídlem, většina lidí si už sice čte co která potravina má napsáno na obale...ale stejně kupují prefabrikáty, polotovary, konzervy, umělotiny a náhražky VÍCE, než čerstvé a NERAFINOVANÉ potraviny....- podobně je pohodlné a snadné si dnes vybrat v záplavě reklamních log a oblíbených firemních značek "duchovního supermarketu" právě to, na co mám právě chuť, co mi vyhovuje (obsahuje "málo éček...")
...vyhovuje to možná našemu rozumu a stavu poznání, ale tělo by raději dle panujících zákonů (aby spělo víc k opravdovému zdraví...), přivítalo čerstvé enzymy v čerstvých potravinách.... (dokážeme najít a odlišit to čerstvé a dosud ŽIVÉ (duchovní "stravy"), od toho prefabrikovaného a již mrtvého nebo skoro "polomrtvého" ?

Zajímavý je názor I.Štampacha:
(ač s některými jeho názory nesouhlasím)

"Jako duchovní cesty se dnes někdy představují různé terapeutické postupy. Mají svůj význam, ale neotevírají člověka tomu, co nás skutečně přesahuje. Jsou různě věrohodné a různě účinné. Týkají se spíše vztahů k sobě, k jiným lidem, k ostatním bytostem a ke světu. Může jít o mělkou a měkkou spiritualitu.

Radikální duchovní cesta otevírá přístup k hloubce, která není v naší moci. Vrací nás z odcizení k sobě samým. Uzdravuje naše zraněné nitro a vytváří nám prostor skutečné svobody. Plný duchovní život je konfrontací se smrtí. Se smrtí ne jako s událostí, k níž nepochybně časem dojde. Ale se smrtí přítomnou jako ničení, rozklad, zkáza a zmar v celém rozsahu života, v každé chvíli i teď.

Tradiční velké duchovní školy se shodují v tom, že člověk musí v určitém smyslu zemřít dříve, než zemře. Jedině pak nebude faktický konec života krachem nýbrž naplněním a zvěčněním. Je to cesta údolím stínu smrti ke světlu a životu. Tato radikální duchovní cesta má různé kulturně a sociálně podmíněné podoby. Vždy je však jejím základem důsledný život v pravdě (včetně prohlédnutí klamů a iluzí) a laskavé přátelství a soucítění ke všem bytostem. "

Co se mě týče, na jedné straně jsou mi sympatické některé zdravotní metody, hudba a přírodní snahy New Age, na druhou stranu vidím potřebu vidět věci více v souvislostech.
Nerad totiž podléhám davovým módním vlnám..., a nevidím důvod proč jíst něco " i s chlupama"

Následují některé myšlenky ohledně New Age, které trochu dotváří celkový obraz..., pokud máte někdo co k tomu říci, podělte se

-----------------
Nelze upřít New Age dobrou snahu vrátit člověka blíž k přírodě, , alternativními cestami přispět ke zdraví, uspokojit duchovní prázdnotu, porozumět více sobě a psychodynamice mysli, běhu světa i vesmíru.

Proč by se člověk nezabýval vlastními schopnostmi a sebezlepšováním. „Pochopit své vnitřní já“ je stále skloňované populární heslo. Lidé jsou povzbuzováni, aby zkoušeli cokoli ( ), co jim může pomoci odkrýt jejich vnitřní schopnosti. S mottem: "Není důležité, v co věříte, pokud vám to pomáhá."
Margot Adlerová, guru v hnutí New Age, uvádí, že mnohé ženy, jež se připojují k ženským hnutím New Age, to v nezanedbatelné míře dělají „z důvodů velmi osobních . . . Nenávidí své tělo, nenávidí sebe. Vstupují do těchto skupin, které vám v zásadě říkají ‚Jsi bohyně a jsi nádherná‘.“
(K tomu aby sebehodnocení žen bylo lepší, však nemusí nutně objevovat své "božské já", jde spíš o (ne)následování dnešního nezdravého společenského trendu anorektických či bulimických "vzorů" - modelek apod.

V jednom časopise vyšel svého času úsměvný bonmot:
„Pro ty, kdo mají pocit, že Bůh a jeho pravidla je příliš omezují,...jsou andělé [New Age] vhodným kompromisem,...jsou laskaví a nekritičtí. A jsou k dispozici každému stejně jako aspirin.“ (Časopis Time)

To co podle mne je na New Age tak přitažlivé, je nejen nezávaznost, touha po "dobrodružství" (zvědavost), ale i to že si tam každý může najít "to svoje" co mu vyhovuje, otázkou je nakolik je tento všechochuťový koktejl zcela poživatelný bez újmy...:
směs náboženských, kulturních, sociálních, politických a vědeckých ideologií, kombinovaná se zájmem o východní mysticismus, paranormální jevy, okultismus, ale také o druhy moderní psychologie (do určité míry se sem dá zařadit i gestalt terapie, bioenergetika, biosyntéza a další terapie). 
Dobré je skutečně nelpět na dogmatech, jít ve vývoji kupředu, integrovat to dobré ze všeho tradičního nebo historicky ověřeného.

Je ovšem snadné dostat nálepku New Age i když možná nesouhlasíme se vším co New Age zahrnuje...je snadné někam zaškatulkovat, třeba jen proto, že se někomu líbí některý druh výtvarného umění či hudby označovaný jako New Age...(toto označení používají hlavně sdělovací prostředky, a lidé to mnohdy z médií přebírají a škatulkují zas ostatní...).

Podle historického ohlédnutí a nadhledu, jsou mnohé názory New Age v podstatě „odleskem slávy protikulturního hnutí šedesátých let“. Další odborníci, kteří tuto otázku zkoumali, rovněž poukazují na to, že šedesátá léta dvacátého století — s hippies, kteří hledali svobodu a pravdu — byla vlastně začátkem hnutí New Age. Mnozí bývalí hippies, kterým je nyní třeba padesát a více let, ještě pořád hledají nepostižitelnou pravdu. Jejich hledání není však již odmítáno coby nějaký přechodný rozmar dospívajících. Mnozí z nich jsou odborníci v uznávaných oblastech poznání a jsou občansky angažovaní.

Některé věco jsou dost překvapivé...někteří mohou, když chtějí, dostat sami sebe do transu a psát nebo mluvit „osvícená“ poselství údajně od mrtvých lidí nebo od mimozemských bytostí. Někteří duchové mrtvých jsou pokládáni za mudrce-učitele, kteří čekají na pravou dobu k převtělení. Mezitím údajně vedou lidstvo do nového věku (new age).
Jsou i lidé co New Age propadli se vším všudy, pravidelně se scházejí, aby naslouchali tomu, co tito mistři skrze své prostředníky říkají. A tito věřící mají velký výběr duchů, se kterými se mohou radit. Mezi těmi, kdo údajně dnes mluví, je třeba i duch Johna Lennona a duch Elvise Presleyho, mimozemšťané s jmény jako Attaro a Rakorczy a třicet pět tisíc let starý bojovník z bájné Atlantidy, který se jmenuje Ramtha.

Je každého rozhodnutí, zda bude spoléhat že současný nedobrý stav matky Země vyřeší mimozemšťané (či andělé), čarodějové, nějaká nová elitní skupina lidí s "transformovaným vědomím" nebo geny...apod., nebo zda si prostě (jako ostatně u jiných duchovních hnutí) člověk vezme z New Age jen to podle něj dobré a ostatní nechá na talíři "nedojedené"

Velmi pozitivní z hlediska tohoto disk.fóra je, že se u New Age většinou v péči o zdraví klade důraz na holistický přístup (což je ovšem i samostatné odvětví, nezávislé na New Age). Ovšem nejsem si jist nakolik prospěšné jsou některé další používané metody, jako astrologické diagnózy, aurální analýza, hypnoterapie, psychická a astrální "chirurgie" a léčba minulými životy.

Přílišná komercializace, extrémy spadající do kategorie módních vln a všeléků, vyvolávají nedůvěru a střízlivou obezřetnost. Snadno by člověk mohl podlehnout určitému duchovnímu opojení, což jako téměř každá "droga" vyvolává závislost nebo "vedlejší účinky"...

The Sunday Telegraph před 10 lety uvedla, že Britové nyní střídají své náboženství rychleji než kdy předtím, protože každý týden změní své náboženství asi 1 000 lidí. „Anglikáni se stávají římskými katolíky a naopak, Židé se stávají buddhisty, muslimové anglikány a římští katolíci Židy.“ Nejvíce lidí konvertuje na islám, buddhismus, New Age a novopohanství.(Wicca, Keltské a Druidské rituály, apod.).
„V této zemi je 5 000 až 10 000 bělochů, kteří konvertovali na islám a většina těch, které znám, byli předtím katolíci,“ říká dr. Ahmed Andrews z Derbské univerzity v Anglii, který také konvertoval z katolické víry na islám. Asi 10 až 30 procent konvertitů tvoří Židé, kteří se stali buddhisty. Konverze příslušníků anglikánské církve ke katolicismu dosáhla vrcholu potom, co se anglikánská církev rozhodla ordinovat do kněžského úřadu ženy. Podle rabína Jonathana Romaina „lidé cítí duchovní prázdnotu, a tak hledají něco jiného, než v čem vyrostli“.

-----------

Jeden z názorů na vyrovnávání se s mnohdy krutou životní realitou je, že se nemá utíkat před těžkostmi ale čelit jim tváří tvář
....jde však o to jak (a zda) vlastně "bojovat"...

...bojovat proti negativu, není ve většině případu vhodná volba. Ať se jedná o negativní vlastnosti, pudy, životní situace atd. Většina lidí se snaží proti negativu bojovat, ale vhodnější je nebojovat a neobracet se k němu zády. A proč? Protože pokud budete bojovat, posílíte samotné negativum a podpoříte ho v boji proti vám. Pokud se budete k němu odvracet zády, pak vás bude stále sledovat, jelikož ho tímto jednáním pobízíte, aby si vás více všímalo. To na co se díváme, to mizí a to co nevidíme je tu stále.

Na negativní síly v jakékoliv podobě například v podobě vlastností, v podobě pudů a jiných podob, je vhodné těmto silám porozumět a ne je zatracovat. Je to součást každého člověka na této planetě. Dle některých myslitelů je člověk zmenšená přesná kopie vesmíru, neboli Boha. Proto nebojujte proti sobě, ale snažte se sobě porozumět. Podívejme se na svoje negativní stránky, na své vlastní negativní součástky bez kterých bychom nemohli na planetě Země vůbec existovat. Pochopme je a tím je ovládneme, když je ovládneme slouží nám. Neutíkejme před nimi, ale jděme jim naproti, tím ztrácí svoji sílu převahy, kterou právě čerpají naším útěkem. Pravidlo že věci se řeší sami platí tehdy pouze, když jim dáme základ pro řešení a tím základem je ZAČÍT věci řešit. Pak už jde o pouhý udržovací proces. Ale vždy musí člověk začít.

- ilustrativní příklad - známá je věta, kterou pronesla matka Tereza. Za matkou přišel zástup lidí a pravil: "Matko Terezo, přidej se k nám na pochod proti válce". Matka Tereza pravila: "nepůjdu s vámi na pochod proti válce, ale kdyby jste šli na pochod za mír, pak se ráda přidám".

Chybné chápání Boha přináší obrovské problémy. Protože On je vlastně sám Život. Vše je Jinak, to je obecné pravidlo pro začátečníky, a Vím, že nic nevím. Základní zákony se však dají postupně pochopit, vždy je v nich úžasná skrytá logika...

Mnoho se o nich neví. Situace se po 2000 letech křesťanství nelepší, spíše zhoršuje. Ateistů je převaha (ačkoli většina lidí co nejsou v nějaké církvi, je ochotna připustit že "je Něco vyššího nad námi"...), jako by jim nevadilo, že věda je na straně Stvořitele, nikoliv nějaké náhody, která vše stvořila. Stvořitel (lépe řečeno Tvořitel, protože On nás neustále tvoří) podle vědy je však zcela jiný než podle theologů, daleko více reálnější...

Jaké mají lidé o Bohu představy, o tom je třeba více hovořit. Lidé si Ho rádi představují jako senilního dědečka na mráčku, který je tak hodný, že všem vše odpustí, hlavně když se o to pomodlí. To je však naivně nesmyslná představa. Stále se učíme novějšímu a novějšímu, např. v počítačích, ale svých představ o Bohu se držíme celý život, a ani nechceme uvažovat o tom, že je potřeba je stále zdokonalovávat. Nemůžeme si také myslet, že si můžeme Stvořitele vybrat jako v hypermarketu.

Je snadné říci – přijal jsem Boha (Vyšší vědomí), ale jakého druhu vlastně? Bez přijetí Boha jaký je, nelze očekávat Jeho přízeň, protože vlastně přijímáme své představy, nikoliv Jeho. Pak ani duchovní rozvoj nemůže být intenzivní. Kvalita skutečného přijetí totiž určuje intenzitu vývoje jedince.
-------------

Otázka by nyní mohla znít...: Má člověk usilovat o osobní vztah se Stvořitelem poznáváním jeho zákonů v přírodě a ze svatých Písem spolu s upřímnou modlitbou ze srdce, ...nebo hledat jako východní mystikové samadhi, satori, zen apod.(psychologové by tento stav rozšířeného vědomí označili jako holotropní vědomí a psycholog Maslow by jej nazval Peak experience, viz http://en.wikipedia.org/wiki/Peak_experience

Týká se to do značné míry i rizika nezaměňovat VNITŘNÍ za VNĚJŠÍ..., a vypořádání se s tím co je (podle daného člověka) skutečná realita (ať už ve "vzoru" východních tradic (mája), nebo cestou mysticko křesťanské tradice, nebo doufejme snad i zdravého selského rozumu...
(cílem by nemělo být nějaké sektářství ani život v nějakém svém paralelním vesmíru (ochranné ulitě), ale PLNĚJŠÍ PROŽÍVÁNÍ vnitřní radosti, nalezení odpovědí základních otázek co si člověk klade(kladl?) - odkud jdeme a kam..., má utrpení v životě nějaký smysl nebo je nutné se mu "za každou cenu" vyhnout ?! Je nutné se zcela zbavit emocí které nám škodí, nebo je to jako s "hodným" a "špatným" cholesterolem, kteréžto (ne)správné uplatňování v praxi (lécích) vedlo mnoho lékařů (díky farma lobby) a
tudíž i lidí ("pacošů") na scestí???

PS: ...docela ještě nemám jasno, zda a jak odlišovat POCITY od EMOCÍ (rozdíl v tom však je!!), a jak se k nim stavět
(např. většina východních medit.technik (na západě populární E.Tolle a další), je založena na úplném odstranění emocí..., nevím zda by člověk pak nebyl sice "vyrovnaný", ale "bez koulí" když to řeknu lidově , apatický by nebyl - to naopak vnitřní bdělost i při naprosté hluboké relaxaci znám z cviků taiči a čchi kungu jako celkem vítanou a potřebnou na KOMPENZACI...

...člověk se sedavým zaměstnáním, nebo jednostranně namáhaný sportovec, si musí prostě během dne protáhnout vhodnými kompenzačními cviky záda, a vybrat si doplňující sport.aktivitu co zapojí i nanamáhané či opomíjené skupiny šlach a svalů...
- Jedna věc je kompenzace, druhá věc je preventivní odstranění všech emocí (nevím zda by se to nedalo přirovnat ke kastraci???
(do určité míry asi ano, jen jogín či buddhista by řekl, že jste pouze ztratili to své nižší já (ego), a to LEPŠÍ (vyšší) já ve vás, teprve pak může zablyštět v plné kráse, jako když vycídíte zašlé černé stříbro ...mno - snad je to tak, nebo se mýlím?)

Líbí se mi popis od Josefa na kanále youtube Gosscha, kde říká že vlastně své nižší pudy (nižší já) tedy "EGO" NENÍ NUTNÉ POTLAČIT, pouze jej ignorujeme, vytěsníme... (jde hlavně o PRINCIP NESOBECKOSTI, obětování vlastního prospěchu ku prospěhu druhých...(resp. druzí s námi sdílí SPOLEČNÉ nadvědomí, společnou matku Zemi apod...). Ale i zde musí být rovnováha mezi Přijímáním a Dáváním...nelze jen dávat a nemilovat sám sebe (miluj svého bližního JAKO SEBE samého...)

Souvisí to samozřejmě hodně s typem temperamentu jaký kdo je (cholerik,sangvinik atd). Někdo sice "vybouchne jak saze", ale za chvilku je schopen se na vás usmívat a jet dál v pohodě, zatímco vy si jeho saze seškrabujete z dršky ještě hodně dlouho... (...)
Takže změnit svůj temperament úplně asi nejde, ale z hlediska ohleduplnosti na vztahy s druhými, je sebeovládání jistě nutné (nebo někdo možná je po meditacích bez emocí...ale obávám se že moc srandy s takovým člověkem asi nebude, může působit jako "studený čumák", ale na druhou stranu určitě nebude povrchní rádoby vtipálek, a pokud jej poznáte blíže možná zaregistrujete inspirující velký vnitřní klid, vyrovnanost a JEMNĚJŠÍ způsob humoru (vybavuje se mi epizoda kdy na budh.mnicha v ČR poblíž stánku na párky v rohlíku, vystříkl od někohol kečup na čisté roucho....neklel, nenazlobil se "jak teď budu vypadat před lidma"..., naopak SMÁL SE spolu s okolo stojícími mnichy a poslal do Tibetu(či kam to) svým spolumnichům fotku nebo video z mobilu(to už nevim) svého umazaného oděvu(sebe), a dlouho se ještě smáli i po návratu do jeho vlasti, kdykoli si vzpomněli na tu "Událost"....

Díky emocím jsme zranitelnější...můžeme snadněji podlehnout různým závislostem (na čemkoli, nejen drogách...), ...a hlavně jsme "díky" emocím náchylnější k nemocem a k manipulacím ať už druhými nebo vnějšími vlivy okolo nás...
Jedním řešením je tedy dokonalé sebeovládání (to přiznejme si málokdo) a dalším řešením je třeba stoický klid a naprostý flegmatismus (což jak potvrdí spousta žen v manželství, má svá výrazná negativa ...). Ještě se nabízí experimenty s holotropním dýcháním, ayahuaskou apod., či mystická spirituální anebo buddhovská cesta k osvícení a oproštění se od všech emocí (ačkoli i on...zlatá střední cesta...??).

Jako poslední mne napadá ještě možnost účinné "kompenzace" od nahromaděných emocí, strachů a úzkostí, jak o ní mluví v bibli Ježíš, když říká "Nikdy nebuďte úzkostliví..." a ukazuje různými způsoby i jak toho dosáhnout - mj. např. skrze častou, vřelou modlitbu a prosby ze srdce (na správnou adresu, se správným telefonním "předčíslím"... , kde upřímné a časté prosby k Nejvyššímu vyslýchá Stvořitel podle všeho, i u těch co jej ještě neznají nebo si nejsou jisti zda existuje..., prostě tím že prosí aby se jim On dal nějak poznat...a stačí pak si všímat událostí v našem dalším životě a citlivě reagovat na ten "vnitřní hlásek" v nás.
Pomoc nám může přijít jak dočasná (snadnější široká cesta, která však nevede k cíli a její přínosy jsou jen poměrně krátkodobé (vždyť co je délka lid.života oproti stáří Země, vesmíru ...), nebo pomoc může přijít jinak a mi zareagujeme i když to od nás může znamenat jít po nepohodlné kamenité a úzké cestě, kterou by si každý nevybral..., ale která vede skutečně k cíli (mimochodem slovo "hřích" znamená doslova "minout se cíle"...zde mne napadá přirovnání třeba k zenovému duchovní cvičení co sem někde viděl - s pomalounkým a naprosto zaměřeným stavem mysli - napětí tětivy luku a...).

(zajímavé že i největší marxistický ateista když mu teče do bot, nebo s ním padá letadlo, volá (když ne nahlas tak v podvědomí) "Pane Bože pomoz mi...", znát se k někomu až když dojde k něčemu, však je značně vypočítavé a takové prosby bych řekl že nevrátí letadlo na původní dráhu letu (a zázraky se v takovém případě nemusí dít ani u nejzbožnějšího pasažéra v letadle...Stvořitel není Záchranka první (resp.poslední... ) pomoci a ani hasiči...aby na stisknutí knoflíku vypadávali na druhé straně naše požadavky na počkání...)