Na tom předchozím příspěvku Jarda Dušek nemluví jen o penězích...
Např.:
* Myslíte, že teď je ta doba, kdy se tenhle systém hroutí definitivně?
Pro mě se zhroutil už dávno. To, co se děje, beru jen jako iluzi, kterou se někteří lidé rozhodli pořád hrát dokolečka.
* Jak jste se dokázal vymanit ze systému, ve kterém žije většina lidí?Postavil jsem se k tomu jako ke hře, která se hraje, a rozhodl se, že nebudu podléhat strachu. Například jsem si nevzal hypotéku. Zvykl jsem si, že dělám jen to, na co mám. Nepůjčuju si na věci, na které nemám. Stanovuju si určitou míru. Nechce se mi zamotat se do systému, kde za to, že získám evropský grant, musím pětinu peněz nechat chytrákovi, který mi ten grant přiklepne. Řekl jsem si před lety, že to nechci. Že budu hrát levné divadlo, nepotřebuju ani statisícové kulisy, ani manažera, ani chytráka, ani produkčního, ani sekretářku.
* Myslíte si, že jste se změnil?
Já to nevím. Mně to je totiž jedno. Já jsem to zapomněl. Učím se pohybovat v přítomnosti, nezajímá mě, jaké něco bylo. Smířil jsem se s tím, že já neexistuje, tak vám ani nemůžu říct, jak jsem se změnil. Určitě sebe sama nahlížím jinak než před deseti lety, ale zároveň se to příliš nemění od toho, jak jsem sebe sama nahlížel, když mi bylo deset let.
* Neříkejte mi, že jste zapomněl na to, jaký jste byl dřív.
Když jsem byl mladý, tak jsem se třeba rád hádal. Měl jsem dojem, že mám někoho přesvědčit a že spor má v sobě něco přínosného. A jednoho dne jsem si řekl, že mě nebaví hádat se a dohadovat.
* To jste jen tak ze dne na den přestal? Co na to lidi kolem vás?
Výhoda je, že se vám tím lidé trochu vymění. A ti, co zůstali, se taky přestali hádat.
* Vy vážně nikdy nekřičíte?
Málokdy. Jen když mám pocit, že když mluvím v klidu, je to pro některé lidi pod prahem rozlišitelnosti. A tím, že dělám jen to, co chci a co mě baví, se nedostávám často do situací, ve kterých bych se měl s někým hádat.
* Jak se změnil pod vlivem První dohody váš pohled na výchovu dětí?
Když jsem byl mladý, myslel jsem si, že je dobré být přísný a výchovný.
* A není?
Není. Je dobré být vědomý.
* Jak se to projevuje?
Každý máme v sobě určité složky bytosti, která je automatická. Dokážete třeba odhadnout, jak se zachováte, když se leknete, jste podráždění, něčemu se smějete. Když začnete vědomě pracovat se svojí reakcí, zjistíte, že nemusíte reagovat tak rychle a bezprostředně. Že můžete některé reakce, které by byly třeba přísné, ostré, divoké či zkratovité a afektované, pozdržet. Reakci můžete pozdržet a nic špatného se nestane. Nic nepromarníte. Začnete reagovat vědomě, což znamená, že reakci volíte. Místo abyste reagovali na podnět automatismem v sobě, reakci zvolíte. Získáváte víc času v komunikaci.
* To se vám jen tak přihodí?
Ne, to musíte trénovat jako cokoliv jiného. Je to určitý typ bdělosti, který udržujete, a jeho předstupněm je, že se pro něj rozhodnete. Pak přijde fáze, kdy to ještě nemáte samozřejmé a připadáte si zvláštně.
* Kdy jste se pro tuhle bdělost rozhodl?
Pozoroval jsem to v Peru a v Mexiku u indiánů. Potvrdil jsem si, co říká Jean Liedloffová v knize Koncept kontinua. V situacích, které běloši mají za nebezpečné a reagují leknutím a strachem, indiáni se smějí. Nám tam spadla lavice do bláta. Všichni běloši se vyděšeně polekali, zatímco indiáni vyprskli smíchy. Tam jsem zjistil, že si reakci můžete vybrat. Začal jsem to trénovat.
* Jak vám to šlo?
Zprvu jsem si připadal divně. Upadnul mi hrnek a rozbil se. Moje automatická reakce byla aspoň se leknout. Místo toho jsem se leknul jen vnitřně, neprojevil to a přiměl se zasmát. Chvíli to nejde, ale zvyknete si.
* To je přece děsně nepřirozené. Leknout se je přirozená reakce.
Velký omyl.
U dospělých skoro žádná přirozená reakce neexistuje.* Jak to?
Reakce jsou naučené. Přirozenou reakci projevuje jenom miminko. Celá výchova je založená na tom, že potlačujete přirozenou reakci toho tvora a učíte ho reagovat nepřirozeně.* Kdy potlačuju přirozenou reakci dítěte?
Třeba když chlapečkovi říkáte, aby neplakal, že kluci nepláčou. Nebo holčičce, že nemůže takhle pohodlně sedět s roztaženýma nohama. Že holčičky tak nesedí. A i když holčičku baví takhle sedět, naučí se sedět s nohama u sebe. Ještě hůř, když uvidí jinou sedět uvolněně, napomene ji nebo si o ní pomyslí, že je sprostá.
* Jak se taková výchova projevuje na dospělém?
Protože
si většinu reakcí vycvičíme vlastně nevědomky, potom sami sobě nerozumíme. Lidé brečí a nevědí proč, chodí a nedokážou být veselí a nevědí proč.
* Vy víte proč?
Protože ten systém naučených reakcí je náročný na energii, většinu lidí vyčerpá. Z veselého dítěte se stane smutný člověk. Znali jste ho ve třech letech, kdy to bylo spontánní, divoké a živé dítě, a teď v deseti je to vylekaný, ustrašený a zasmušilý tvor. Potlačili to v něm. Říkali mu, ať nekřičí, nedupe, ať se raději vůbec neprojevuje, protože to není slušné. Takovíhle lidé končí časem někde s depresemi, protože nevědí, co mají dělat. Potlačili svou přirozenost, vyměnili duši za umělý svět. A možná, že o něco hůř jsou na tom ženy.
...atd...viz:
http://www.novebohatstvi.cz/2012/03/ban ... -dusi.html
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
![\":mrgreen:\"](\"{SMILIES_PATH}/icon_mrgreen.gif\" "\\"Mr."){kind=icon}
![\":)\"](\"{SMILIES_PATH}/icon_smile.gif\" "\\"Smile\\""){kind=icon}