[quote="Vševěd":2n95ggip]Podle mého při půstu je člověk někde mezi ketózou a ketoacidózou.[/quote:2n95ggip]
Jo, tak nějak to je. Během půstu se to mění, zhruba kolem 7. dne je první acidotická krize a pak kolem 20. dne druhá, kdy člověku může být fakt hodně špatně, ale pak se to zase stabilizuje a když člověk nesedí doma u PC, ale pořádně se hýbe na čerstvém vzduchu, ani nepozná že je v půstu, to mám několikrát vyzkoušené. Např. podle Partykové nebo ruských půstovních klinik jsou právě ty acidotické krize strašně důležité pro léčebný účinek.
[quote="citace z Partykové k acidotickým krizím":2n95ggip]
Co jsou acidotické krize
První 1– 2 dny hladovění, kdy je v organismu ještě zásoba jaterního cukru (glykogenu), se tuky spalují úplně. Biochemici tomu výstižně říkají, že “tuky hoří v ohni sacharidů”. Když se vyčerpají zásoby glykogenu, je spalování tuků nedostatečné. V krvi se začínají hromadit kyselé metabolity neúplně spálených tuků (kyseliny máselné a aceton). Snižují se alkalické rezervy a to se začíná odrážet na pocitech hladovějícího. Může se objevit bolest hlavy, nevolnost, pocit slabosti apod. K těmto projevům dochází 6.– 10. dne hladovění.
Tento kritický stav se nazývá acidotická krize. Je důsledkem nahromadění jedovatých látek v krvi. Je důležité napomoci jejich vyloučení dlouhou procházkou, masáží, koupelí, očistným klystýrem; pak se stav upraví. Náhle během několika minut až hodiny potíže zmizí, odezní bolesti a nepříjemné pocity a hladovějící se začíná cítit dobře.
Organismus, vystavený tvrdým podmínkám, v době kolem první acidotické krize přechází na vnitřní (endogenní) výživu. Začíná vytvářet cukr z vlastního tuku a bílkovin. Za přítomnosti cukru se utilizují beze zbytku tuky. Acidotická krize ustupuje, zvyšuje se množství cukru v krvi. Hladovějící snáší tento stav lehce tak dlouho, dokud má zásobu tuků a bílkovin a pokud trvá možnost jich využívat. V organismu dochází k unikátní přestavbě enzymatického systému k zaměření na ničení patologických ložisek, nádorových tkání, jizev a srůstů.
Acidotická krize doprovázející řízené hladovění je jednou z hlavních hybných sil ozdravení.
Acidóza je však u celé řady nemocí (např. hyperkapnie, diabetu, thyreotoxikóze, u jaterních onemocnění, při poškození ledvin, při průjmech, ileozních stavech – ucpání střeva, pankreatických píštělích, otravách morfiem, salicyláty, Acylpyrinem, alkoholem, aj.) škodlivá, nebezpečná a patologická.
Úplný přechod organismu na endogenní výživu nastane pouze tehdy, jestliže se nepřipustí žádný, ani sebemenší příjem potravy a hladovějící je pouze o vodě. Nesmí ani pít sladké nápoje a čaje.
První acidotická krize (6.-10. den) odstraňuje příčiny nemoci, druhá acidotická krize (17.-23. den) odstraňuje nemoc samotnou. U zastaralých onemocnění je zapotřebí, aby léčebné hladovění bylo pod stálým lékařským dohledem ve specializovaném léčebném zařízení.
Období hladovění má tři stádia:
stádium potravinové excitace: trvá 3–4 dny dochází k nadměrnému vylučování soli a vody z organismu, normalizuje se bílkovinná výměna, mizí otoky.
stádium narůstající acidózy: začíná 3.–4. dnem a končí první acidotickou krizi. Mizí pocit hladu, objevuje se žízeň, sníží se sekrece slin, kyseliny solné. Žaludeční sliznice produkuje nenasycené mastné kyseliny a bílkoviny. Nenasycené mastné kyseliny aktivují tkáňový neurohormon cholecystokinin tlumící hlad, zvyšují sekreci žluče, čistí