Karma. Jak pracují autoregulační mechanismy biopole lidí?
Když jsem tato fakta zkoumal důkladněji, dospěl jsem k závěru, že lidské zdraví, povaha, a dokonce i osud jsou určovány karmickými strukturami. Veškeré informace o člověku a stavu jeho těla jsou uloženy v poli, a přitom existuje dialektická souvislost struktur pole a fyzických struktur, projevující se jejich vzájemným ovlivňováním. Osud a charakter člověka jsou také zaznamenány ve strukturách pole a když je dokážeme pozměnit, můžeme mnohé zlepšit. Léčil jsem asi rok a domníval se, že tyto struktury určují výhradně stav těla. Postupně se však začala hromadit fakta, která z této základní představy vybočovala. V procesu léčení se mým pacientům nápadně měnil charakter, a dokonce i osud. Když jsem tyto změny analyzoval, povšiml jsem si, že charakter, osud a nemoc spolu navzájem nějak souvisejí, ale že ta souvislost má velmi mnoho podob. Sledované deformace struktur pole se realizují rozmanitě: mohou to být různé choroby, psychické úchylky, patologické deformace charakteru, úrazy i životní neúspěchy. Když jsem tato fakta zkoumal důkladněji, dospěl jsem k závěru, že lidské zdraví, povaha, a dokonce i osud jsou určovány karmickými strukturami. Veškeré informace o člověku a stavu jeho těla jsou uloženy v poli, a přitom existuje dialektická souvislost struktur pole a fyzických struktur, projevující se jejich vzájemným ovlivňováním. Osud a charakter člověka jsou také zaznamenány ve strukturách pole a když je dokážeme pozměnit, můžeme mnohé zlepšit. Čím déle jsem tato fakta studoval, tím podivuhodnější souvislosti jsem objevoval. Pokusím se teď poodhalit škálu možností metody na příkladech léčení různých nemocí, korekce složitých životních situací, ukázat možnosti metody testování události, objektů neživé přírody i výsledky dalších výzkumů. Zpočátku jsem pracoval metodou klasického psychotronického energetického vlivu. V nemocnici ležela žena s edémem plic a byla ve velmi těžkém stavu - lékaři už vůbec nedoufali v její uzdravení. Na žádost její dcery jsem tuto pacientku začal léčit distančně. Za nějaký čas po začátku vlivu pacientka odložila kyslíkový polštář. Lékaři nemohli pochopit, co se to děje. Ženě bylo viditelně stále lépe, dostala znovu barvu, posadila se na posteli a požádala o jídlo, přestože předtím potravu odmítala. Další případ se stal s mým bratrem chirurgem. Operoval starší paní s velmi oslabeným organismem a řízl se do ruky. Opuchla mu celá paže i lymfatické uzliny a vypukla otrava krve. Byl ve velmi těžkém stavu a antibiotika nezabírala. Pokusil jsem se tedy bratrovi pomoci. Už po několika minutách od začátku působení pocítil jehličkovité píchání v uzlinách, pak začal ustupovat otok a asi po hodině teplota klesla na normál - bratr se začal uzdravovat. Jak jsem vlastně začal léčit lidi? Asi deset let jsem prováděl výzkumy, studoval jsem východní léčebné techniky a získal jsem globální představu o možnostech energetického působeni na lidský organismus. Až jsem se jednou pokusil opravdu léčit. Inspiroval mě k tomu jeden okamžik z Rasputinova životopisu, který mě ohromil již před lety. Autorka oněch řádků k němu přišla v chmurné náladě, protože v Kyjevě umírala její přítelkyně. Jakmile se to Rasputin dověděl, slíbil, že tu ženu zachrání. Postavil se doprostřed místnosti, vůčihledně začal blednout, zbělal jako vosk, asi dvě minuty tak stál, pak znovu zrůžověl a řekl: "Je to v pořádku, tvoje přítelkyně bude žít." Za několik dnů dorazil telegram, že přítelkyně je mimo nebezpečí. Když známým onemocněla dcera - nejdřív prodělala spalničky a pak přišly ještě komplikace v podobě meningitidy a oboustranného zápalu plic -‚ vzpomněl jsem si znovu na Rasputina a pokusil se uplatnit svůj léčivý vliv. Moc jsem si přál pomoci, byla ve mně obrovská touha splnit svou povinnost, a pokud by byla alespoň tisícina naděje, využít jí. V pondělí asi ve dvě odpoledne jsem se zkoncentroval a vyslal jsem k té dívce své upřímné přání, aby se uzdravila. A hned ve mně vyklíčila jistota, že jsem skutečně pomohl. Když jsem se ve středu setkal s jejím otcem, dověděl jsem se, že dívence se ulevilo. "Kdy přišlo to zlepšení?" zeptal jsem se. "Před dvěma dny po obědě, tak kolem druhé," zněla odpověď. V roce 1988 se na mě obrátila matka té dívky, jíž se mezitím začal prudce zhoršovat zrak. Dívka se ocitla v péči Prvního lékařského ústavu, ale přes veškeré úsilí odborníků tu příčinu choroby odhalit nedokázali - a zrak se neustále zhoršoval, dívka viděla hůř a hůř. Infekci neodhalili žádnou a antibiotická léčba rovněž nepřinášela výsledky. Levé oko již vidělo jen na šest procent, pravé na padesát a stav se dále komplikoval. Zahájil jsem distanční léčbu. Již po prvním sezení jsem zaznamenal zlepšení a navrhl jsem ještě dvě až tři další seance. Za dva týdny se dívka uzdravila a mohla nemocnici opustit se stoprocentním zrakem. Příčiny choroby jsem sice neodhalil, ale proces jsem zastavil a dokázal dívce zrak vrátit. Uplynul nějaký Čas. Děvče dál vidělo zcela normálně, ale nečekaně se dostavily bolesti ledvin. S prudkou ledvinovou kolikou byla má pacientka převezena do nemocnice, kde jí nasadili antibiotika, ovšem opět bez úspěchu. Po nepříliš úspěšné léčbě jí z nemocničního ošetřování propustili - se špatnými laboratorními výsledky a neutichajícími bolestmi v ledvinách. Rozhodl jsem se pro sérii čtyř seancí, a znovu přišlo úplné vyléčení. Byl jsem šťastný: medicína byla bezmocná, žádné léky nepomohly, ani antibiotika nepřinesla očekávaný efekt - a já slavil úspěch. Tehdy jsem ještě nechápal, jak spolu vzájemně souvisejí všechny orgány v těle, nevěděl jsem, že choroba se může stěhovat z jednoho do druhého a už vůbec jsem netušil, že v tomto řetězci jsou začleněny i charakter, osud, intelekt a další parametry lidské osobnosti. Dívka tedy byla zdravá. Uplynuly další dva roky. Ve svých vědomostech jsem pokročil zase o kus dál a zjistil jsem, že lidský organismus je ucelený systém, v němž jsou zdraví, osud, charakter a psychika nerozlučně propojeny. Při jednom setkání s matkou dívky, o níž je tu řeč, jsem se zármutkem vyslechl, že přestože je naprosto zdráva a fyzicky se cítí báječně, potýká se s velice nepříznivým osudem. Při testech parametrů osudu jsem zaznamenal ostře záporné hodnoty, což zpravidla může vést k velkým nepříjemnostem. Tehdy jsem poprvé pochopil, že snahou napravovat fyzické zdraví se soustřeďuji jen na tělo, že tak léčím jen jeden z uzlů soustavy člověka a zhoršuji tak stav těch ostatních. Vyléčil jsem člověka, ale neodstranil jsem důvod jeho neduhu, a ten se přestěhoval do sféry osudu. Uvědomil jsem si, že je třeba věnovat se léčbě organismu jako jednoho celku. To mí umožnilo nahlédnout skutečné příčiny, které celou soustavu reálně ovlivňují. Následné testy ukázaly, že prapříčinou všech nepříjemností mé pacientky byl pocit matky v době těhotenství, že jí otec dítěte ukřivdil, což vyvolalo deformaci všech struktur pole, ovlivňujících zdraví a osud dcery. Po několik let jsem se věnoval distanční léčbě a pracoval jsem rukama. Poprvé jsem si nedokonalost této metody uvědomil asi před pěti lety. Léčil jsem jedné rodině děti a při té příležitosti jsem si povšiml, v jak špatném stavu je i jejich babička. Nabídl jsem pomoc. Babička odmítla. Řekla, že kvůli záchvatům stenokardie k ní jezdí 5 až 6krát do týdne první pomoc, ale smířila se s tím a nevěří, že by mohlo nastat nějaké rapidní zlepšení. Její pole mi naznačilo, že srdce má naprosto zdravé. Provedl jsem tedy několik seancí a její stav se pokaždé zlepšil. Při třetí seanci jsem rukou zachytil deformaci pole v oblasti srdce. Několikrát jsem rukou pohnul, anomálie zmizely a pole se srovnalo. Po několika dnech se však záchvaty opakovaly. V tomto okamžiku jsem pochopil, že ve hřeje nějaký mechanismus, který neznám. Bylo třeba mu porozumět. Při analýze celkového stavu nemocné jsem pocítil, že je plně závislý na jedné zcela konkrétní události v jejím životě. "Co se vám přihodilo před dvěma lety?" zeptal jsem se. "Zemřela mi sestra." "A co jste pocítila tehdy?" "Byla taková zdravá jako řípa, a zemřela, a já, stará churavá osoba, žiju dál." A byl jsem doma - příčinou její nemoci byl obrovský podvědomý stres, který provokoval neustálé záchvaty. Abych tento stres odstranil, musel jsem změnit její nazírání světa, její vztah k životu a smrti. Vysvětlil jsem ji, že smrt je jen přechod do jiné dimenze a že nemá smysl vnímat ji tak tragicky. Minulosti nesmíme litovat, protože lítostí nad minulem se člověk podvědomě snaží měnit a pohnout z místa něčím, čím už se pohnout nedá. To vyvolává obrovské nekontrolované plýtvání naši energií. Ve snaze zastavit únik energie, který by mohl vést k velmi vážným důsledkům, organismus tento únik na fyzické úrovni blokuje chorobou. Provedl jsem se ženou několik autogenních tréninků a záchvaty se víc neopakovaly. Mocný stres, nesouhlas s něčím nebo lítost nad minulostí, znásobené emocemi, se ukládají v podvědomí a vedou k velmi vážným chorobám, protože vytvářejí značné deformace struktur pole. Při energetických korekcích může docházet k vyrovnání těchto struktur, ovšem zdaleka ne vždy se tak děje, a co víc - sama příčina nemoci se přitom neodstraní a v kterémkoli okamžiku se může projevit na docela jiném místě. Popsaný případ potvrdil, že bez spolehlivé a přesné diagnostické metody a chápání příčin nemocí je jakékoli léčení naslepo bez perspektivy. Když nejsem s to říct, jak léčím a čím léčím, je to jen tápání noční tmou. Dalšímu zdokonalování své metody jsem se věnoval v Prvním lékařském ústavu, kde jsem léčil a zároveň se pokoušel vyřešit otázky ochrany léčitele před vlivem negativních polí. Pracoval jsem měsíc za měsícem, ale úspěchy byly zanedbatelné. Jednou jsem léčil ženu, která se zjevně stala obětí uřknutí; zaznamenal jsem strukturu onoho uřknutí v poli a pochopil jsem, že když ji dokážu odstranit, odstraním i uřknutí samo. Tehdy jsem ovšem ještě netušil, že jde o karmické struktury, a považoval jsem je jen za výsledek negativního vlivu jiné osoby, za vpád do biopole postiženého. Všechny své svěřence, u nichž jsem zjistil podobné deformace, jsem léčil mechanickým odstraňováním těchto struktur, a jim se vždy ulevilo. Jenže pak přišli i pacienti, v jejíchž případě deformace pole nemohla být důsledkem uřknutí. Přišla ke mně kupříkladu žena s malým dítětem. Ihned jsem si povšiml, že jak v jejím poli, tak v polí dítěte jsou přítomny stejné deformace struktur a že jsou vyvolány nějakým konkrétním příběhem ze života té ženy. Deformace pole ženy byly prokazatelně o několik let starší než poruchy pole dítěte. V té době už jsem věděl, že takové deformace souvisejí s etickými poruchami a že vznikají tehdy, když se člověk na někoho urazí, nebo ho dokonce začne nenávidět. Tyto deformace jsem uměl odstranit magickými prostředky typu zaklínadel, pohledem nebo rukama. Vědomí toho, že jsem neměl co do činění s polem fyzického těla, ale s polem informačním, se dostavilo později, proto metoda léčby zůstávala tradičně bioenergetická: soustřeďoval jsem se, pohyboval rukama nad tělem pacienta - a deformace mizely. Právě tehdy jsem se rozhodl vyzkoušet meze svých možností a stanovit pro sebe maximální možnou zátěž, a začal jsem denně přijímat 30 až 40 pacientů. Opravdu mě zajímalo, co jsem schopen vydržet. Pocity jsem měl neobyčejné a zvláštní. Asi po týdnu takovéto práce jsem začal být unavený, domů jsem přicházel na pokraji vyčerpání, ve tváři jsem byl celý zelený. Pak jsem si všiml, že se cosi děje i s mou vlastní vnitřní energetikou, a nemohl jsem se ubránit dojmu, že se mi "van" mozek. Sám sebe jsem sledoval jako badatel, ale jinak jsem dál pracoval s maximálním nasazením a pokus jsem nepřerušoval: zajímalo mě, jak si můj organismus v této situaci pomůže. Organismus se ovšem nezachoval právě nejlépe... Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval. Do mé ordinace přišla mladá žena. Během dvou seancí jsem ji zbavil obtíží a řekl jsem, aby se zastavila ještě jednou, víceméně jen pro kontrolu. Když přišla, zaznamenal jsem na ní velmi zvláštní změny: nápadně pobledla a projevily se alergické reakce a výkyvy v psychice. Ničemu jsme nerozuměl: požádal jsem ji o telefon, pokoušel seji léčit na vzdálenost, prosil jsem její matku, aby mi podrobně popsala, co se s její dcerou děje. Byl to pro mě případ naprosto neobvyklý - poprvé za celou mou praxi se stav léčeného nezlepšoval, ale naopak zhoršoval, a to nápadně. V místech, nad nimiž jsem pohyboval rukou, naskočila dívce svědivá vyrážka. Když jsem si přečetl matčiny poznámky, s hrůzou jsem pochopil, co se to odehrává. Uvědomil jsem si, že to, co dělám, je vampyrismus. Připravoval jsem to děvče o energii. Tím, že jsem vlastni organismus přetížil, jsem v sobě vyvolal podvědomý vampyrismus a začal jsem o energii připravovat své pacienty. Jakoukoli léčbu bylo třeba neprodleně zastavit, protože teď by si můj organismus v kritické situaci počínal právě takto - vysával by chybějící energii z někoho jiného. A protože pracují i na vzdálenost, jsem schopen zbavovat energie kohokoli. Byla to situace, z níž jsem v první chvíli neviděl východiska. Rozhodl jsem se s bioenergetikou skoncovat jednou provždy, protože jsem viděl, že další práce v tomto směru by byla zcela bez vyhlídek. Klasické zásady práce psychotronika jsem nijak neporušil, ale jakmile jsem vlastní organismus přetížil, během několika málo dní jsem zjistil, že metody přelévání energie a bezkontaktních masáží ztrácejí smysl, protože nepřinášejí ten způsob léčby, o jaký jsem po celý život usiloval. Jsem schopen léčit silou vůle na velkou vzdálenost, ovládám všechny způsoby bodové masáže, dobře znám způsoby léčení dýchacími technikami a dietami. Pochopil jsem ale, že všechny tyto způsoby přinášejí jen úlevu, nikoli skutečné uzdravení. Morálně se mě snažila podpořit lékařka, s níž jsem tehdy spolupracoval; prosila mě, abych nečinil unáhlené závěry, abych si odpočinul a vše řádně promyslel. Právě v té době nás pozval lékař z venkovské nemocnice v obci Vozněsenje - abychom k němu přijeli na Velikonoce a prostě si odpočinuli. Přišlo mi to velmi vhod a napadlo mě, že když si odpočinu a vše řádně a v klidu promyslím, dokážu najít řešení. Podvědomě jsem doufal v nějaké znamení, zda mám ve své práci pokračovat a dokážu-li najít z této krize spásná vrátka. Vyjeli jsme si na Oněžské jezero a objevili starý kostelík ze 16. století. Velikonoční sváteční den byl podivuhodný a počasí se měnilo s aprílovou rychlostí - sněžilo, pak se rozpršelo, potom svítilo sluníčko a najednou se přímo nad našimi hlavami rozklenula duha. Vykoupal jsem se v jezeře a cítil jsem se jako vyměněný. Vytušil jsem v sobě jistotu, že v práci je třeba pokračovat - ale musím najít takovou metodu, která mi umožní léčit lidí, aniž bych na ně působil energeticky. A pustil jsem se do hledání. Pokusil jsem se karmické struktury, které jsem v lidech odhaloval, ovlivňovat přímo skrze jejich nositele. Když jsem zjistil příčiny, které deformace karmických struktur vyvolávaly, pacientovi jsem je nejdřív vysvětlil. Nadobro jsem se rozloučil s používáním psychotronických technik za pomoci rukou. Bylo to mučivé období, protože zpočátku jsem novou metodu ovládal špatně a výsledky byly mnohem slabší než při práci rukama. Několik měsíců jsem spotřeboval na zdokonalování metody a postupně jsem se dopracoval výsledků, jakých bych jen za pomoci rukou nikdy nedosáhl. Tehdy jsem pochopil, že budoucností je právě tato metoda, že v první řadě je třeba odhalovat příčiny karmických poruch, zkoumat je, prostudovat veškeré informace a sdělit je ostatním; protože vyléčit sice mohu stovky nemocných, kdežto příčiny nemoci a způsoby, jak jí uniknout, mohu vysvětlit milionům. Od této chvíle jsem se stal badatelem, výhradně badatelem. Upírská epizoda mě utvrdila v přesvědčení, že vznik nemoci souvisí s porušováním zákonů etiky, proto i léčba se musí soustředit na osvětlování těchto poruch, na změnu vnitřního světa člověka. Nemoc je jedním z mechanismů vývoje lidského ducha. Tato myšlenka je nám dávno známa, jen jsme ji na nějaký čas pozapomněli - vyložena byla již před mnoha staletími ve svatých knihách. Nejdůležitější je pochopit své chyby, uvědomit síje a skrze pokání harmonicky splynout s vesmírem, s božským principem. Při pohledu na karmické struktury člověka jsem schopen zvážit možnosti jakéhokoli léčebného vlivu. Vidím, jak se mění fyzikální struktura člověka i struktura jeho pole v okamžiku, kdy si uvědomuje dosah svých činů, protože tělo je na duchu závislé a zároveň ducha ovlivňuje. Proto léčení musí zasahovat jak ducha, tak tělo. V první řadě ale duši a ducha, protože ty jsou prvotní. Odstraňování deformací struktur pole skrze vědomí a pokání přináší skvělé výsledky při obnově lidského zdraví na fyzické úrovni. A protože mezi počáteční deformací pole a nemocí na fyzické úrovni existuje jistý časový interval, metoda je pro potřeby včasné diagnostiky nenahraditelná. Každý léčebný proces byl pokusem proniknout k podstatě choroby, pokus porozumět tornu, co je to nemoc, kde se vzala a jakou hraje v životě člověka úlohu. Zkoumal jsem lidské pole rukama, virgulí i kyvadlem. V roce 1986 jsem se seznámil s V. B. Poljakovem, který tehdy řídil laboratoř biodynamických měření. Jednou z předností Poljakovovy školy je, že pro účely lékařské diagnostiky využíval metody ponderomotorického písma a dosahoval vysokého stupně přesnosti jak v distanční, tak v kontaktní diagnostice fyzických polí objektu. V Poljakovově pracovní metodě jsem našel to, co pro mě bylo nejpodstatnější -- na prvním místě tu stála diagnostika, a teprve potom terapeutická akce. Když jsem zvládl ponderomotonické písmo, nějaký čas jsem se přece jen ještě snažil zkoumat nemoc jako takovou, nikoli její příčiny, a důsledně jsem se pídil po informačních polích. Koncem roku 1990 jsem dospěl k závěru, že důvodem onemocnění je porucha struktur pole a že léčit je třeba nikoli nemocný orgán, ale právě pole. Filosofická učení mi potvrzovala, že základem jsou jemné struktury pole, které úzce souvisejí s naším duchem -v podvědomí jsem to vlastně odjakživa věděl. Viděl jsem deformace pole, ovlivňující fyzický stav člověka, viděl jsem informační struktury, vznikající při různých chorobách, a jejích ovlivňováním a korigováním jsem dosahoval změny nejen fyzického stavu, ale i dalších parametrů informačně energetické soustavy člověka. Postupně se tak formovaly prvky systému, který pomáhá vyvíjet značný vliv a léčit nejen již existující, ale i příští nemoci, protože deformace struktur pole začíná zhruba 5 až 10 let před vypuknutím choroby na fyzické úrovni. Když jsem se přesvědčil, že deformace pole se stávají důvodem zhoubných změn na fyzické úrovni, zakázal jsem si jakýkoli energetický vliv na pacienta. Má úloha spočívá v co nejpřesnější diagnostice, v umění situaci řádně analyzovat a najít prapříčinu chorobného stavu. Nemoc, to je varovné červené světýlko, kontrolka, která signalizuje, že člověk kráčí "nesprávným směrem". Vždy jsme na ni pohlíželi jako na katastrofu, pokoušeli jsme se ji odstranit, ale nemoc je defakto upozorněním na naše chyby a pracuje pro naši spásu. Člověk, jehož trápí choroba, si musí uvědomit poklesky, jichž se dopustil, duchovně se zdokonalovat a hledat pro sebe nové cesty. To mě přimělo, abych začal zkoumat i parametry lidské duchovností. Své metodě zkoumání karmy bych nejraději říkal "grafické jasnozření". Spíš než že bych viděl samotné události, vidím zákonitostí, které jsou porušeny, nazírám vše, co se odehrálo, v abstraktní podobě. S vědomím závislosti člověka na struktuře pole jsem analyzoval souvislosti mezi chováním, etickými principy a zdravím. Podle podoby deformací struktur jsem pak léčil především podrobným komentářem k důvodům zjištěných poruch. Využíval jsem klasické interpretace pojmu "karma" a konstatoval jsem, že v tomto či v některém z minulých životů dotyčný porušil její zákony, a proto je teď nemocen. Protože zkoumání předešlých lidských životů je velice složité, spokojoval jsem se s obezřením života jediného, současného - a efekt byl lepší než při práci rukama. Pravda, i tady bylo třeba rozlišovat. Když mi přinesli třeba tříměsíční dítě, bylo samozřejmě nejjednodušší říct, že ten človíček v minulém životě hřešil a teď za to pyká. Jenže já jasně viděl, že deformace struktur pole dítěte odpovídá deformacím struktur matky, a hned se nabízel závěr, že struktury pole se dědí z rodičů na dítě. Odhalil jsem zkrátka nový mechanismus předávání dědičné informace. Když jsem napravil deformace pole matky, dítě se uzdravovalo doslova před očima. Pochopil jsem, nakolik je zdraví dítěte závislé na chování matky, zejména několik let před porodem. Silná zášť během těhotenství se obvykle stává příčinou vážného úrazu dítěte nebo chorob orgánů uložených v hlavě -mohou se dostavit například poruchy sluchu či zraku. Matčin všudypřítomný pocit nějaké křivdy zase činí z dítěte velmi urážlivého člověka. Vlivům z otcovy strany jsem zpočátku velký význam nepřikládal, ale pak jsem pochopil, že za fyzický stav dítěte jsou odpovědní jak matka, tak otec ve stejné míře. Rodiče předávají svým dětem úplné informace o svém chování a chování svých předků; z těchto informací se pak formuje osud dítěte, jeho tělo, povaha i duchovní podstata. Výzkumy, které konám, s každým novým faktem stále názorněji potvrzují jednotu okolního světa, živé a neživé přírody, vyšších a nižších organismů.
|