Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Dobrý den, potřebovala bych poradit.... Asi před rokem jsem si prožila v práci velký stres, opravdu velké napětí. Během největšího vypětí se ve mně něco zlomilo a já když přišla druhý den do práce, sebemenší problém byl pro mne horor. Napětí na hrudi, kdy jsem myslela, že prasknu. Trnutí a hrozné motání hlavy, pocit že odpadnu. Tlaky do hlavy, kdy jsem si opravdu myslela, že mi praskne. Od té doby jsem nesnela sebemenší stres. A to se táhne už přes rok. Někdy je to mírnější, někdy fakt hrozné. Ale děje se mi to denně. Stačí, když trošinku spěchám a už mi začne trnout hlava. Někdy nemůžu ani jít, jak jsem schvácená. Veškerá vyšetření v pořádku. Mívám i rozostřené vidění. V noci mi hodně tvrdnou ruce. Jinak... spím docela dobře, křeče v lýtkách nemívám ... je teda možné, že toto může způsobit nedostatek hořčíku? Na odběru krve mi zjistili, že jeho hladinu mám v pořádku. Někde jsem se dočetla, že hladina krve může být v pořádku a přece v těle chybí hořčík. Piju denně 1 Magnosolv, ale problémy přetrvávají. Nevím už, čím by to mohlo být.

Tohle je typická panická úzkost. Pomůže ketogenní, nebo aspoň nízkosacharidová dieta.

Děkuji za odpověď. Taky mě napadla panická úzkost, ale je možné, aby mně ty hrozné pocity provázely denně a i v klidu? Trnutí na hrudi, trnutí hlavy - dokonce i při smíchu mi někdy trne hlava. Myslela jsem si, že panická úzkost přijde silně a nárazově. A ne denně třeba i v klidovém stavu...

Jenny, běžným a kriticky důležitým mechnismem naší nevědomé mysli (podvědomí, nevědomí) je udržovat nás v bezpečí. Pokud jste se ocitala dlouhobě ve stavu, který byl pro Váš organismus ohrožující (velký stres a napětí) může Váš systém nyní při náběhu na stres vyhodnotit, že není bezpečné, abyste se dostala do stejné sitauce jako kdysi a spustí mechanismy, které Vám zabrání se do stresu znovu dostat (tedy nesnesete stres jak píšete).
Tyto projevy mohou být pro Vás krajně nepříjemné a můžete se ptát, proč tato část mne samotné, která se má starat o mé dobro, mi způsobuje tak nepříjemné pocity. Tady je třeba pochopit, že ono se stará o Vaše vyšší dobro (přežití, bezpečí) a nepříjemné pocity - sloužící jako brzda, abyste se opět nepřetížila - jsou v tomto ohledu menším zlem než likvidace Vašeho organismu.

Tedy všechno to trnutí hlavy apod. mohou být ochranné mechanismy, které slouží jako záchranná brzda.

Druhým momentem, který může být příčinou Vašich současných problémů, je nahromaděná emocinální zátěž. Události v našem životě, třeba takové jaké popisujete, pokud nejsou adekvátně ošetřené/vyřešené/ukončené, se hromadí a tvoří jakýsi balík zátěže na náš systém. Ten potom může reagovat úzkostmi, panikami, vyčerpaností, depresemi, ale i desítkami dalších projevů.

Má zkušenost je, že tento stav většinou nezpůsobí jedna či pár ojedinělých sitaucí (až na vyjímky). Většinou se svými klienty dojdeme k tomu, že přestože se zdá, že současné nepříjemné projevy jsou důsledkem stresového období v práci, tak je za tím mnohem více.
Velmi často je to balík nevyřešeného z ještě dávnější minulosti a stres v práci byl už jen poslední kapkou.

To co chci říci si možná lépe představíte na příkladu - jdete na výlet s baťohem, do kterého někdo přidá cihlu (stres v práci). Pokud je ten baťoh relativně prázdný tak cihla sice není příjemná, ale nezpůsobí zhroucení toho, kdo baťoh nese. Ale pokud je baťoh už cihlami nacpaný a člověk jej tahá dlouhou dobu, tak jedna cihla navíc může způsobit celkový kolaps.
Tahle jedna cihla ale není viníkem kolapsu, přestože to tak může vypadat.

Nevím jestli to tak je úráve u Vás, spíše Vám nabízím své zkušenosti k zamyšlení. Pokud shledáte, že něco z uvedeného na Vás platí, doporučuji si vybrat terapeutickou metodu a člověka, který Vám pomůže na celou sitauci získat náhled. Nabídka je dnes více než bohatá a dobře dostupná.
Každopádně bych takovou sitauci primárně řešil na úrovni psychiky než na úrovni stravy a doplňků (i když i ty mohou mít svůj význam)

Sakule, děkuji moc za podrobný náhled na můj problém. Cítím, že za vším je psychika, ale snažím se stav mírnit , jak už jsem psala, hořčíkem a taky si dávám B-komplex. Vím, že situaci tím asi nevyřeším, ale doufala jsem, že se tělo alespoň trochu zklidní. Nejprve mne totiž napadla tetanie... brnění tváře, špatné dýchání, trnutí šíje.. Když byl problém v počátku, byla jsem na kineziologii, ale bohužel,nic se nevyřešilo. Tak jsem se to snažila zvládat sama, ale bohužel situace je i po takové době stále stejná. Už jsem z toho docela zoufalá. Máte pravdu i v tom, že stres v práci byl asi poslední kapkou. Nějaké zlé situace se vyskytly už předtím, ale vždycky jsem to celkem v klidu zvládala. Pak přišel již zmíňovaný stres v práci... udělat to, ještě támto a rychle, a mi se to nějak nahromadilo, začaly tlaky do hlavy, tlak na hrudi a bylo vymalováno. Takže je pravda, že stres v práci byl již opravdu asi tou poslední kapkou. Pořád čekám, že to přejde nějak samo, ale zatím se nedaří. Zřejmě opravdu budu muset vyhledat nějakou metodu, která snad zabere.

Taky jsem přesvědčena, že se jedná o panickou úzkost.

Vyhybat se cukru, ale taky mouce, dodavat dostatecne mnozstvi horciku (stres vam ho likviduje) a taky berte B1 (thiamin) ...nadarmo se mu nerika "anti-stres".

Na americkych strankach jsem nasla toto: vyhybat se cukru, sacharidum, namisto kavy popijet hermankovy caj, doplnovat horcik,
vapnik a B-komplex.

Mám podobnou zkušenost. Dokonce opakovanou.
Pokud jde opravdu o stres v práci a jen a jen v práci, pak je jednoznačně chyba na straně managementu či nejbližšího nadřízeného, kteří nedokáží organizovat práci na pohodu a přenášejí vlastní chyby na zaměstnance.
Dlouhodobé překonávání sebe sama mají za následek poškození vnitřních orgánů, ovšem nikdy nevíš, který půjde jako první, každý to má jinak. Prostě se oslabuje imunitní systém, resp. vybuzuje k nestandardním projevům a ty se mohou projevit i autodestrukcí.
My, kteří jsme si z důvodu nějaké perverze zkusili na chvilku zaměstnanecký poměr, ve kterém dochází k podobným věcem, již ho asi nezvolíme nikdy v životě.

Děkuji moc za odpovědi. Dietu určitě zkusím. Není možné, abych se z toho sama nevyhrabala. Nejhorší je, že tyto stavy už mívám i v klidu. Sedím, pohoda a najednou cítím tuhnutí šíje, brnění končetin. A to i víckrát za den. Už se těch stavů bojím. Napětí cítím celý den. Nemáte, Jardo, ještě nějakou radu? Ještě mě v mém případě napadla čínská medicína. Je zde někdo, komu s podobnýma problémama pomohla?

Tak na první pohled patrně opravdu panická ataka, jak zde několik členů vyhodnotilo, ale tu těžko odstraníte, pokud spouštěč přetrvává. Stav většinou vygraduje vysokým adrenalinem, který vám sežere cukr z krve a člověku zcela chcípnou baterky. Osobně klientům radím, že je třeba spouštěč ze života odstranit a pak se problém řeší snadněji. Jinak to bude trvat dlouho a výsledek není vždy zcela jistý. Každopádně je v takovém případě skoro blbost držet dietu ve smyslu slova málo, nebo omezeně jíst. Naopak by strava měla být nutričně i kaloricky bohatá, což jde zajistit u mnoha stravovacích směrů, ale lidé je často dělají blbě. Zásadní je vědět co ve stravování dělám špatně a tedy určitě minimálně z počátku vidím jako velice rozumné si stravu spočítat na nutriční kalkulačce cronometer.com a dle výsledků deficity rovnat. Dodávat hořčík a béčka nic pokazit nemůže, ale zase jde o dávkování, většinou musí jít o dávky výrazně vyšší než jsou dávky běžně doporučované. Pokud si nebudete jistá, zda konáte správně, klidně mě zavolejte a vysvětlím vše potřebné.

Ahoj, předem děkuji všem, kteří můj příspěvek dočtou až dokonce. Můj problém se těžko popisuje, ale zkusím to dát dohromady. Poslední 2 roky nejsem sám sebou. Je to možná deprese, možná něco jiného, nevím.

Střádalo se to během studia na SŠ a vypuklo to ukončením střední školy (naštěstí úspěšně). Od svých 16 jsem se snažil si najít přítelkyni. Ovšem nebyl jsem v tom moc zdatný a i když se mi líbilo několik děvčat, nikdy to nevyšlo. Automaticky jsem si začal myslet, že za to může můj vzhled. Začal jsem od sebe přehnaně pečovat, začal jsem si více všímat svých nedostatků a na své kvality jsem úplně zapomněl. Tak nějak jsem se časem smířil s tím, že si přítelkyni pravděpodobně nikdy nenajdu. Kamarády jsem měl, ovšem ti na tom byli podobně jako já. Sice jsme se podporovali navzájem, ale mé psychice to moc nepomohlo. Ve škole jsem se socializoval, byl každý den s kamarády, tudíž jsem většinou na ten pocit osamělosti zapomněl a doma nedělal nic jiného než hrál hry na počítači nebo jsme chodili s partou do města.

Hlavní problém nastal, když jsem střední školu ukončil. Každodenní socializace s přáteli zmizela, a já si začal uvědomovat, že jsem v podstatě sám. Žádná přítelkyně, spolužáci šli buď do práce nebo na vysokou školu, já byl rozhodnutý najít si práci. Ovšem práci jsem hledal rok, takže jsem měl pouze brigády a tím pádem jsem měl méně peněz, než bych chtěl. Začal jsem mít ponuré myšlenky, že si nikdy nenajdu pořádnou práci, nikdy nebudu mít přítelkyni a tak dále.

A tím to začalo !

Všechny pocity, které teď popíši přetrvávají do dnes. Jsem bez motivace. Koníčky, které mě dřív bavily, mě bavit přestaly. Neumím prožít radost, spíše se přikláním ke smutku. Radostné zprávy, ze kterých by jiný člověk skákal do stropu, se mnou skoro nic nedělají. Mám radost, ovšem je pohřbená pod obrovskou hromadou "něčeho". Nemám chuť se do něčeho pouštět, v něčem se zlepšovat, naučit se něco nového. Rodiče ani kamarádi nic nepoznají, asi jsem dobrý v maskování svého stavu. Dříve jsem chtěl vycestovat, nemůžu se ale rozhoupat. Místo toho, abych se těšil, tak se na mě lepí myšlenky typu "co kdyby" , "přeci tady všechny neopustím ", "na to nemám". V hloubi duše vím, že všech těch věci, mých koníčků a cílů, chci dosáhnout ! Ovšem, je tu stále to "něco", ten zvláštní nepopsatelný pocit, který mi v tom brání zuby nehty.

Je rok 2015, brzy mi bude 24 let a já si nedávno našel přítelkyni. Pro mě kdysi nereálná věc se stala skutečností. Rozumíme si, jako bychom se znali od malička. Milujeme se navzájem. Ovšem z mé strany je zde stále "ten pocit", který mi brání v tom být spontánní. Našel jsem si i práci v oboru, druhá pro mě kdysi nereálná věc nabírá reálné obrysy. Život se mi daří, s kamarády se vídám. Mám přítelkyni, dobrou práci. V rodině je vše bez problému. Ovšem já nejsem já. V hlavě mám pocit, kterého se nedokážu zbavit. Pocit, který mě omezuje, brzdí.

Apatie, částečná lhostejnost. Ztráta motivace, neschopnost radovat se. Má hlava je zatížena vrstvou čehosi. Neumím čistě myslet. Špatně se soustředím, dělá mi problém se rozhodnout. Často měním názory. Dříve jsem byl horlivý, dokázal jsem se rozčílit. Dnes nad tím mávnu rukou a jdu dál.

Má otázka zní, co se to se mnou sakra děje ? Chci se toho zbavit a jsem připraven do toho dát 100 %.

Pokud jste došli až sem, ze srdce vám děkuji. Budu rád za každou radu.

Dá se nějakým způsobem odstranit deprese, apatie a částečná lhostejnost ? Je možné, že to způsobují přemnožené kvasinky v organismu ? Mám i pravděpodobně seboreu na hlavě, mastí se mi obličej a rty se mi loupou na 3 stále stejných místech, pokud ničím nemažu, stává se to velmi bolestivým.

Chci se toho zbavit za každou cenu. Děkuji za rady všem.

treba prečistiť vzorce, ktoré sa ti natlačili do hlavy. Na to mi pripadá metóda Ho´oponopono ako stvorená. Ale sú i iné, stačí si vybrať, ako napr. EFT metóda, autosugescia,...

Zdravím, přečetla jsem si až do konce váš příspěvek. Nezmiňujete se, zda jste měl rodiče a jak jste s nimi trávil čas, když jste byl v pubertě.Zda jste měl sourozence, nebo byl sám.To vše má vliv na váš úspěšný vývoj dál v životě.Domnívám se, že vám mohla chybět tak rodičovská láska, pohlazení, porozumění, pochvala, o problémech promluvit s otcem. Lásku pak neumíte dávat dál, i když se s přítelkyní jak píšete milujete.
Ale zase na tom nejste tak špatně, když máte práci a přítelkyni. V dnešní době zvlášť. Někdo nemá ani to co vy, važte si toho!A žádnou vážnou nemoc snad taky nemáte.
Co se týče vašich pocitů, navštivte psychiatra, zde mu vylíčíte vaše pocity a problémy, kterými trpíte.Nemusíte mít obavy, že jste snad blázen. V dnešní době potřebuje psychiatra každý.Tak směle do toho, stačí se objednat a nějak začít v tom něco dělat.
Přeji hodně úspěchů.
Alena