(2. časť)JezuitéVelice důležitou roli v oboru astronomie a nového obrazu stvoření hráli jezuité.
Jezuité si vyhlédli Koperníka již coby učitele na protestantské škole v Štýrském
Hradci a nabídli mu ochranu, za což jim byl určitě vděčný. Poté, co Koperník velice
zdráhavě publikoval své teorie, po přesvědčování od již zmíněných katolických
hodnostářů, tak jezuité začali produkovat jednoho astronoma za druhým. Bylo
skutečně zvláštní, že řád, který byl hlavně nechvalně proslulý svým krutým
pronásledováním protestantů, na druhé straně projevoval takový zájem o nově
vznikající vědy, a obzvláště astronomii. V seznamu známých astronomů od 16. století
po současnost se to doslova hemží jezuity. I náš gregoriánský kalendář byl sestaven
Jezuitským astronomem, Krištofem Klaviusem.
Jezuitští misionáři po celém světě 'vzdělávali' domorodce, a hlavně vladaře, v
globální kosmologii.
Reformaci a šíření Biblí už nemohli zastavit, i když se snažili, ale začali vyučovat
jiné stvoření než to, o kterém čteme ihned na začátku Bible. Země prý již nebyla
pevně založeným, nehybným středem stvoření, ale dle teorií nových astronomů
rotující koule řítící se rychlostí přes 100 000 km/h kolem Slunce. To samozřejmě
vedlo k zpochybnění přesnosti a věrohodnosti Božího slova. Proč by toto jezuité
podporovali?
Největší hrozbou pro mocenskou strukturu katolické církve byli křesťané, kteří znali
a věřili Božímu slovu a Kristu, (tj. nově vznikající protestanti), tak jako pro jakýkoliv
mocenský režim pokoušející se o kontrolu a manipulaci lidu. Tím, že snížili důvěru v
biblický popis stvoření, tedy samý začátek Bible, tak zvýšili důvěru ve vykladače
Bible, kněží a papeže coby autority, kteří vědí, jak nejlépe 'vyložit' Písmo.
Dokud lidé přijímali Biblickou kosmologii Země coby pevné a nehybné s nebeskou
klenbou nad námi (“oddělující vody od vod”), tak těžko mohlo být pochyb o Bohu
Stvořiteli. Pokud se ale Bible mýlila nebo byla nepřesná ohledně samého počátku,
stvoření, tak se mohla mýlit v čemkoliv jiném.
Jezuité nakonec pomohli dotáhnout koperníkovskou anti-biblickou verzi stvoření až k
teorii 'velkého třesku'. Byl to jezuity vzdělaný katolický kněz Georges Lemaitre,
který jako první formuloval teorii rozpínajícího se kosmu a tzv. 'velkého třesku'.
Když byl kněz a vědec (také bývalý pracovník v CERN) Andrew Pinsent nedávno
dotázán, jak může být knězem a věřit ve velký třesk, tak odpověděl: “My jsme ho
vynalezli! Přesněji tedy otec Georges Lemaitre a každý by o něm měl vědět.”
Vše tedy prý vzniklo explozí původního 'superatomu'. Tuto víru dnes vyznává papež
katolické církve, sám jezuita. Hegelovská dialektika katolické církve dochází svého
cíle. Kruh se uzavírá.
Protestanti“Svět má dnes stejně mýtů, jako měl před 3000 lety. Můžeme za to, pokud humanisté
a kritikové Bible spolkli každý mýtus, který dnes máme, zatímco pravdu pokládají za
mýtus?” (Astronom Gerardus D. Bouw, Ph.D.)
Protestantští reformátoři jako Luther nebo Kalvín ještě vnímali nesmyslnost a
bezbožnost nové kosmologie a byli velice kritičtí vůči nově vznikající teorii.“Mluví se o novém astrologovi, který chce dokázat, že Země se pohybuje a obíhá
místo oblohy, Slunce, Měsíce, jako kdyby někdo na povoze tvrdil, že stojí, zatímco se
pohybují země a stromy. Ale tak se věci dnes mají: když nějaký muž chce být chytrý,
tak musí vymyslet něco zvláštního a musí to být nejlepší! Hlupák chce postavit celou
astronomii vzhůru nohama. Nicméně, jak praví Písmo svaté: Jozue poručil Slunci,
aby stálo, a nikoliv Zemi.” (Lutherovi 'Tischreden').
“My křesťané musíme být jiní než filosofové (vědci) v našem myšlení. Pokud je něco
mimo naše chápání, jako vody nad nebem, tak musíme věřit Písmu, než ho zlovolně
popírat nebo troufale vykládat dle našeho porozumění.” (Luther's Works. Vol 1. -
Přednášky na Genesis)
“Křesťan nesmí dělat kompromisy, tak aby zastřel rozdíl mezi dobrem a zlem, a má
se vyhnout omylům těch snílků, kteří mají ducha hořkosti a vzdoru, kteří popírají
přirozený řád věcí. Uvidíme některé, kteří jsou tak zvrhlí nejenom v náboženství, ale
ve všem, že i řeknou, že se Slunce nehýbe a že je to Země, která se pohybuje a otáčí.
Když uvidíme takové, tak musíme vyznat, že se jich chopil ďábel a že je Bůh dává
před nás coby zrcadlo, abychom zůstali v bázni Boží.” (Calvin and Copernicus: the
Problem Reconsidered, Robert White)
Teorie, že se Země otáčí a obíhá kolem Slunce, byla a je v přímém protikladu k Bibli,
která mluví o nehybné Zemi a pohybujícím se Slunci. Reformátoři jako Luther,
Kalvín a další toto ještě chápali. A nejenom oni, ale i zakladatelé země-koule a
heliocentrismu věděli, že jdou proti Písmu. Použili ale princip přizpůsobení sv.
Augustýna, který radil, jak postupovat, když určitá lidská teorie nesouhlasí s Písmem.
Jednoduše byl potřeba 'volnější' výklad Božího slova.
Člověk už tedy prý nebyl v centru Božího stvoření, byl odloučen od Boha, který byl
neznámo kde, a dle Koperníka a nově vznikající vědy se Boží slovo mýlilo hned na
začátku. To byl velký šok.
Když se postupně i protestantská církev nechala přesvědčit, že věda 'dokázala', že
Bible se hned na začátku mýlí ve svém popisu stvoření a že Bůh vlastně vždy nemíní
to, co říká, tak byla brána otevřená všem následujícím a navazujícím teoriím a
'ismům'. Vše bylo nyní možné. Země už nebyla centrem a jediným místem Božího
stvoření, ale nepatrnou tečkou v nekonečně velikém vesmíru, v kterém zcela určitě
jsou další obydlené světy s bytostmi dost možná vyspělejšími než my. Propagátoři
nového modelu světa byli trpěliví. Tuto ohromnou změnu samozřejmě nebylo možné
uskutečnit během jedné generace a k jejímu rozšíření také bylo třeba obecného
školství a později nejmocnější zbraně propagandistů nového věku bez Boha – filmu,
televizní obrazovky a virtuální reality.
Newton a kouzelná gravitaceTéměř 100 let před ním naznačil Kepler, že nějaká neznámá síla musí držet Zemi a
nebeská tělesa na jejich místech (orbitech). Nyní se problému chopil pravděpodobně
nejschopnější matematik své doby, a pravil, že touto silou je gravitace. Gravis
znamená v latině těžký a tato 'síla' musela být skutečně 'těžká', protože měla
vysvětlovat v podstatě vše – jak drží oceány na rotující kouli, zatímco nám dovoluje
volně se pohybovat, jak atmosféra, jak obíhají planety, Měsíc, atd. Newton pravil, že
“gravitace je síla, kterou se vzájemně hmotná tělesa přitahují. Gravitační síla ubývá
se čtvercem vzdálenosti od tělesa, které ji vyvolalo.”
Gerrard Hickson ve své knize Králové sesazeni: Historie evoluce astronomie od
římské říše do současnosti (1922), píše: “To nám v podstatě nic neříká. Žádný důvod,
proč to tak je, nebo proč by to tak mělo být. Víme a máme ověřené, že cokoliv
těžšího (hustšího) než vzduch padá dolů. Je to otázka váhy, hustoty. Ale síla je něco
jiného než váha, je to aktivní, působící energie.”
Tato gravitační síla nikdy nebyla a ani nemůže být experimentálně ověřena. Je to
pouze spekulativní 'vysvětlení' koperníkovské teorie a ani Newton s ní nebyl příliš
spokojen a nikdy netvrdil, že je to cokoliv více než teorie. Věděl, že žádný matematik
mu jeho teorii neschválí, tak vymyslel zcela nové odvětví matematiky, zvané
fluxions, aby dokázal svou teorii. Z toho se stal kalkulus, který pracuje s
“infinitesimals”, které ale nikdy nebyli pozorovány.
David Wardlaw Scott ve své knize “Terra Firma” (1902) píše: “Gravitace je velké
slovo a velké jsou problémy, které způsobilo moderním astronomům tím, že se
nechová dle zákonů pro ni určených jejím delfským zvěstovatelem Sir Isaacem
Newtonem.
Byla poprvé představena veřejnosti jako pouhá hypotéza, ale
postupně se z ní stal zákon, i když se nechoval dle určení jemu stanoveného
Newtonem. Malý Měsíc odmítal obíhat kolem Slunce a žulová hora nepřitahovala
ani třísku dřeva. Gravitace odmítala vysvětlit pohyb Měsíce a Newton nikdy nebyl
schopen sestrojit ani žádné rovnice, které by souhlasily. Jeho následovník Clairant
tento problém po mnohém úsilí také vzdal.”
Profesor W.B. Carpenter v roce 1890 napsal: “Nemáme žádný důkaz, a z podstaty
věci ani mít nemůžeme, pro předpoklad přitažlivé síly Země nebo jakéhokoliv jiného
tělesa solárního systému na další tělesa, působící na dálku... Newton sám silně
vnímal, že nemožnost racionálně vysvětlit vzájemnou interakci na dálku skrze
vakuum byl slabý článek jeho systému...
Doktrína univerzální gravitace není nic
víc než spekulativní teorie.”V dopise Dr. Bentleymu, 25.2.1692 Newton napsal: “Že by gravitace měla být
vlastností hmoty tak, že by jedno těleso působilo na druhé na vzdálenost skrze
vakuum, bez zprostředkování něčím jiným, je pro mne tak velká absurdita, že věřím,
že žádný člověk, který má schopnost přemýšlet, by si to kdy mohl myslet.” (Stanford
Encyclopedia of Philosophy)
Takže sám vynálezce bájné gravitace přiznává, že jeho gravitace coby vlastnost
hmoty je velká absurdita.
“Gravitace je pouhý úskok použitý Newtonem v jeho pokusu dokázat, že Země
obíhá kolem Slunce... On vystrojil svůj idol do pozlátka falešné vědy, která
uhranula nepřemýšlející masy.” (Terra Firma, D.W. Scott, str.
Gravitace je v podstatě teorie, nebo přesněji pouhé slovo, které má vysvětlit vše, co
nedává smysl na rotující kouli, kde už není žádné skutečné nahoře nebo dole, pouze
relativní nahoře a dole. Před Newtonem lidé ještě vnímali, že věci padají dolů k Zemi
jednoduše proto, že jsou těžší (hustší) než vzduch. Na rotující zeměkouli takové
prosté vysvětlení už samozřejmě nestačí.
Rotující zeměkoule ve vzduchoprázdnu
byla ale stále pouhá hypotéza bez jediného skutečného důkazu. Newton
nepřinesl ani jeden důkaz pro tuto teorii, pouze jako kouzelník vytáhl z
klobouku magickou, hypotetickou sílu gravitace, která měla vysvětlit všechny
záhady nového vesmíru.Newtonovo stěžejní dílo Principia začíná slovem “If” (Pokud) a celá jeho kniha je
plná “pokud”. Pokud je totiž Země rotující koule ve vzduchoprázdnu, tak se
dostáváme do absurdních problémů. Jak je vysvětlit? Gravitace (a nová matematika).
Tímto 'vysvětlením' Newton definitivně zavrhuje experimentální (zetetickou)
vědu a potvrzuje nadvládu teoretické vědy řecké školy, stavící jednu hypotézu
na druhou, podporovanou hrou s čísly, po vzoru Pythagorase.J. W. Goethe o Newtonovi napsal: “Můžeme se směle zeptat, kde najdeme muže tak
intelektuálně obdarovaného jako Newton, který by se nechal oklamat takovým
'hokus-pokus', pokud by se nejdříve dobrovolně nepoddal sebeklamu? Pouze ti, kteří
znají sílu sebeklamu a jak často je spjatý s neupřímností, jsou schopni vysvětlit
Newtona a jeho školu.
Aby podepřel svou nepřirozenou teorii, tak kupí jednu
fikci na druhou, pokoušejíc se oslnit tam, kde nemůže přesvědčit... Ať se tato
záležitost stala jakkoliv, musím říci, že proklínám tuto moderní teorii kosmologie a
doufám, že se snad brzy objeví nějaký mladý vědecký génius, který bude mít dost
odvahy,
aby narušil toto univerzálně rozhlašované blouznění šílenců.” (Cosmos,
Vol.1)
Stále jen spekulativní teorieNaše vědecké publikace a učebnice (dominované sekulárními humanisty) dodnes
tvrdí, nebo alespoň předstírají, že Koperník, Kepler a Galileo dokázali
heliocentrismus. Faktem je, že nic takového nedokázali. Pouze dokázali sestrojit
matematický model pro své teorie. Geolog, přírodovědec a badatel Alexander von
Humboldt (1769-1859) napsal:
“Já již dlouho vím, že nemáme žádný důkaz pro
Koperníkův systém... ale neodvažuji se být ten první, kdo ho napadne.” Bál se
“posměchu nepřemýšlejících mas.” (The Earth Stands Fast, C. Schoeppfer).
Na začátku devatenáctého století napsal Dr Woodhouse, profesor astronomie a
matematiky na Cambridge University: “Pokud jsou naše předpoklady zkoumány a
naše fakta vyzvány, je odhaleno, že astronomie neobsahuje potvrzení své vlastní
přesnosti.”
Heliocentrická teorie měla relativně dlouho mnoho odpůrců. Odpor ale postupně
slábl, hlavně když i anglikánská církev přijala heliocentrismus a ten se začal vyučovat
na nově vznikajících školách. Nicméně kritika koperníkovského modelu nikdy zcela
neutichla. Bylo zajímavé, že katolická církev se dlouho držela geocentrického
modelu se zeměkoulí.
Byl tak vytvořen zcela zavádějící spor mezi geocentrickým
a heliocentrickým modelem, což odvedlo pozornost od podstaty a základní
otázky: “Je Země koule ve volném prostoru?”Strůjci nové reality věděli, že hlavně otázka ploché Země musí být odsunuta mimo
diskusi do kategorie 'primitivní a směšná', protože je celkem jednoduše prokazatelné,
že Země není koule o průměru 12 700 km. Kdo z nás ví nebo věděl jednoduchou
formuli pro měření zakřivení Země? Kdo z nás se kdy zamyslel nad tím, jak daleko
by měl být obzor a co a jak daleko bychom mohli vidět? (Například za dobré
viditelnosti vidím téměř celou 110 km vzdálenou Černou Horu, zatímco z mé
nadmořské výšky 300m bych měl zahlédnout pouze 50m vrcholu). Od malička jsou
nám zeměkoule a nekonečný vesmír prezentovány jako nezpochybnitelný fakt a v
tom spočívá celý trik.