„Pojem „Tai Ji“, tedy „Velký předěl“ v podstatě může znamenat energii. Stejně jako moderní fyzika, vychází i filozofie Tai Ji Quan z předpokladu, že pevná hmota není pravdivý jev. Tyto zdi nejsou skutečné – je to jen čirá a nezničitelná energie.
S příchodem střelných zbraní a zbraní hromadného ničení ztratilo umění boje muže proti muži velmi mnoho na svém strategickém významu a bylo odtajněno. Do popředí vystoupil zdravotní aspekt cvičení - věc, která v dobách bojové slávy tai chi byla přijímána pouze jako příjemný vedlejší efekt.
Z kategorie vnitřních bojových systémů; slovo vnitřní odkazuje k využití vnitřní, jemné, životní energie chi, v kontrastu k vnějším bojovým systémům, které kultivují a užívají vnější tělesnou sílu. Příkladem těch prvních - kromě tai chi - jsou aikidó a nei-ťia; příkladem těch druhých (používajících hlavně vnější sílu) jsou např. karate, tae-kwon-do nebo některé školy kung-fu (název nešťastný, ale v našich krajích zavedený; zůstaňme při něm. Správnější by bylo čchüan-fa (quanfa) neboli „cesta pěsti“, kterou Japonci nazývají kempó).
Slovo kung-fu jak se v různých významech používalo, neznamenalo hlavně bojové umění
(Správně se slovo "kung-fu" (gongfu) překládá jako dovednost získaná dlouhou a namáhavou prací. Je možné jej použít v souvislosti s libovolným řemeslem ...)
Mluvme tedy o taijiquan, tchaj-ťi-čchuan, nebo, jak se často zkráceně říká i píše, tai chi, taiči, ve kterém je velmi zapotřebí takové "dovednosti získané dlouhou a namáhavou prací"...(užitek, z něj však po čase má každý kdo vytrvale aspoň něco dělá - narozdíl od peciválů u televize a PC...).
Pozn:
Dalo by se nejspíš říct, že nejrozšířenější jsou styly Yang a Chen, existují ale i další styly (např. styl Wu, Hao (Wu/Hao) a styl Sun). Styl Yang je "pomalejší" a "vláčnější", zatímco u stylu Chen jsou propojené vyváženě jak pomalé tak i prudší pohyby a styl Chen díky obsahu těchto "akčnějších" pohybů jasněji ukazuje na původ a i dnešní možnost využití k bojovému umění sebeobrany. Přesto oba styly jsou dnes využívány v širokém měřítku hlavně pro udržení a znovunabití fyzického zdraví a duševní vyrovnanosti. Bojovým uměním se taiji stává až v okamžiku uplatnění a propojení s bojovými myšlenkami (např.Podstata bojového umění Taiji stylu Yang spočívá v propojení Principu Taiji s šaolinskými bojovými myšlenkami.... 
)
Pojďme si říct pár zásad stylu Yang a pak i stylu Chen (mnohé z nich jsou společné).
---
Hlavní rysy tradičního stylu Yang taiji (taichi) a jeho zdravotní úloha:
1. Nenáročné, pomalé, měkké pozice, je možné provádět ve vysokých nebo nízkých postojích. Každý dle vlastních možností, kondice.
2. Používáme sílu soustředění a svaly zůstavají uvolněné, tělo následuje mysl. Celé tělo i mysl jsou uvolněné a soustředěné, srdce a duch těla jsou klidné.
3. V pohybu hledat klid.
4. Tělesně oslabení, mohou pozvednout schopnosti svého těla, zlepšit svoji kondici. Cvičení vyrovnává tok energie a krve, udržuje v rovnováze protikladné síly yin yang. Duševní i těžká manualní práce nebo fyzicky náročný sport dlouhodobě přetěžují nervovou soustavu, vnitřní orgány i svaly a způsobují jejich předčasné stárnutí. Cvičení pomáhá nalézt úlevu a odstraňuje předčasné stárnutí a pocit vyčerpanosti.
5.
6. Cvičení taiji quan a jeho pohyby vedené po kruhu dokaží najednou rozhýbat každý sval, šlachu i kloub v těle.
7. Taiji Quan používá procvičování pozic k tréninku taiji, dlouhodobé procvičování tradičního stylu yangshi taiji quan vede k jeho porozumění a pochopení skrytých významů taiji.
Zákonitostí taoismu je přirozenost.
I. Taiji Quan je tzv. vnitřní - měkký styl. Procvičování formy znamená procvičování vnitřní energie - čchi. Lze říci, že to je zdraví prospěšný pohybový čchi-kung.
II. Dnešní pojetí Taiji Quan, lze rozdělit na:
1) fyzické cvičení Taiji Quan: jedná se o prosté procvičování pohybů formy, vnější způsob. Tento způsob se ničím zásadním neliší od vnějších stylů, snad jen tím že se provádí pomalu. Je to aktivní způsob tréninku.
2) duševní cvičení Taiji Quan: srdce a mysl velí tělu jako dirigent orchestru. Celé tělo se chová jako jeden celek. Končetiny vykonávají přirozené pohyby - stoupají, klesají, otáčejí se, pohybují se dopředu a dozadu. Jedná se o pasivní způsob tréninku.
Dá se říci, že Tchaj-ťi trénuje člověka, nikoli že člověk trénuje formu. Teprve opravdový dlouhodobý trénink vede k pomalému odstranění vnější síly a umožní volný tok vnitřní energie v meridiánech. Jen tak lze dosáhnout opravdového vnitřního umění Tchaj-ťi.
III. Taiji Quan je vnitřní síla tchaj-ťi. Roste jen na základě opravdového dlouhotrvajícího tréninku Taiji Quan. S každou úrovní se plynule mění způsoby tréninku.
Pohyb vedeme tak, aby celá sestava nebyla posloupností jednotlivých pohybů, ale jediným pohybem od začátku do konce.
Pohyb se odehrává jakoby celé tělo bylo zavěšené v husté tekutině. Pokročilého cvičícího skutečně provází pocit, že se jeho tělo pohybuje jakoby pod vodou a že voda jeho pohybu klade přirozený hydrodynamický odpor.
Pohyb vedeme tak, abychom v kterémkoli jeho bodě byli schopni zastavit beze ztráty rovnováhy.
Pomalé vedení pohybu spolu s bdělou pozorností nám umožní uvědomit si místa, kde pohyb ztrácí hladkost - místa bloků v našem těle. Přivedením těchto bloků do vědomí je můžeme léčit a odstranit.
Pracuje se se systémem vlastností pěti symbolických zvířat. Jsou to: had, drak, tygr, leopard a jeřáb. Jejich přínos spočívá v tom, že každé z nich ztělesňuje a tím našemu vědomí zpřístupňuje určité aspekty pohybu našeho těla.
(Hlubší porozumění je možné pouze skrze praxi: naše vlastní tělo a jeho cítění nám přinese ty nejlepší odpovědi.)
Pokud se podaří výše uvedené, tj. setrvání bdělé pozornosti u všech aspektů pěti zvířat a provedení sestavy od začátku do konce jako jediný pohyb na hranici jeho hladkosti, dostaví se jedinečný zážitek: pocit lehkosti, volnosti, bezdůvodné radosti a bezprostředního bytí. A to je ona droga, o které byla na začátku řeč: cvičení tai chi vyvolává návyk a dokonce může způsobit dlouhověkost. Všichni, kteří tomuto krásnému cvičení propadli, vám o tom rádi řeknou.
---------------
PRINCIPY TAICHI
(= nejužitečnější výpisky z knihy "Nic vám netajím")
Pozn. k textu: lze cvičit taichi i bez jakýchkoli zbraní nebo pomůcek (vějíř ap.), a také bez cvičení ve dvojici (prostě sám doma..., nebo společně s druhými třeba v parku či v přírodě... 
)
UVOLNĚNÍ, MĚKKOST
Nejdůležitějším principem Tchaj-ťi-čchüan je uvolnění. Celé tělo musí být uvolněné a otevřené, aby jím mohlo čchi (vitální energie) bez překážek proudit. To je principem tchaj-ťi jako cvičení pro zdraví i jako systému sebeobrany.
Být uvolnění neznamená být ochablý, ale zahrnuje určitý druh energie či síly. Začátečník se především musí zbavit napětí a tvrdé síly. Na tomto základě pak začne studovat rozdíl mezi ochablostí, která je bez života, a uvolněností kočky, která je zároveň čilá a pozorná.
Po úvodním období „opouštění napětí“ se žák začne setkávat se silou, která provází „uvolnění“. Při cvičení tuej-šou (pozn. cvičení ve dvojici) by se měl začátečník koncentrovat na vyprázdnění od jakéhokoli odporu a tvrdé síly. Postupně se bude stávat „měkčím“ a uvolněnějším a začne cítit a uvědomovat si své čchi. Po nějakém čase pochopí, že být uvolněný neznamená být jako puding, ale spíše, jak říkal profesor, jako chomáč bavlny, který čím víc je stlačený, tím je pevnější. Dokonce ani vystřelená kulka bavlnou neprojde, protože ji pohltí síla její měkkosti.
POZVOLNOST, TRPĚLIVOST
Dalším důležitým termínem je postupnost, pozvolnost. Pochopení principů tchaj-ťi můžete dojít jedině tehdy, jestliže vytrváte v jejich praktikování. Nelze to nijak přiblížit nebo urychlit. Je třeba být trpělivý, protože vývoj a mistrovství nikomu nespadnou jen tak do klína.
Objevuje se paradox – nespěchej a usilovně pracuj. Ve formě a tuej-šou se musíme vzdát napětí a tvrdé síly a otevřít všechny cesty proudění čchi. Pozvolna, jen pozvolna.
Naše společnost příliš věří v rychlá a snadná řešení: bolí tě hlava – vezmi si aspirin, máš nějaké nepříjemné pocity – napij se alkoholu, máš problémy v manželství – vyřeší je rozvod. Taková rychlá řešení mají celou řadu vedlejších důsledků, ale nejhorší je, že se neptáme, co leží za bolestmi hlavy, citovými problémy nebo rozpadem manželství. Alkohol, drogy i jiné návyky nám jen pomáhají utíkat sami před sebou.
Profesor přirovnával kung-fu v tchaj-ťi ke stavění věže z papíru. Každý den položíme jeden list – výška se změní jen nepatrně, ale přidáváme-li jeden list den po dni, a to roky nebo i desetiletí, naroste věž do obrovských rozměrů.
Jednou ráno dal profesor hádanku: „Abychom mohli ocenit, co je na určité věci dobré, je nutné, abychom porozuměli, co na ní dobrého není. Takže – co není dobré na tchaj-ťi-čchüan?“ Všichni byli naprosto zmatení. Tchaj-ťi je odporně dokonalé – je skvělé pro zdraví, dokáže vyléčit nemoci, je zdrojem dlouhověkosti, je to výborný systém sebeobrany, uvolňuje od hlavy až k patě. Nikdo nedokázal odpovědět. „Na tchaj-ťi není dobré, že je tak těžké se mu naučit. Dosáhnout v něm dokonalosti,“ řekl profesor. (Wolfe 1999, s.57)
DUCH HOSTA, ZDVOŘILOST
Člověk s rozvinutým smyslem pro kche-čchi je dobře připravený pro cvičení Tchaj-ťi-šchüan. Znak „kche“ se překládá jako „host“ a „čchi“, které je podstatou a jádrem tchaj-ťi, jako – dech, vzduch, duch, síla, energie apod. Kche-čchi je tedy „duch hosta“ (nebo „zdvořilost“).
Všichni jsme hosté. Představa, že vlastníme a ovládáme tento svět, je rozšířenou, ale destruktivní iluzí „civilizovaného“ člověka. Co znamená být hostem na zemi? – Pociťovat vděčnost a těšit se z toho krásného domu. Být plný úcty ke všemu, čeho nejsme pány, ale ani sluhy. A také pocit jistoty, že naše přítomnost ve světě je vítána a že v něm máme své místo.
Rovněž v tuej-šou (cvičení ve dvojici) by měl být náš postoj „duchem hosta“. Neměli bychom se snažit bojovat, porazit nebo ovládat partnera. Profesor říkával, že jestliže je naším záměrem někoho vyhodit z pozice nebo nedovolit, aby z ní někdo vyhodil nás – pak to, co cvičíme, už není tchaj-ťi. Správně máme nechat partnera jít svou cestou. Vyprázdnit se, umožnit jeho síle nerušeně probíhat a jen velice jemně následovat její směr. Bez vlastních nároků, pozorně a ohleduplně. Jako host. (Wolfe 1999, s.32)
Pýcha a arogance má svůj původ v pocitech nejistoty a méněcennosti, kdy si člověk buduje jakýsi krunýř. Když však člověk dokáže odhodit brnění a naučí se přijímat své skutečné já, získá pro svůj růst, tvořivost a schopnost milovat mnohem více energie.
V tuej-šou by měl být člověk poddajný a vděčný svému partnerovi (vždy by měl po cvičení poděkovat). Uvědomit si a rozpouštět své bloky a napětí, a ne zvítězit v souboji: to je smyslem a podstatnou tuej-šou.
CVIČENÍ VE DVOJICI – TUEJ-ŠOU
Tuej-šou (angl. pushing hands) – tlačící či odstrkující ruce. Jde o cvičení ve dvojicích, založené na principu střídání jin a jang, pasivity a aktivity. Partneři stojí mírně nakročení proti sobě, přenášejí váhu z přední nohy na zadní a lehce se dotýkají rukama. Žák se učí vycítit pohyby partnera a zareagovat na jeho napětí a bloky některým z osmi základních typů pohybu, aby ho vychýlil z rovnováhy. (Wolfe 1999, s.22) Pozor, ale o skutečný boj jde ve formě, ne v tuej-šou.
FORMY
Formy jsou přesně stanovený sled pohybů, které mají (kromě duchovních a zdravotních účinků) možnost naučit se aplikovat umění tchaj-ťi v boji (pozn.: to platí více u taichi stylu Chen než u stylu Yang). Praktikování forem je pak vlastně boj s neviditelným protivníkem. Ke cvičení forem bez protivníka se v historii přistoupilo, neboť při kontaktním cvičení docházelo ke zbytečným zraněním. Tuej-šou (cviky ve dvojicích) nebezpečné není, neboť je založené na trénování senzitivity, není útočné.
Vždy když cvičíš formu, mysli na tuej-šou. Když cvičíš tuej-šou, vzpomínej na formu.
ČCHI
V tchaj-ťi se učíme uvolnit, abychom otevřeli cesty proudění čchi (životní síla). „Čchi, které proudí vaším tělem, je totéž čchi, které pohybuje hvězdami po nebeské klenbě.“ Čchi souvisí s krevním oběhem, ale je rovněž energií myšlenek a ducha. Napětí a tvrdá, ztuhlá síla brání proudění čchi naším tělem. Lpíme na věcech, a tím vytváříme napětí a překážky duchu. (Wolfe 1999, s.35)
TŘI POKLADY (důležité části těla)
1. HLAVA
Představte si, že jste z nebe zavěšeni na vlasci, připevněném ve středu vaší hlavy nebo že vaše hlava tlačí vzhůru proti stropu. Profesor tvrdil, že můžete cvičit třeba třicet let, ale pokud nebudete věnovat pozornost zavěšení hlavy, vaše snažení nebude k ničemu.
To je důležité kvůli páteři. Jestliže hlava směřuje vzhůru – je zavěšená z nebe – páteř je v dokonale vzpřímené pozici a mezi obratli nedochází k nežádoucím stlačením a blokům. V taoistické fyziologii se páteř nazývá „pilířem nebes“ a jsou s ní spojeny všechny nervy a vnitřní orgány. (pozn.: každý fyzioterapeut dnes ví, že problémy s páteří mají vliv na vnitřní orgány a nervová zakončení).
Je-li páteř zcela vzpřímená, ale zároveň uvolněná, tedy ne tuhá a rovná podle pravítka, může čchi vstoupit páteří vzhůru až k samému vrcholku hlavy. Tento pohyb čchi je součástí nejvyšší transcendentální úrovně tchaj-ťi-čchüan, která se popisuje jako „osvícení“. (Wolfe 1999, s.62)
2. CHODIDLA
Bublající pramen – akupunkt.bod ledviny na chodidle, na průsečíku podélné a příčné klenby. Je to bod umístěný ve středu chodidla pod polštářky na jeho přední části. Žák by si měl představovat, že jeho váha prochází právě tímto místem do země. Po době pravidelného cvičení začne žák pociťovat vnitřní energii, jak prýští ze země a proniká tímto bodem do jeho těla. Porozumění vede k jednotě se zemí. „Pokud není chodidlo v dobrém kontaktu se zemí, nemohou se vytvářet kořeny“ „Jak se bude umění prohlubovat, budou i kořeny pronikat hlouběji, až budou dlouhé i několik stop.“
Kořeny umožňují cvičícímu podvolit se protivníkově síle a nechat jí projít, aniž by ho ohrozila. Podobně jako se chová palma uprostřed zuřícího hurikánu: kmen je pružný a ohebný, zatímco kořeny jsou pevně vrostlé do země, takže se vítr nemá o co opřít nebo čeho zachytit a nemůže ji strhnout s sebou.
Stání v pozicích. Snažíme se, aby střed chodidel, bez jakékoli vnější pomoci či usilování, přilnul k zemi. Cvičení zakořeňování je výchozím bodem pro dosažení úplného kung-fu „sjednocení se zemí“. (Wolfe 1999, s.39)
3. STŘED
Tan-tien – pole elixíru. Tento bod se nachází přibližně 2cm pod pupíkem uvnitř těla, asi v 3/7 vzdálenosti od povrchu břicha k zádům. Zde se rodí a shromažďuje čchi a odtud se rozlévá do ostatních částí těla a do kostí: tělo se naplní „duchem“ čchi a stane se odolnějším vůči úderům a mnoha nemocem. Aby žák rozvíjel tento poklad, musí přimět čchi a mysl srdce, aby se vzájemně udržovaly v tan-tienu. Čchci se překládá jako dech, vzduch, krev, energie. Mysl srdce je to, co jsme zvyklí nazývat levou hemisférou (intuitivní mysl). (pozn.: nevím zda to není překlep, řekl bych že je myšlena spíše pravá hemisféra, kterou narozdíl od levé většina lidí používá o dost méně...).
JEDNOTLIVÉ POKYNY
Dech – s nádechem do břicha, oblast tan-tien. Dech určuje rychlost pohybu, vede jej.
Vodící noha – vždy si jednu vybrat, dokud toho nejsme schopni, aspoň si to představovat. Zakořenit.
Kolena – vždy směřují ven, při otáčení pánví se pohybují pouze dopředu či dozadu, nepropadají. Kolena směřují zpravidla stejným směrem jako ukazováčky a špičky nohou. Koleno nepřesahuje přes špičku.
Páteř – vyrovnaná, kostrč má tendenci vědomě směřovat dolů, hlava vzhůru (jako by byla zavěšena za temeno) – celý trup s hlavou tvoří jeden blok. Otáčíme se v oblasti pánve, třísla otevíráme, zavíráme.
Ruce – uvolněné, jejich pohyb dán pohybem nohou a pánve. Oblast jejich pohybu vymezena postavením nohou (nikdy nepřesahují vně) a středem. Pohyb vychází zezdola, od nohou, postupuje dále od ramen až ke špičkám prstů. Nepoužívat sílu svalů rukou. Ruce jsou natažené, ale nikoliv propnuté - tvoří část kruhu. Důležitý je neustálý rotační pohyb i kolem osy ruky (tzv. vnitřní rotace) - neustále navíjí, jinak energie nebude dobře probíhat.
Střídání jin a jang – napětí střídá uvolnění (metafora luku), ruce i nohy střídají pozice otevření a zavření, kombinace vnitřní a vnější rotace. Různá rychlost – výdech může být rychlejší, fáze úderu.
Zdroje:
http://taiji.kvalitne.cz/info/
Lowenthal, Wolfe 1999. Nic vám netajím. Profesor Čeng Man-Čching a jeho Tchaj-ťi Čchüan. Praha: Argo.
--------------------
PS: jak už bylo řečeno, taiji je "vysoká škola" pohybu (včetně chůze...!!), takže některé principy se může snažit (otázka je s jakým výsledkem) uplatnit KAŽDÝ kdo chce zdokonalit svůj pohyb na matičce Zemi... 
(další méně dokonalou ale postačující možností je např. absolvovat kurs Feldenkreisovy metody nebo Alexanderovy techniky, nebo alespoň cvičit některé jednoduché cviky některých dříve popsaných Body & Mind technik ).
V průběhu více než čtyřtisícileté historie vzniklo na obrovském území Číny velké množství různých tělesných, duševních a duchovních cvičení. Většinou byla motivována snahou o zachování, prodloužení a zkvalitnění života. Cvičení, která přetrvala dlouhé věky a prokázala tak svoji opodstatněnost, jsou v Číně stále populární. V současnosti patří k nejznámějším a nejrozšířenějším systémům Tai Ji Quan a Qi-gong.
Výhodou Tai Ji Quan je nejen jeho působení na zdraví, ale i to, že si v něm každý může najít, co mu vyhovuje, co ho zajímá, každý se může soustředit na své cíle, které chce cvičením Tai Ji dosáhnout.
Tai Ji Quan je možné cvičit prakticky kdekoliv a v jakémkoliv volném oděvu a běžné pohodlné obuvi. Vystačíte s prostorem několika málo metrů čtverečních kolem sebe, dá se však cvičit prakticky i namístě.
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
nejčastější problém dnes jsou stresy, hektický uspěchaný život a hlavně se nedostatečně přirozeně hýbeme(u starších osob velmi vhodné SM-cviky 10minut denně, ale nutné nechat se zaškolit od zkušeného cvičitele-viz předch.příspěvky), často chodit (optimální je min.30-60min. denně ve VHODNÉ obuvi (viz předchozí příspěvky). Velmi prospěšné je upravit vhodně spaní (McKenzie váleček na spaní, zdravotní matrace, nespat na břichu ale na boku a zádech), upravit místo kde trávíme v sedě hodně času (vzdálenost monitoru PC či TV, aby to nebylo pohled zešikma ale rovně na obrazovku, McKenzie váleček bederní (na židli nebo do auta), často měnit polohu během sezení, resp.často vstávat a dělat přestávky cca po 45-60min. a jít si třeba pro sklenici vody či co kdo pije...atd atd .možností je více... 
PILATES je velice vhodné pro lidi, kteří trpí přetížením svalů v oblasti krku a ramen. 