Zdraví-AZ Vaše fórum o zdraví

Na ty recepty mrknu. Jsem zvědavá. Jde vidět, že je nás hodně. Slyšela jsem teorii, že závislák na sladkém má stejné abstinenční příznaky jako alkoholik. Od té doby soucítím s alkoholiky. Rozdíl je v tom, že nás to nevyhošťuje ze společnosti.

Jako pomoc mě napadla ještě hypnóza.

Pre začiatok skús dodať chróm. Ten zaháňa chuť na sladné.Potom, keď sa naštartuješ, je to už iba o pevnej vôli. Dať si namiesto čokoládky kyslú kapustu - u závislákov takmer nerealizovateľné, ale pevná vôľa vraj všetko zdolá . Ale ten chróm vyskúšaj.

ovekyska, Dagmara: Závisláci se maj jít léčit. Zajděte si k psychiatrovi nebo se zkuste ponořit do sebe a hledat příčiny. Nuda? Nedostatek aktivit? Absence společenskýho života? Zajídání problémů? Bude to určitě hodně o psychice, ne jen o fyzický závislosti.

MeloryNox na tom třeba nebude tak zle. Jestli jo, tak by měla udělat to samý.

Nó - až se najde nějaký opravdový závislák kterému se podaří to zvládnout, tak ať dá určitě vědět:)) - to mě fakt zajíma !!! Já s tím nesvedla za X let skoro nic a to už jsem párkrát byla na dobré cestě, ale dlouho to stejně nikdy nevydrželo (týden bylo maximum):oops: ... Jediný pokrok je v tom, že už se nepřecpávám klasickými sušenkami a čokoládami, ale že si peču sama domácí s minimem sladidel = zdravotní přínos pochopitelně žádný, ale aspoň malinko lepší pocit ...
A mimochodem chrom jsem zkoušela opakovaně, ale nikdy mi nepomohl:(, ale každý jsme jiný, tak třeba někdo bude mít to štěstí...? Nudu také neznám - jsem naopak člověk, který má každý den X plánů a ani je pořádně všechny nestíhá:).

Nevím, zda rada, ale....Také jsem byla závislá na sladkém. Hodně.
Pak jsem nasadila přísnou bezlepkovou a nízkosacharidovou dietu. Vynechala jsem i všechno bezlepkové pečivo a sladkosti (pečivo, těstoviny, piškoty, med...) - tím prakticky odpadnou skoro všechny průmyslově vyráběné potraviny. Zabojovala jsem s kvasinkou, nasadila jsem tibetský kefír, hodně zeleniny (hlavně syrové). Chuť na sladké po nějaké době zmizela. Ve slabších chvílích jsem si jako "sladkost" dala trošku skořice na kefír. V určité okamžiky se mi pak i kedlubna zdála příšerně sladká. Uteklo půl roku a pořád dobrý. Časem se chuť zjemní a chuť jídla začne být více barevná a výraznější. Necítím se ochuzená. Naopak, představa sladkého mi je v mnoha případech i výrazně nepříjemná (netýká se ovoce).

... třeba vám tato zkušenost pomůže.

U mě je to psychické, neboť se již přes 10 let starám o těžce postiženou dceru, která již několikrát umírala a zase se vracela zpátky a tady žádný psychiatr nepomůže.To bych musela mít totálně otupělé city.Loni jsem byla na dobré cestě.Tělo jsem čistila, jedla syrovou stravu, dodávala vitamíny a minerály.Zhubla jsem 15 kg a dokonce jsem neměla menstruaci, neboť se tělo nepotřebovalo čistit.Pak nastal podzim a dcera na tom nebyla nejlépe (čas od času ji ta trocha mozku co má vynechá nějakou činnost,třeba trávení) a já v tom zase lítala.Strach, deprese, přejídání, sladkosti, nechuť cokoli řešit.Doufala jsem, že bude na jaře lépe ale přidaly se jí dechové potíže (prostě mozek najednou přestane posílat signál plícím a ona se dusí).Snažím se podporovat psychiku hořčíkem,velkými dávkami béček a bylinkami ale vše marné.Tak nějak se domnívám, že dokud dcera bude žít, tak se z toho nedostanu.

Blbost, nejde o city ale o to co ukrývá podvědomí. Je potřeba to odkrýt, zanalyzovat a pak, když budeš vědět co přesně je příčinou, tak se s tím dá pracovat.

Tak to máte hodně těžké Dagmaro:( - to vás obdivuji a plně chápu, že za takových okolností člověku moc sil na boj se sebou samotným nezbývá:)....

Vy asi nemáte děti co?Kdyby vám umíralo dítě a zase se vracelo a vy nevíte kdy to bude naposledy, tak to může zvládat jen necita.

Děkuji za pochopení ale mě nic jiného nezbývá. Když už ji lékaři oživili (po porodu císařským řezem, kdy byla mrtvá), tak se o ni postarám jak nejlépe mohu a dám ji tolik lásky co to jde, aby si prožila život, co ji tu byl určen, co nejšťastněji.Neboť je to velice náročné jak fyzicky tak psychicky( je těžká a moc se nevyspím), tak bojuji a prohrávám stále dokola.Ale nevzdávám to a snad přijde doba kdy vyhraji.Ješťe ti můžu poradit takovou přechodnou fázi, která mi pomáhala zvládat chuť na sladké ale leze to dost do peněz, tak jsem to teď vzdala, neboť jich mám nedostatek.Zkus vše sladit xylitolem.Dělala jsem si třeba ovocnou přesnídávku slazenou xylitolem nebo marmeládu, když byla málo hustá tak jsem dávala mletý agar.Jde z něj i želé a je to přírodní.Někdo by mohl namítnout že je vše vařené ale jde to udělat do zásoby a když přijde krize je to po ruce.Můžeš si udělat i čokoládu s xylitolem nebo ji koupit na http://www.salviaparadise.cz/cokolada-s-xylitolem-72-kakaa-45g-p-569.html?cPath=13_363,nebo puding s xylitolem dále třeba jahody se šlehačkou.Nevím na čem nejvíc ujíždíš ale fantazii se meze nekladou.I když pan Zajíček řekne že to není idealní, tak jako přechodná fáze by to snad vadit nemělo.

Budu stručnej: Duchovní rozvoj.

Jak říkám - máte to o to těžší:(...nedovedu si představit, jak bych takový život zvládala a ještě bojovala s tou mou mizernou závislostí ...ale pravda je, že ten xylitol bude možná aspoň částečným řešením - už o něm uvažuji pár měsíců, jen jsem stále doufala, že nebude třeba, ale jak vidím, tak spíš bude neb jsem se o moc dál od jisté doby neposunula ...Tak děkuji za tip a držte se!

Tato vaše zkušenost pouze potvrzuje to, co zde často píšu, tedy že chuť na sladké nemá člověk, ale kvasinka a pokud se třeba i násilím zbaví kvasinek, tak již chuť na sladké šmejdy nemá.

To je pak jiná a z toho se dostat opravdu není jednoduché, ale pokud je to vaše karma, kterou si musíte projít, tak asi nic moc nevymyslíte i když, kdo ví i s osudem se dá mnohdy úspěšně zabojovat.

Dagmaro, nevím jestli Vám ve Vaší situaci vůbec někdo může poradit, mne napadlo jen toto: Zkuste se zamyslet, kdo by se asi postaral o Vaši holčičku lépe než já, kdybych já nějak vážně onemocněla? NIKDO, a to pro Vás může být inspirací, jak žít co nejzdravěji. Přeji Vám jen dobré. Držte se.